Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1952/mid_dracula-2uy-1952.png
4
3516
3516
Román Dracula lze zařadit do žánru hororu, či gotického románu a je to klasické dílo literárního vampyrismu. Je strukturován jako řada zápisů v deníku a několika dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou tohoto temného příběhu je britský právník Jonathan Harker, který odjíždí do Transylvánie na hrad hraběte Drákuly, aby s ním projednal zamýšlenou koupi několika nemovitostí v Londýně. Po několika dnech strávených v tajemném místě po boku děsivého hostitele Jonathanovi dochází, že jeho návrat domů je odložen na dobu neurčitou, ba dokonce, že se nejspíš už nikdy do Londýna ke své milované snoubence nevrátí. On i jeho nicnetušící snoubenka se tak stávají obětí strašlivého upíra s ještě strašlivějšími úmysly.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Dracula mě baví a vždy bavil. Jako Stoker položil úctyhodné základy. Transylvánský vstup je uplné mistrovské dilo a obecně je to jedna z mála knih kde mi vyhovuje vypravení formou deníků a dopisů uplně bez diskuse a do puntíku. Je ovšem jedině dobře že film ( ten povšechně známý s Gary Oldmanem) trochu obrousil ty černobílé hrany a uvrhl Draculu do takového ambivalentního pojetí ( což kniha ani jednou neudělá, zde je to prostě chladnokrevný netvor a tečka) . Proto mozná lze souhlasit z tím že konec má maličko nadbytečných prvků na poněkud malém prostoru. Tedy můj subjektivní pohled je. asi takový že v knize ta konečná nadstavba Mini vůbec nemusela být, že by ten konec uhrál Stoker pouze z mužskou posádkou. Protože tato hrdinka dobře funguje jako zrcadlo v němž se Dracula " spatří" a kam ho to odhodí což dobře utvořil film, kniha s takovým motivem vůbec nepracuje.
Ovšem je to napsáno dobře, chytře a svižně a moderně až na Van Helsingův akcent, což se dá zrovna u něj dost chápat. Kniha nestarne a s povahou posledních stran je třeba se srovnat, autor prostě zrcadlil něco krapet jiného.
Asi jsem to čekala trošku jinak, ale nakonec super. Některé moderny s upíry se můžou jít zahrabat.
Rozhodně zajímavá kniha. Děj byl nepředvídatelný a poměrně mě bavil.
Jedinou nevýhodou byl asi trochu archaičtější překlad a jiný způsob mluvy.
Každopádně je to legendární kniha, která definovala jeden celý žánr, ze kterého čerpají spisovatelé a scenáristi dodnes. Rozhodně doporučuji.
Dracula je už taková klasika v žánru "upírské" literatury a potažmo hororu. Bram Stoker umístil děj příběhu do kulis Anglie devatenáctého století. Hrabě Dracula se vydává ze svého tajemného sídla v Transylvánii do Londýna. Tam se ale proti němu postaví skupinka neohrožených vedená lékařem Van Helsingem a začíná boj. Velmi napínavý a čtivý román, který ani řadu let od jeho vydání nějak zvlášť neztratil na atraktivitě.
(SPOILER)
Pro mě re-reading po asi 20 letech...ale úžasně napsaný román, který čtenáře vtáhne do děje...velmi mě pobavil popis Slováků a Rumunů...a samozřejmě transfuze krve...
Doporučuji na 100 %!
Úžasně čtivá a napínavá kniha psaná inovativní formou. Hltal jsem každou její kapitolu a nakonec jsem byl jen zklamaný, že musí skončit.
