Dračie zuby
Michael Crichton
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494022/bmid_dracie-zuby-cmY-494022.jpg
4
156
156
Objavy pravekých kostí. Rivalita na život a na smrť. Dobrodružstvo tvoriace dejiny. Píše sa rok 1876. Západ Spojených štátov amerických ešte stále obývajú indiánske kmene, no zlatá horúčka tam láka čoraz viac prisťahovalcov a s nimi pribúdajú nové mestá, kde vládnu drsné zákony Divokého západu. Do týchto nebezpečných končín sa vydáva dvojica paleontológov posadnutých hľadaním dinosaurích skamenelín, ktorí sa navzájom osočujú, špehujú a robia všetko pre to, aby predstihli svojho soka. Ich súperenie sa neskôr stane známe ako Vojna o kosti. V románe Dračie zuby spojil svetoznámy autor podrobne naštudované historické fakty so svojou bohatou fantáziou. Crichton sa vracia k svojej obľúbenej téme paleontológie a tentoraz vychádza zo skutočnej rivality medzi dvojicou vedcov – profesorom Edwinom Drinkerom Copeom a profesorom Othnielom Charlesom Marshom. Napínavé a majstrovsky napísané rozprávanie má všetky predpoklady stať sa ďalšou crichtonovskou klasikou.... celý text
Dobrodružné Thrillery Historické romány
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
Dragon Teeth, 2017
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem začal číst s tím, že to bude podle anotace takový Indiana Jones, který akorát místo starých civilizací jde po dinosauřích kostech. Pak, že to bude duel dvou paleontologických rivalů. Pak, že to bude o amerických reáliích z doby indiánských válek. A pak to završil dobrodružný western.
Nemám tomu co vytknout, protože všechny ty části se mi četly velice dobře.
Priznám sa, že ma na "posledného nového" Crichtona navnadila obálka. Vidím za cválajúcim jazdcom skalu alebo dinosauriu hlavu? A čo názov knihy? Totálne ma to poplietlo a potom to už šlo. Kniha sa číta ľahučko, niektoré jej pasáže sú takmer stenografické a typického Michaela som v nej nenašiel. Ako celok je to zaujímavý náhľad do reálií končiaceho veku divokého západu, kedy mizli posledné miliónové stáda bizónov, a autor uvádza (pre mňa určite) zaujímavý fakt, ako už v 19stom storočí noviny podľa geografickej príslušnosti inak informovali o rovnakých udalostiach. Nebyť trošku preplácanej tretej časti knihy, bolo by to ešte lepšie, ale čitateľ nemôže mať všetko, však? Takže ďakujem dedičom, že sa rozhodli vydať aj tento Crichtonov rukopis, bolo to fajn, avšak prečítal som takmer všetky jeho knihy a k tým Michaelovým najlepším majú Dračie zuby predsa len ešte kus spisovateľského umu.
Kniha pro mě osobně těžká na hodnocení. Do dvou třetin knihy velká spokojenost, nic převratného, ale příběh je napsán dokonale, rád se ke knize několikrát za den vracím, stránky ubíhají samy a knihu mám za tři dny za sebou. Ideální pro mě, čtenáře, který se u některých knih už trochu musí do čtení kopat.
Ale v záběru knihy už mi přišlo, že autor se snaží do příběhu nacpat co nejvíce slavných postav z Divokého západu a to mi trošku ničí požitek z knihy, vůbec bych tam ta slavná jména nepotřeboval. Proto dávám místo 5 pouze 4 hvězdy.
P.S.: Když si kupujete fantasy knihu na netu, kde na přebalu díky své nepozornosti vidíte jet rytíře na koni na lebce draka a pak zjistíte, že čtete western a pochopíte, že jezdec má na hlavě kloubouk, tak je to drobet překvapení
Parádna jazda divokým západom! Po knihách Zlomený šíp a Malý veľký muž mi táto kniha dala ďalší pohľad na ďaleký západ, ako to tam vtedy asi mohlo byť všetko divoké... Autor na konci knihy poznamenáva, že aj keď sú v knihe spomenuté osoby, ktoré reálne žili a situácie, ktoré sa naozaj udiali, tak sa nejedná o literatúru faktu a podľa toho treba celú knihu aj brať. Toto bola moja prvá kniha od Crichtona a z môjho pohľadu super čítanie. Idem si rovno pohľadať od neho ďalšiu lahôdku...
