Maska válečníka
Michael A. Stackpole
Dračí koruna série
>
Měsíc luny je v Oriose časem zkoušek, obřadů, oslav a lásky, kdy se mladým lidem otevírají brány dospělosti. Obvykle. Pro Tarranta a jeho přátele se ale první zkouška mění v zoufalý boj s předvojem nepřátelské armády, připravené vtrhnout do jejich vlasti. Jedině mocný meč, který se po staletích vrací do lidských rukou, může zachránit Oriosu a celý civilizovaný svět před děsivým přívalem ze severu. Pro svého majitele a jeho přátele představuje ale spíše prokletí než požehnání.... celý text
Přidat komentář
Překvapuje mě tak nízké hodnocení. Je sice pravda, že masku válečníka jsem četl až po sérii pevnost Drakonis (kterou stále považuji za nejlepší fantasy sérii), takže můj pohled na knihu může být lehce zastřen znalostí světa a příběhu Drakonis, přesto věřím, že směle strčí do kapsy mnoho jiných, paradoxně lépe hodnocených sérií. Mých 5* je plně zasloužených.
Je až ironií, že všechny moje nejoblíbenější knihy jsou hodnoceny okolo 70%. Pamatuju si, že jsem jí četl jako dítě a po dočtení, mě pár dní (i ve snech) trápilo to, jako to celé dopadlo. Později sem celou sérii i dočetl, ale už to vůbec nemělo to kouzlo, co tento díl. Jednou za čas se k ní vracím.
A jak už tu někdo zmínil pode mno, tento díl je z celé série určitě nejlepší.
Pravděpodobně nejlepší díl celé série. Ucelený příběh, netříštěný do několika dějových linií jako v dalších pokračování, se čte svižně.
Zkusit se má všechno. Tak jsem to zkusila - už vím, že tenhle druh fantasy není pro mě. Moc válek, moc příšer, moc adrenalinu... Tohle ať hodnotí ti, kterým je to určeno.
Přiznávám, že mě celá sága o "Havranu-Hawkinsovi" a pátrání po úlomcích dračí koruny zaujala hned od začátku a zhltnul jsem všech sedm dílů asi během čtyř dnů. Pan Stackpole psát umí, jeho postavy nejsou jen z papíru a zaujaly mě i některé poměrně originální prvky, které vnesl do žánru fantasy. Samozřejmě, je to o dracích a je tam spousta elfů - na tom není nic nového. Ale třeba urZrethiové a Gyrkymové, nebo chamtivý, leč nakonec veskrze "lidský" mořský bůh Tagothcha působí svěžím neotřelým dojmem. A na rozdíl od Eddingse a jiných tzv. "velikánů" žánru, když Stackpole píše o politikaření a o vztazích mezi vládci, o vojevůdcích, armádách a mocenských hrátkách, má to rozhodně hlavu a patu a člověk nemá pocit, že to pan autor odfláknul, protože ho tyhle věci moc nebavěj. Tedy - žádná intelektuálština ani velké umění to není (a nejspíš ani nemá být), ale rozhodně je to velmi poctivě odvedené řemeslo.
To ovšem nelze říci o kvalitě překladu, ten je mírně řečeno odfláknutý. Mimochodem, titul posledního dílu "Velká výprava" je nesmysl. V originále se to jmenuje Grand Crusade a je to o velkém, závěrečném boji proti Aurolanské vládkyni a jejím vojskům. Takže by se to nejspíš mohlo jmenovat "Velké tažení".
Zvolená ich-forma mi ke knize vyloženě nesedla a ani děj, i když docela pestrý, mě nedokázal vtáhnout. Jakékoli pokusy o rýmy byly taky dost škodlivé, * za obrácení hrdinů.
Kniha mě moc nebavila. Pro mne průměrná fantasy s nic moc příběhem. Od pana Stackpolea to byla jediná kniha, kterou jsem od něj přečetl.
Autorovy další knížky
2012 | Eskadra Rogue |
2010 | Star Wars omnibus: Stíny Impéria |
2003 | Maska válečníka |
2008 | Temný příliv I.: Útok |
2011 | Tajný atlas |
No to se nedalo.
Bylo to v pohodě čtivé, člověk se v tom neztrácel, ale jediná zajímavost celé knihy tkvěla v tom, že vyvolení válečníci nosí přes ksicht masku. Dál byl příběh a postavy a všechno tady tak suché, nezáživné a nudné, že jsem to prostě v polovině vzdal a ani se nedokázal násilím donutit to dočíst.