Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě

16.08.2023

Tak jsem si spravil chuť

11.08.2023

Natolik aktuální Dickovka,kdo by to byl řekl.
Podobně jako ve své době,tak i v té naší je stále dost a ještě více šulínů co to můžou tzv:
Zmáčknout !!!
A staniž se,vlastně se to stalo.Něco se šustlo.Něco se pokazilo.A poté se to posralo.
Jak jen mohli ? Oni to dokázali.
Pár let nato a poté ...
Podobně zacházel s lidstvem Dick v Muži z vysokého zámku.
Lidstvo si tak nějak muselo zvyknout a žije si na svý hroudě.Každý den je to vidět.
Mají své velké a malé starosti.Všední den se vším všudy.
Nebyl by to náš oblíbenec,aby tu zas těch věcí všedních nebylo tolik.
Hemží se to tu a to doslova zvláštními existencemi,tvory i svéráznými komunitami :)
A pak je tu ten Dangerfield,který krouží neúnavně nad našimi hlavami na orbitu.
Je to taky jenom člověk a tak ...
Jenže nemá cenu pokračovat,poněvadž už určitě čujete,že všechno je jinak.
Je tu tolik linek a fint,které by leckteré mu žánristovy stačilo na pěknou řádku románů. dráhu.
Pékádéčko to zabalí a tasí nápady.Nafušuje myšlenky a pocity do jedné knížky.
Nemusí jít o nějaké silné stěžejní dílo,ale je to on na první dobrou.To se někdy cení.
Nepředvídatelné,nezvykle optimisticky nadějné.
Žít se musí.

06.04.2021

"Tak se nám Filip zase zbláznil, jemnostpane. "
"A kterej? Já zmám dva. Jednoho geniálního spisovatele, který nahazuje do svých knížek zdánlivě bláznivé nápady, které ostatní spisovatele nenapadly nebo se je báli napsat. On se nebál a k jeho cti je třeba říci, že je vždycky zvládal ukočírovat ve smysluplný celek.Pro každého je v něm něco.
Druhej je citlivej pozorovatel lidí a vztahů mezi nima, ne vždycky je popíše srozumitelně nebo uspokojivě, ale je vidět, že dobře ví, o čem píše i když to vypadá na první, druhý nebo třetí pohled jako zmatený nesmysl.
Navíc oba žili v jednom těle a v jedné hlavě, možná ještě s jinejma entitama, takže se není čemu divit. Každopádně i kdyby psali jenom proto, aby neskončili ve cvokhauzu, tak pro čtenáře jedině dobře....každej z nich umřel sice mladej, ale aspoň se nedočkal, jak se ty jeho věci plněj...."

02.08.2020

(SPOILER) Divná kniha, stejně jako ty ostatní od P. K. Dicka :-). Škoda toho ujetého konce, to už bylo trošku moc. A taky by mi více líbilo více sci-fi a méně nadpřirozených schopností.

A je vidět, že Dick je dost optimista, společnost relativně vesele funguje, všichni jsou OK, trupíci a uhlíci si pobíhají po světě a maximálně vám někdo sežere koně. V reále by probíhal boj o moc a všechny by terorizovaly tlupy otrapů...

28.06.2020

Romány Philipa Kendreda Dicka jsou velmi často pitoreskní přehlídkou těžko uchopitelných vizí a halucinogenních světů. Dr. Krvemsta není výjimkou, byť je na spisovatelovy poměry nebývale optimistický a ve své základní myšlence nekomplikovaný. Přesto je zápletka, jíž nám zde Dick nabízí, mimo běžné žánrové hranice i ustálené konzumní představy. Dicka až tolik nezajímá dějová linka, takže se ani nesnaží předstírat směrování k nějakému konkrétnímu cíli, ale předkládá nám podivnou postkatastrofickou utopii, v níž se zaměřuje na jednotlivé postavy a jejich charaktery. Ty pak podrobuje ostrému testu přežití jaderné katastrofy a s nadhledem je provází budováním nového světa. Samotná válka a její následky nemají punc depresivního orákula a přeživší nejsou živořící trosky, spíše naopak. S humornou nadsázkou řeší problémy izolovaných komunit, které se snaží zajistit svým lidem ty nejlepší životní podmínky. Dickovy světy jsou vždy zvláštní, takže nepřekvapí, že nejinak je tomu i na Zemi po jaderné katastrofě. Námětů k přemítání je rozhodně povícero…

30.05.2019

Další, zase úplně jiná Dickova dystopie, mě se to líbilo. Není to tak pochmurné jako třeba Blade Runner, spíš tak nějak mile absurdní. Posuďte sami: po atomové válce přeživším pozemšťanům dělá přes rádio diskžokeje opuštěný astronaut na orbitě, holčičky si povídají se svými brášky, které si nosí v bříšku, do toho mluvící psi, z bezmocných mrzáků se stávají všemocní mutanti... proč ne?

17.09.2018

65% - Tenhle kousek se mi četl nějak hůř. Asi že už jsem od Dicka četla řadu povídek, které se tak či onak věnovaly různým scénářům fungování společnosti po nukleární válce i mutantům a přišlo mi, že v nich byla tato témata zpracována mnohem svižněji, nápaditěji a zajímavěji. Tohle se dost táhlo, po většinu knihy jsem měla zmatek v postavách a většina z nich mi byla jedno nebo mě rovnou dost otravovala. Nutno ale uznat, že posledních padesát stránek se to dost dramaticky rozjelo a objevilo se pár celkem hustých nápadů a zvratů. "Trupík" Hoppy byl osinou v zadku po celou dobu, takže tam vývoj charakteru moc nepřekvapil, ale zápletka s ním, DJ astronautem na orbitě, šíleným vědcem a bráškou v bříšku malé dívenky, to byla celkem schíza i na Dicka, a to už je co říct:-)

04.08.2017

Zábavné, vtipné, překvapující postapo.

20.08.2012

Kultivovaná postapokalypsa. Bez přemíry popisů samotné katastrofy a hrůz, což je balzám při dnešní produkci naturalistických rádoby filmových příběhů, plných barvitých obrazů připravených k rychlé konzumaci, nebo ještě lépe k povšimnutí producentů. Zároveň na Dickovy poměry docela "mysticky usedlé". Rozhodně jedna z jeho obecně čtivějších knih, i když ne z mých nejoblíbenějších.