Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356845/mid_doupe-BGG-356845.png
4
612
612
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.... celý text
Přidat komentář
Pochopila jsem, čeho autorka chtěla dosáhnout, opravdu ano. Jak je obtížné popasovat se se samotou ve stáří, nemocí a umíráním, prázdností manželství...
Ale nějak to po mně sklouzlo, nezasáhlo mě to na těch správných místech a pocity prostě nevyburcovalo. Emoce jsou pro mě při čtení prostě důležité. Tady jsem se nepropojila s žádnou z postav, všichni mi byli tak nějak jedno. Snad Eva jediná mě dokázala naštvat tím, jak Květu neustále citově vydírala - tak ano, tu bych pleskla přes pusu. Jo a ještě jsem možná na chvíli záviděla Ptáčkovi, že má od všeho na světě klid a může jenom číst :-D ... ale opravdu jenom na chvíli, doupě zatím nebuduji...
Kniha o smutku, o úniku z traumat, o nezvyklém řešení, o zabřednutí ve vlastních snech. Všechny hlavní postavy jsou mi nesympatické hlavně pro svou neschopnost rozumně jednat. Muži pro svou poddajnost, slabost a sobeckost. Ženy pro zahleděnost do svého vysněného světa, nahrazujícího zraňující skutečnost. Květa je vlastně silná žena. Ale svou sílu zaměřuje naprosto špatně. Ona má přece dceru, vnuka, má o koho pečovat a s kým se radovat. Ale plánovitě, šíleně, se upne na dům a všechna příkoří, co v něm zažila. Ve vyprávění Ptáčkovi žije svůj nový příběh - tak jak měl správně vypadat ten její opravdový dosavadní život. Zároveň tím zraňuje rodinu dcery - to jediné, co pro ni má smysl do budoucna. Naprosto nedomyslí možné důsledky svého jednání. Spíše uvažuje o polapení dalšího posluchače, aby svůj smyšlený život mohla znovu vyprávět. Ze všech postav měla Květa nejvíce možností žít dobrý život - namísto toho ustrnula v minulosti. Stejně tak jako stará Vietnamka i japonští manželé.
Autorka popisuje životní situace, do kterých se dostává každý z nás. Dobře, že se většinou nechováme stejně, jak hrdinové této knihy. Je špatné zalézt do Doupěte! Je třeba žít.
A viete čo? Keď už chcete čítať obľúbené súčasné české autorky, tak nechoďte za Třeštíkovou, ale dajte si už radšej tú Katalpu. Číta sa to dobre, do knihy sa ponoríte, je to taká tá víkendovka na vypnutie hlavy, ale zároveň máte výpoveď dnešných vzťahov. Od autorky som čítala aj Němcov, hodnotila som podobne...
Já nevím, napsaný je to dobře,ale postavy mi byly všechny tak cizí, že jsem to přečetla takřka bez zájmu. Nějakou propojenost tam taky nevidím a ze všeho tak zbyl pocit kombinující lhostejnost a smutek.
Silné. Líbilo se mi, byť je to vlastně mnohovrstevnatá deprese. Květa, Akiko i Hoang.
Já tuhle autorku zbožňuju, takže jsem si tuhle knihu moc užila. Jediné, co mi na její tvorbě vadí, a to se ale asi netýká autorky, jsou ty obálky jejích knih. Jsou depresiví. Někdy víc než musí.
Skvělé,do třetice opět trefa. Jak to ta autorka dělá? Byť píše tak zvláštně stručně, až pro někoho stroze, dokáže se vám dostat hluboko pod kůži...na ovdovělou seniorku Květu se přes její šílené řešení samoty nemůžete ani zlobit,spíš ve vás vzbudí lítost..stejně tak další hrdinové..Tato kniha a autorka sama by si zasloužila větší pozornost, i když to její čtení tak zvláštně bolí.
Já prostě styl psaní této autorky mám ráda. Strohé, věcné a všeříkající. Není potřeba víc natahovat kapitoly...Člověk pochopí vše.
Nepřišla jsem téhle autorce na chuť, tohle byla první kniha, kterou jsem od ní četla. Krátké kapitoly přímo nahrávaly povrchnosti, která z textu čišela. Dějové linky působí nedokončeným dojmem, stejně jako celá kniha. Kdyby tohle byla první verze textu určená k dalšímu rozpracování, tak bych se nedivila. Osobně ten "hajp", jak říká moje dcera, kolem této autorky nechápu. Omlouvám se za negativní recenzi, protože na druhou stranu obdivuju všechny, kdo něco tvoří.
Výborný. Moje první setkání s autorkou a jsem nadšená!!
