Doživotí

dnes

„Vrazi nemají na čele vytetované slovo zabiják. U většiny z nich byste si nikdy nepomysleli, že jsou schopní spáchat takovou ohavnost."

Anotace úplně nevystihuje celý příběh Vanessy Frake, která celkem sloužila ve vězeňských službách 27 let. Nejdříve v ženské věznici a poté v mužské. Dařilo se jí šplhat i po kariérním žebříčku, ale to určitě nebylo její prioritou :-)

Velmi zajímavý životopis jedné ženy, která na denní bázi čelila těm nejhorším zločincům, které si umíte představit. Dlouhé léta pracovala také na oddělení doživotí, snažila se ovšem vždy s každým vězněm jednat v prvé řadě jako s člověkem. Co mě velmi překvapilo bylo, že si nestudovala jejich zločiny. Samozřejmě věděla, že jsou nebezpeční, že jsou to vrazi, ale nevěděla co komu provedli. Čímž ke všem postupovala úplně stejně a bez předsudků.

Musím říct, že jsem od knihy čekala asi trošku něco jiného, čekala jsem víc detailů z Vanessiny práce, víc historek, zážitků, zajímavostí....Co se týče různých historek, vždy jsme dostali jen určité střípky, hlavně z drogových přestupků. Trošku mi také vadilo skákání v čase, i když každá kapitola byla řádně označená, takže jsem jako čtenář vždy věděla, ve kterém roce se zrovna nacházíme :-)

Co bylo hodně zajímavé, tak historky o pašování drog a dalších věcí všemi myslitelnými i nemyslitelnými způsoby :-D Hlavně jsem netušila v jaké míře využívají pro tyto zátahy psy. Měli své, vždy připravené. Také mě mile překvapilo, že si Vanessa jako žena, dokázala sjednat takový respekt, jakého se jí dostávalo, nejen od vězňů, ale také od jejich kolegů a podřízených :-)

Pokud budete brát tuto knihu jako životopis jedné velmi zajímavé a výjimečné ženy, která dostala také jedno velmi významné ocenění za svou službu, budete spokojení. Pokud zde hledáte spíš historky odsouzených vězňů, mohli byste být zklamaní. Ale i tak věřím, že si v knize každý najde něco, co ho osloví :-)

29.09.2024

Kniha nebyla úplně špatná, dobře se četla,ale nic šokujícího v ní nebylo. A hlavně varování,že není pro slabé povahy je nesmyslné. Dozorkyně popisuje,jak to chodí ve věznici, nic co by člověk neznal z filmů nebo knih. Konec už jsem jen přelétla. Ten už byl nezáživný. Každopádně klobouk dolů před Paní Franke.

22.08.2024

Vyprávění hlavní hrdinky, která byla dozorkyní ve vězení s brutálními zločinci ve Velké Británii. Co vše za svých 16 let praxe ve vězeňské službě zažila. Překvapivě zde stoupala na pracovním žebříčku stále výš. Byla naprosto oddaná své práci, což mě tak překvapovalo, až se mi tomu nechtělo věřit. Ale příběh je autobiografie a určitě by hlavní hrdinka nedosáhla vysokých ocenění, kdyby nepracovala tak tvrdě , ale především s přesvědčením a plným nasazením. Byla naprosto oddaná své práci až obdivuhodně a myslím , že právě v této profesi, takových lidí není mnoho. Je pravdou, že dlouho ve svém životě měla jen tu práci a nic víc , žila prací . Ale i přesto se může stát, že dojdou síly a když se otočí podmínky a vaši tvrdou a oddanou práci přestanou oceňovat či spíše naopak, člověka přemůže frustrace.
Naprosto jsem chápala závěr knihy, a shodovala se s rozhodnutím hlavní hrdinky.
Podle mě kniha není jen o tom dozvědět se jak to chodí v anglickém vězení, i když toho se zde dozvíte mnoho, ale je hlavně o podstatě myšlení hlavní hrdinky. Od začátku jsem jí fandila, a obdivovala ji. Všechna čest , za vše co dokázala prosadit a docílit. Rozhodně je zde vidět emancipaci ženy, jak nejvíce to jde. A když nad tím tak přemýšlím asi to co docílila bylo hlavně tím, že byla ženou v mužském prostředí, musela se rozhodnout, jak se k práci postaví a nenechat se nikým a ničím porazit. Myslím, že je jednou z mála.