Dovolená očima delegátky
Jitka Herzánová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449347/bmid_dovolena-ocima-delegatky-fHp-449347.jpeg
4
145
145
Byli jste někdy na dovolené s cestovní kanceláří? Staral se tam o vás delegát? Jaký byl? Ochotný, milý, drzý, k ničemu? Záviděli jste mu, že se může celé léto válet po pláži, a ještě je za to placený? A napadlo Vás někdy, jak celou sezonu letních dovolených vnímá on? Zvu Vás na exkurzi do tří horkých řeckých dní z pohledu delegátky. Knížka k zasmání i k zamyšlení vám zajisté zpříjemní čas nejen na dovolené. Věřím, že většina z vás po jejím přečtení již nikdy nepocítí potřebu zvyšovat hlas na jakéhokoli pracovníka z oblasti služeb. Jako bonus se během četby seznámíte s přibližně padesáti nejčastěji používanými řeckými frázemi.... celý text
Přidat komentář
Tak jako loni, i letos jsem v únoru sáhla po knížce, jež se dotýká Řecka. Před rokem přečtené Až uvidíš moře je ale někde úplně jinde, a to dějem i zpracováním. Zatímco tehdy jsem byla pohlcená příběhem i nečekanými informacemi, kniha delegátky Jitky mě (jen) pobavila.
Jitka toho za jediný den musí stihnout opravdu hodně - informativní schůzky, urovnávání nedorozumění, překládání, dohady s majiteli penzionů, policisty, lékaři, přejíždění mezi hotely i letištěm... No ty kráso klobáso! Bylo trochu nepřehledné se v tom všem vyznat, možná by nebylo od věci román zpracovat spíš s časovými údaji.
Je škoda, že některé situace se stále opakovaly, třeba když Jitka každému vysvětlovala, co se jí stalo s nohou, s očima, jaké má problémy s tím či oním... Naopak závěr mohl být zpracovaný lépe, většina příběhů jejích klientů zůstala otevřených. A nikde jsem se nedočetla, proč Řecko, jak se Jitka vůbec naučila řecky...
Jaksi z podstaty je nezbytné, aby ve službách pracovali lidé - ne nezbytně se k nim jejich klienti jako k lidem chovají...
(SPOILER) Kniha je jakýmsi nahlédnutím do hektického života delegátky na nejmenovaném řeckém ostrově. Letní sezóna je v plném proudu, o práci a s ní spojené zážitky tedy hlavní hrdinka Jitka nemá nouzi. Čtenář má možnost poznat pár klientů cestovní kanceláře, spolupracovníky a některé místní provozovatele hotelů a restaurací. Práce delegátky je pestrá, díky čemuž je kniha čtivá. Velké nedostatky však vidím v nedotaženosti jednotlivých příhod. Například již není (ani v rámci epilogu) uvedeno, jak se podařilo zvládnout odlet Ing. Pytlíka, zda cestovka pokračuje v ubytovávání klientů u potížistky Lízy, jaká byla účast na oslavě narozenin u rodiny Takise, apod. Dále mi moc neseděl slovníček umístěný na konci. Bylo nepohodlné vyhledávat, co bylo právě řečeno. Bohužel absentuje výslovnost, takže si z toho člověk nic moc neodnese. Podtrženo, sečteno, od knízky jsem čekala mnohem víc.
Knížka byla super. Celkem živě jsem si, podle popisu, představil tu bandu debilů, se kterýma musí delegátka denně komunikovat
Knížka další delegátky, chápu že každý z nás má občas své práce plné zuby ale tohle bylo místy poměrně dost přestřelené ... nicméně rozumím tomu že je to občas nevyhnutelné. Čte se jedním dechem, nicméně asi pro mladší ročníky. Druhý díl určitě oželím.
Vlastně nevím, jestli to je spíše k pláči nebo k smíchu. Ale jo, bavila jsem se. Ale je to přesně ten důvod, proč cestuji zásadně po vlastní ose, na tohle bych neměla nervy ani jako spolucestující.
Musim rict, ze jsem vahala mezi 3 a 4 hvezdami, takze asi 3,5. Na prvotinu to neni spatne, ale styl psani je takovy zvlastni. Nemuzu se rozhodnout, jestli mi sedl nebo ne. Nicmene nepracovat s lidmi, ani bych nektere historky neverila. Ale jelikoz pracuji s lidmi, verim kazde slovo, protoze lidska tupost je opravdu to jedine ve vesmiru, co je na milion procent neomezene. Autorcinu trpelivost a schopnost neposlat vsechny do pr... velmi obdivuji! Vypisovani sprostych myslenek kvituji, protoze tak to proste je, kdyz mluvite s tupcem. Proc narovinu nenapsat, co si myslite ve skutecnosti a jak to musite pritom resit delikatne.