Úplně obyčejné nesourodé hlavní postavy s úplně obyčejnými životními problémy..samotou, strachem, opuštěním..každý je ale řeší s jedinečností sobě vlastní. Ač jsou osudy hrdinů smutné jsou psané s úžasnou lehkostí a kraťounké kapitoly jen vybízejí k dalšímu čtení. Teď už se v klidu můžu vrhnout na Zuzanin dech
Ne moc pohodové či odlehčené čtivo je určeno spíše pro náročnějšího čtenáře, který se nezalekne bizarních charakterů.
Květa - na stará kolena získala status vdova a neví, jak se s tím vypořádat, jak existovat sama a pokračovat dál.
Bohumil Ptáček - žije v dysfunkčním manželství, jenž ztratilo jiskru a funguje ze setrvačnosti.
S Akiko a Hidekim se ocitneme v New Yorku a pozorujeme, že rakovina není jen zkouškou pro tělo člověka, ale především prověří pevnost rodinných pout.
A posledním článkem v mozaice je Hoang a její věčný stesk po domově v cizí zemi, který někdy nejde přehlušit.
Jazyk Katalpy je stejně jako v Němcích (předchozí kniha) strohý, bez nadýchaných souvětí ale zato nabitý přirovnáními a metaforami. Jde k věci, je úsečná a češtinou vládne bravurně. Nečekej zvraty, gradování nebo zasazení do historických reálií.
Čeká na tebe nálož těžkých rozhodnutí, hořkých životních údělů a názorné ukázky toxických vztahů.
Maximálně mi sedla do momentální nálady.
kniha ve mě evokovala vzpomínku na film kdy si žena zavře do sklepa nevěrníka.Jenže tam to odsýpalo po americku.Ale ani film ani tato kniha ve mě nezanechaly nějaké emoce.Dnes si nepamatuji název filmu a asi takhle dopadne tato kniha.Samozřejmě téma restituce, únosu (po česku),rakovina ,lesbičky....jsou aktuální ale já jsem se prostě do knihy nedokázala začíst a přeskakovala jsem celé kapitoly.Lituji,ale je to tak
Nejprve se mi do knížky moc nechtělo. Pak jsem se nemohla odtrhnout jak jsem byla zvědavá jak to dopadne. Hodně zajímavé čtení ale na smutné téma. Obzvlášť nemocné Akiko mi bylo líto. Konec bych ještě více rozepsala takhle není jasné jak to vlastně dopadlo jak s Květou tak s naším pošťákem. Zítra si jdu do knihovny pro knižku Němci.
Po komposičně velmi dobře zvládnutých "Němcích" jsem byl zvědav na autorčinu nejnovější prosu. Bylo mi sděleno, abych neměl příliš vysoká očekávání - prý je "Doupě" zmatečné a nudné. Katalpa v knize rozehrává 3 zcela odlišné příběhy, které se však v jistých momentech prolínají. Hlavní hrdinka, paní Květa, mi byla od začátku sympatická a hlavní dějová linie byla celkem napínavá. Jen konec vyznívá do ztracena - klidně se mohla autorka pokusit nastínit další vývoj.
Kniha je zvláštně pojatá. Vypráví tři zcela odlišné příběhy, které spolu souvisí pouze tématem osamělosti. Přestože vyvolává spoustu otázek a nejedná se o sourodý příběh s vedlejšími dějovými liniemi, je čtivá a zcela se vymyká svým zpracováním. Příběhy obsahují velké množství kapitol různé délky a jejich obsah je podbarven melancholií, lítostí a samotou.
Dílo je originální, dobře zpracované a hlavně zvláštní. Doporučuji všem, kdo se rádi zabývají osobnostmi postav a také milovníkům české literatury.
Hodně zvláštní a zajímavé čtení, které je rozděleno do tří hlavních příběhů, přičemž jedno je upřednostňováno a má větší rozsah. Na začátku člověk moc dobře nechápe, proč Květa doupě buduje, ale jak se člověk blíží ke konci, všechno do sebe krásně zapadá. Mezitím sledujeme další dva příběhy, přičemž se s hlavním příběhem setkají jen v krátkých okamžicích. Trošku mě mrzí, že jsme příběh nemohli sledovat z pohledu Bohumilovy manželky Marie, která svého manžela postrádala...určitě by to byl další zajímavý vhled do příběhu. Celkově hodnotím 4*
Na začátku: no ne, to je krásná čeština :), později: no ne, to je ale nenápadně děsivé, co bude dál? a někde v půlce: hm, asi nic, začínám se nudit... přeskakuji na konec a vrtím hlavou, taková banalita, ztráta času :(
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Knihy paní autorky z hlavy jentak nedostanu. Doupě bylo úžasné, ač bych preferovala možná příběhy jednotlivě každý za sebe, to jejich částečné prolínání se mi líbilo. Skvělé , prostě skvělé, víc slov se mi nedostává.