Doživotí - Billy O’Callaghan | Databáze knih

Doživotí

Doživotí
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478462/bmid_dozivoti-M7M-478462.png 4 70 70

Brilantní vypravěč Billy O’Callaghan ve novém románu přináší velký příběh rodinných vztahů, nevlídných historických okolností a těžkého života v chudé a zkoušené zemi. Tři postavy, tři osudy a téměř sto let irské historie. Jer má jizvy na duši a pár let po první světové válce ho pronásledují horečnaté vidiny ze zákopů. Nancy se za velkého hladomoru protlouká, jak se dá, a hledá své místo pod sluncem. Stařičká Nellie, Jerova dcera, v laciném městském bytě rekapituluje příběh své rodiny i dvacátého století. Doživotí je románem o lidské cti a důstojnosti, o době hladu a nouze a také příběhem o tom, co s člověkem dokáže provést láska v nejrůznějších podobách. „Vynikající a dojemný román. O’Callaghan je jedním z našich nejlepších spisovatelů,“ napsal John Banville.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Paseka
Originální název:

Life Sentences, 2021


více info...

Přidat komentář

markej
17.01.2022 4 z 5

(SPOILER) Doživotí popisuje ve třech kapitolách a prostřednictvím tří příslušníků jednotlivých generací život jedné irské chudé rodiny. Příběh vypráví Jer (těsně po smrti své sestry vzpomíná nejen na dětství, ale i na první světovou válku, jíž se jako voják zúčastnil), Nancy, Jerova matka (obě děti se narodily jako nemanželské, nikdy se nevdala a několik let žila v chudobinci a přivydělávala si jako prostitutka), třetí příběh líčí Nellie, Jerova dcera, a vzpomíná především na smrt svého novorozeného syna.
Příběhy jsou vyprávěny spíše komorně, úhlem pohledu pocitů postav, takže nečekejte žádnou epickou a popisnou ságu. A to je asi to, s čím mám trochu problém. I když jsou osudy postav vcelku tragické, tím, že je poněkud odtažitě popisují samy postavy, které už jsou obroušené životem, se s nimi ve výsledku nějak moc nedokážu ztotožnit, pochopit je a soucítit s nimi. Jejich rezignované chování typu "nevím, proč jsem to udělal, ale udělal jsem to", mi není blízké, ačkoliv asi chápu záměr autora. Podle mě chtěl tímto stylem přiblížit to, že život v Irsku v první polovině 20. století byl tak těžký, že z lidí vykořenil nějakou větší citlivost či přecitlivělost. Jenže mě to takto podané bohužel za srdce až tak nebere... Ale spíš je to můj problém, oslovuje mě zkrátka jiný styl psaní. (Ostatně stejnou věc jsem řešila i u předchozí autorovy knihy Náš Coney Island.)
Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐

ivag
15.01.2022 5 z 5

Kniha, po jejíž přečtení jsem seděla se slzami v očích a dobrých pár minut jí v sobě zpracovávala, natolik mě oslovila. Cením si toho, že autor, muž, dokázal příběh vyprávět ve dvou kapitolách očima ženy, naprosto dokonale. Určitě se k ní ještě vrátím, mám jí plnou hlavu. Nádhera!!


bosorka
08.12.2021 5 z 5

Billy O’Callaghan mi v knížce Doživotí dokázal, že nebylo marné ho po minulé knížce sledovat. Z knihy Náš Coney Island byli někteří rozpačití, že všechno už tu bylo, že příběh je takový chudý. Ale i kdyby, napsané to bylo skvostně. A Billy O’Callaghan znovu ukazuje, že píše bravurně, že umí slova skládat do libozvučných vět, až člověk doslova jásá, že je může číst. A příběh tří postav, svázaných jednou krví (navíc krví společnou se samotným autorem), který čtenáře provází bezmála stovkou let a předkládá mu tak na osudech obyčejných lidí nelehký život v Irsku, je vynikající. K jeho postavám lze jednoduše přilnout, prožívat s nimi, přát jim to nejlepší. A některé mít zase chuť nakopat do oněch míst. Život provázaný rodinnými vztahy, láskou k dětem, matkám, otcům i babičkám, to je autorova pocta svým předkům, kteří ho méně i více a třeba i nepřímo tvarovali.