Krajtna mám ráda, ale tohle bylo hodně slabý, v druhé půlce, bych řekla, skoro až trapný... Třetí šerifskou hvězdu přihazuju za zajímavý náhled do neprofláknuté oblasti historie a že "se to dobře četlo"... Lehké zklamání.
Unikátní kombinaci témat - paleontologie a Divoký Západ -, kterou tak krásně vystihuje přebal, pokládám za skvělý nápad. Jako western je to určitě nadprůměrné svým takřka reportážním, objektivním a velice přesvědčivým vykreslením zlatokopeckých měst a kolonizace Velkých plání (Deadwood, Cheyenne), přestřelek či válek se Siouxy. Indiány a vojáky Crichton nedémonizuje ani neidealizuje, z jeho Siouxů - i jeho pistolníků - běhá mráz po zádech, což se jistě blíží realitě. Za naprosto skvělé považuji také nastínění, jak (pochopitelně protikladně) o válce s indiány informovaly noviny na Východě vs. na Západě USA.
Přesto nemůžu říct, že bych poznávala klasického Chrichtona. Smířila jsem se s tím, že dinosaurů se týká asi 20 % obsahu; ne každé autorovo dílo musí být Jurský park. Ale chyběla mi tu hloubka postav, kterou ve svých pozdějších knihách tak skvěle zvládá. Za celou dobu jsem si nedokázala vytvořit vztah k žádné z nich, všechny působily buď jako prázdné schránky (hlavní hrdina), nebo jako karikatury (paleontologové Cope a Marsh - ale jasně, chápu, že ti dva se karikaturně chovali i ve skutečnosti, vědecké potyčky prostě bývají trapné, Newton a Leibniz by mohli vyprávět). Obě ženské postavy jsou dějově zbytečné, skoro jako by se autor snažil splnit pomyslnou kvótu na atraktivní hrdinky něžného pohlaví, protože bez nich román přece nemůže fungovat. I dialogy o evoluci a geologii, které měly skvělý potenciál, vyzněly do ztracena (mimochodem musím si zjistit, jak to pokračovalo s datováním Slunce po Kelvinovi).
Ale nechci si stěžovat moc. Nezastírám, že mě to bavilo, jelikož evoluci vášnivě miluju a k Velkým pláním konce 19. století mám jaksi nostalgicky blízko díky výzkumu svého táty. A hlavně jsem knížku četla při dokončování diplomky, takže jsem upřímně uvítala cokoliv, co má děj, obsahuje přímou řeč a není německy. Čili - díky, Crichtone.
"Podívej, já vím, že seš východňák; ale takhle blbej fakt nikdo není."
Nic knize neprospěje více než rozpačité očekávání čtenářovo. Dračí zuby Michael Crichton napsal jako román do šuplíku, dle mého odhadu jej snad vyhodnotil jako málo inteligentní a společensky plochý. Ale pár zasvěcených (včetně mě) ví, že Crichton nejépe umí, když se nesnaží otevírat nikomu oči (rotpačitá "Říše Strachu"), netopí se v Sci-fi vatě (usedlý "Kmen Andromeda") nebo netepe do žádného vážného tématu (antijaponské "Vycházející slunce"). Takže, pokud se vám líbili Pojídači mrtvých či Pirátská odyssea, zbystřete. Dračí zuby se vezou přesně na jejich vlně - napínavé, dějové a dynamické vlně, při které bohužel je čas řádně představit jen několik nejhlavnějších hrdinů a která se nakonec rozbije o pobřeží mizivé pointy. Kniha utekla lehce a měla pár skvělých momentů; odkrývá pozadí v Česku ne moc známé války o kosti a zároveň dehonestuje tradiční westernovou literaturu nezávislým zhodnocením úhlů pohledu jak indiánů, tak vojáků. Hlavní hrdina projde všemi nebezpečími nelehko a díky jeho charakterovému vývoji a (víceméně) kladné karmě mu nejde nedržet palce. Dračí zuby jsem si i přes počáteční nedůvěru v autorovy schopnosti užil mnohem více než většinu jeho knih.