Kniha nabízí velmi zajímavý pohled na cestování a turisty. Pokud hledáte knihu, která pobaví a odreaguje, pak je toto dílko naprosto ideální. Literární zázrak ale nečekejte.
Kniha byla vtipná. Občas některé pasáže nebyly příliš povedené a dialogy mi přišly trochu přestřelené, ale jako letní pohodovka super. Pravděpodobně se ke knížce už nikdy nevrátím, ale pobavila jsem se u ní.
Nemůžu říct, že by se mi knížka vyloženě nelíbila, určitě je zajímavá a chápu, že práce delegátky není jednoduchá a chce to pevné nervy. Nad určitými požadavky klientů zůstává rozum stát, a sem tam nějaké vulgární slovo prostě uletí. Jediné co mi v textu překáželo a trochu mě rozčilovalo byly často opakující se výroky jako jsou ,,Ty kráso klobáso´´ a ,,pro slepičí moč´´ a další podobné. Tyhle výrazy snad už používají jen pubertální děti, nějak se mi to k dospělé osobě nehodí.
Knížka se mi hezky četla. Na dovolené v Řecku jsme již byli a za měsíc se tam chystáme znovu. Pohledem delegátky je to zajímavé a kolikrát vůbec ne záviděníhodné.
Moc ji nechápu. Nadává dost často, jak jsou neschopní a že si v jednom kuse stěžují.
A ona tím pádem touto knihou, ať už je to fikce nebo real, dělá co? No totéž!
Taky typicky česky béká, jak jsou všichni a všechno hrozný, blbý, nechutně zaostalý a bleble a nedochází jí, že je tím taky jedna z nich a celé to korunuje.
Nesympoš už obálka.
Neni to žádné literární veledilo, ale jako bývalý pracovnik v cestovním ruchu musím uznat, že je to dost přesný. Pobavilo. Ideální dovolenkova četba.
Za mě úžasná knížka. A jelikož jsem byla v té době také delegátka, ale v Bodrumu. Chytla mě opravdu za srdce. (P. S. Ani jedno oko nezůstalo suché od smíchu..) ať žijí pacoši.
Dlouho jsem čtení knihy oddalovala a musím říct, že mě příběh ihned vtáhnul. Mě se to moc líbilo. Líbily se mi použité řecké fráze! Povolání delegátky určitě není jednoduché, ale paní Jitka to dělala s úsměvem.
Vůbec, ale vůbec se mi to nelíbilo. Ani jsem to nedočetla. Alespoň jednu hvězdičku za profesi, protože cestování mám v krvi a být delegátkou, by se mě rozhodně líbilo.
Super kniha, krásně se čte. Autorka má dobrý humor, občas ji člověk obdivuje, že některé chování dovolenkářů zvládne v klidu a bez větších nervů. Řadím ji mezi ty oddechové.
Po přečtení recenzí zde jsem čekala sprostou a nabubřelou delegátku, která si jen stěžuje na chudáčky lidi. Sprostá se mi kniha zdála naprosto minimálně, v porovnání s tím, jak se opravdu o lidech někdy ve službách mluví. To, co ona s profesionálním úsměvem vydržela, to já bych nedala ani za nic.
Shrnutí toho nejhoršího do jedné knihy, ale to je za mě naprosto pochopitelné.
A 4 klobouky dolu za to, že tu babu v noci za "infarkt" nezabila a nevyrazila jí to cigáro z huby. Jako já vím, že drzost lidí nezná hranic, ale vůbec jsem nechápala s čím ji ti lidé byli schopni prudit. Dokonce i chápu, že se seniorky potřebují vypovídat, ale to fakt nechápu, že delegátka je tam v práci?
Jediné co mi fakt vadilo... Nemyslím, že autorka musela 40x vypsat doslovně přepsané rozhovory se všemi, komu vykládala o těch modřinách a čokolovi atd. Dost vše omílala furt a furt dokola.Kalimera, ola kala, kukla, o la bla bla!! Nezájem. ;)
Tahle kniha mi moc nesedla. Z celého vyprávění jsem měla pocit, že autorka v podstatě svou práci opravdu nemusí a neustále si stěžuje. Příhody každodenního života delegátky měly být nejspíš úsměvné a humorné, ale mě spíš přišly jako stále dokola opakované reptání na všechny klienty. Další knihu už si asi nepřečtu. Škoda, myslím že i taková práce má své klady, které ovšem autorka nějak nedokázala vyzdvihnout.