Nenechajte sa pomýliť (mojim) hodnotením, Dračie zuby sú podarenou knihou, avšak mám s ňou niekoľko problémov : neviem či je to zvykom na iný štýl písania no štýl akým je kniha napísaná na mňa pôsobil skratkovito a archaicky (ale to je pochopiteľné s ohľadom na dobu kedy bola napísaná), z väčšej časti opisným spôsobom, ďalej aký taký náznak vzťahovej dynamiky hlavnej postavy so ženami pôsobí miestami smiešne a nereálne, a napokon pomerne dlho trvalo kým ma dej pohltil tak, že som sa nemusel do čítania nútiť ale začal som sa tešiť ... no aby som len nekritizoval, hlavný motív podľa skutočnej udalosti rivality dvoch profesorov je zaujímavý, prostredie v ktorom sa dej odohráva je pútavé a zhruba od polovice (útek pred indiánmi atď.) dej naberie spád a napätie, ktoré čitateľa má potenciál pohltiť a výhodou je tiež, že jednotlivé kapitolky sú pomerne krátke, takže kniha sa číta ľahko. Oddychový kúsok (skôr) pre young adult.
Četba této knihy pro mě byla NESKUTEČNÝM UTRPENÍM!
.
.
.
.
.
Většinou jsem měl jen krátké chvíle cestou na vlak, ve vlaku, cestou z vlaku, a vždy jsem se musel zastavit u něčeho, co jsem chtěl dočíst. Je to rozhodně nejnapínavější a nejpůsobivější kniha, jakou jsem kdy četl. Jsem otřesen. Nevím, jestli teď dál tvrdit, že Pán prstenů nebo Silmarillion jsou nejlepší knihy vůbec, nebo jestli mám říct, že vrchol obsadily Dračí zuby. Rozhodně jsou to dostatečně rozdílná díla, aby se to tam vešlo (ten LOTR a Silmarillion - vzdávám se rozhodování mezi těmito) obojí/vše.
Pořád jsem chtěl číst dál a teď mě mrzí, že už jsem to dočetl, a když si to přečtu znovu, už to nikdy nebude takové, jaké to bylo.
Ano. Je fakt, že LOTR má proti Dračím zubům tu výhodu, že je dobré se k němu vracet, protože tam nejde o zvraty, ale pokud jde o první dojem z prvního přečtení, jsou zase Dračí zuby vrcholem.
Rada pro budoucí čtenáře: Nezjišťujte si o té knize předem nic, ale přečtěte si ji celou, a to včetně poznámek a doslovu → to ale až rozhodně na konci!
Doháje! Tak tohle je jedna z mála knih, u kterých se vážně netěším, až to dočtu. Tak skvělá je!
Nic moc jsem od románu nečekal, protože byl vyhrabán z koše roky po smrti autora, a ještě se odehrává na Divokém západě. Jaké bylo mé příjemné překvapení, když se z očekávané laciné kovbojky vyklubala mistrná fabulace a jedna z nejlepších Crichtonovek. A největší překvapení odhalí autor až v doslovu.
(SPOILER)
Western, v němž nejde o zlato, ale o fosilie. Je tu všechno – ospalá městečka, desperáti, indiáni, přestřelky i zrady. Hlavní postavou je student William Johnson, který se nechtěně zapojí do tzv. "války o kosti" – soupeření dvou paleontologů Copea a Marshe. Johnson je sice stejně jako většina děje fiktivní, Cope s Marshem ovšem opravdu existovali a dělali si těžko uvěřitelné naschvály. Kniha se někde může zdát přehnaná, autor se však podle všeho držel zpátky. Cope s Marshem se neštítili pomluv, podplácení ani krádeží kostí; v některých případech dokonce fosilie raději zničili, než aby je přenechali svému rivalovi. Někdy mezi jejich pomocníky došlo i ke střelbě.
Soupeření nakonec oba finančně i lidsky zruinovalo, dohromady ovšem objevili a popsali téměř sto čtyřicet nových druhů dinosaurů a významně přispěli k popularizaci paleontologie.
Kniha se mi moc líbila, protože měla zajímavý děj, který zahrnoval historické události z doby porážky generála Custera a boj s indiány, popisuje paleontologické nálezy v na západě a co za nimi bylo. Dalším zajímavým tématem byl život v Deadwoodu v té době i s desperáty nebo Calamity Jane. Takže vlastně nevím, jestli jsem četl historický román, nebo western a možná proto se tato kniha tak dobře četla.
Počátky paleontologie na Divokém západě. Nečetla jsem anotaci, takže jsem nevěděla do čeho se pouštím a vzhledem k tomu, že westerny moc nemusím, zkraje jsem byla přesvědčená, že to nebude čtení pro mě. Ale omyl! Bylo to dobrodružné, napínavé, zábavné a vykopávky zkamenělých dinosauřích kostí zajímavé. Líbilo se mi, jak se z poflakujícího se floutka Williama stal cílevědomý, zodpovědný ochránce vzácných kostí, který i přes svou naivitu dokázal ze všech malérů nakonec vybruslit. Prostě mě to bavilo :)
Nebylo to špatné, ale nebylo to dechberouci. Určitě znáte ten pocit, když se nemůžete od knihy odtrhnout a když ji opustíte, tak se těšíte, jak ji znovu otevřete a dozvíte se, jak děj pokračuje dál. A mezi tím přemýšlíte nad souvislostmi, charakterem postav atd. Tak to se u této knihy pro mě nedostavilo. Příběh nebyl marný, informačně obohacují, téma vykopávek v 19. století je originální, ale chvílemi příběh lehce nudil. Dialogy smysluplné, ale od postav jsem čekal charakterově ještě více. Možná i autor, proto bylo dílo mnoho let schované v šuplíku než spatřilo světlo světa. 70 %.
Dračí zuby je poutavé a zároveň poučné čtení plné faktů z oblasti paleontologie. V knize se efektivně mísí příběh s historickými a vědeckými fakty. Kostru příběhu tvoří jedna z nejpozoruhodnějších událostí v historii vědy, takzvaná „válka o kosti“. Zároveň se jedná o dobrodružnou výpravu na Divoký západ, která je zábavná a má spád.
Čtení jsem si užil.
Doporučuji.
Byl to celkem dobrý příběh, taková nenáročná oddechovka. Četlo se to dobře, děj se svižně posouval, ale celkově prostě průměr. Originalitou zápletka zrovna moc neoplývala, postavy byly také zaměnitelné s milionem jiným příběhů (hlavní hrdina tak trochu rebel, hlavní šéf distingovaný, hlavní protivník fanatik, co jde přes mrtvoly atd.) A především od Crichtona jsme zvyklí na vyšší standard.
Bonbonek. Očekávala jsem více archeologie a paleontologie a dostala jsem pohodovou kovbojku s Marschem a Copem na divokém západě, místo literatury faktu a historických reálií. Skvěle napsaná knížka o hledání kostí, studentském životě a nabírání životních zkušeností. Přečteno jedním dechem a hodně jsem se bavila, škoda, že toho pan Crichton už víc nenapíše.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Těžko srovnávat s knihami od jiných, žánrově shodných autorů a se současnou tvorbou, alespoň po roce 2000, když román Dračí zuby byl napsán v roce 1974. Jde o prizma roku 1974, nadto označovaný za prequel k Jurskému parku.
Kniha na mě nemá účinek; přešlapování na místě. Ano, příběh byl nenáročný, a to je pro mě hrob, potřebuji něco náročného na psychiku, něco, co mě stáhne a "nafackuje mi".
Mám ráda, když mě kniha unaví, četba je důrazná, vyčerpávající, téměř nekončící, když ji mám v hlavě a notnou chvíli rezonuje.
Hodnotu knihy Dračí zuby spatřuji v jejím nenadálém objevení v autorově pozůstalosti a v možné (!) návaznosti na Jurský park. Z tohoto důvodu ji musím ocenit, a to třemi hvězdami. Jde tedy o hodnotu sbírkovou, zasazení do reálií tvorby autorovy.
Čtenářský požitek to ale není, s ohledem na literaturu, kterou jsem četla, není tak oslovující a možná příběh není k Jurskému parku tak úplně prequelem (je pouze označován za prequel). Události v něm jsou vágní, jde o plochý, popisný příběh. Postavy nejsou vykresleny, chybí mi tam charaktery, které by vyzněly k příběhu a spolu s příběhem, které by zapadaly a určily by své místo a tímto i příběh.
Nesouzněla jsem s ním. Možná je to tím, že jsem včera dočetla knihu o 450 stranách, krásnou, dobrodružnou, s mystikou, akcemi a teď se mi dostala do rukou kniha o 250 stranách, která spíše potřebuje, než dává.
Těším se na neděli, až zase nějakou knihu otevřu nebo třeba začátkem příštího týdne. A to si nedám vzít. Potřebuji se začíst do 450 a více stránek (a souznít se situací, s hrdiny, s atmosférou).