"Najčudnejšie vyzerali Slováci." Dokonalá ukážka toho, že cenzúra je zlo. S legendárnym Stokerovým román som sa prvý raz stretol v puberte. Žiaľ, v súvislosti so slovenským vydaním od Tatranu z r. 1990, ktoré bolo reedíciou z r. 1969 (takisto Tatran). Prečo "žiaľ"? Jednalo sa totiž o vražedne scenzurovanú verziu. Slovenský prekladateľ/vydavateľ si vtedy totiž povedal, že táto pasáž sa mu nepáči, tamtá mu pripadá nudná, ďalšia zas príliš sentimentálna, banálna, či nevhodne popisná... a tak to vymazal! Počujete dobre: vzal knihu cudzieho autora, vyhodil z nej všetko, čo sa JEMU osobne nepozdávalo a nepáčilo a vyrazil to dočerta. Na jazyk sa mi derú rôzne slová, ale nebudeme si kaziť krásnu noc so splnom, tak len pre poriadok dodám, že cenzurovaná verzia je o desiatky (!) strán kratšia. Nečudo, že sa mi nikdy nepáčila. Stratil som akúkoľvek chuť a motiváciu vrátiť sa do ponurého sveta grófa Draculu. Situácia sa zmenila v r. 2022, kedy som si prečítal prequel Dracul od Stokerovho praprasynovca... a bol som uchvátený. Skvelá kniha. Tak som si povedal, že je načase skúsiť to ešte raz s originálom. Zadovážil som si kvalitné slovenské vydanie od Európy z r. 2003. Nielenže disponuje neskrátenou Stokerovou verziou, ale tiež šťavnatými dodatkami Petra Uličného, edičnou poznámkou venujúcej sa o.i. aj práve kontroverzným cenzurovaným vydaniam, ďalej tu nájdete vysvetlivky, dobovú recenziu a dokonca poviedku Draculov hosť, ktorú Bram Stoker pôvodne plánoval použiť ako prológ Draculu, ale napokon z toho nič nebolo a poviedku pustila do obehu až jeho vdova. Dracula je v necenzurovanej, klasickej verzii parádna hororová jazda (ehm, let nočnou oblohou). Týmto sa mu hlboko ospravedlňujem za to, že som mu krivdil, aj keď to tak úplne nebola moja vina. Román má stovky strán, ale je svižný nielen vďaka tomu, že neustále strieda postavy, ale tiež štýly. Denník, zápisník, listová korešpondencia, zápisníky kapitána lode. Je toho tak veľa, až sa natíska otázka, kedy postavy vôbec stíhajú bojovať proti Draculovi, keď neustále niečo vypisujú. Kapitánov denník každopádne patrí (spolu s mrazivým transylvánskym začiatkom) k vrcholom knihy. Dodám, že v r. 2023 bol sfilmovaný do podoby celovečerného hororu. V románe ma každopádne rušilo zopár vecí: nelogické správanie postáv (matka vyhodí cesnak), patetickosť (Van Helsing emotívny zdĺhavý preslov uprednostní pred okamžitým skontrolovaním pacientky), medicínske hlúposti poplatné dobe svojho vzniku (všetci chlapi v okolí Lucy mali rovnakú krvnú skupinu, alebo to do nej prali hlava-nehlava?), rapídny stupeň WTF (indický fakír) a v mužských postavách (s výnimkou radikálneho Van Helsinga) je ťažké (a asi aj zbytočné) orientovať sa (proste sú to "nejakí chlapi"). Áno, trochu ma to nudilo, čo bolo dané tým, že som videl množstvo filmových adaptácií. Najmä v druhej polovici už to na mňa pôsobilo zdĺhavo a nekonečne. Rozpaky vo mne vyvolali i veľmi emotívne postavy, ktoré neustále plačú, zviera im srdcia, rozprávajú v patetických temer už až veršoch a dávajú sľuby na život a na smrť. A mierne ma znepokojila predstava mladej ženy, okolo ktorej ako predátori krúžia traja chlapi naraz (a pravdupovediac Van Helsing tiež pôsobí dojmom, že by rád oplodňoval), ale to len tak na odľahčenie. Inak klasika a absolútna povinnosť pre každého hororového fanúšika. Len preboha fakt nečítajte tie hnusné cenzurované vydania.
Etalon žánru. Zajímalo by mě, čím by se dnes živila dobrá polovina spisovatelů/ek, nebýt Brama Stokera. Jak poznamenal níže "Kurt_Teplice" gotický román a já bych dodal s moderními prvky. Vezmeme-li v úvahu dobu vzniku díla, úrovně tehdejších vědomostí a znalostí, a přetrvávající atmosféry strachu z nadpřirozena (což ovšem nevymizelo dodnes, vis paranormální jevy, UFO atp.), není co vytknout. Za sebe mohu jen doporučit.
Starý dobrý Dracula... díky tomu jak jsme zahlceni mnoha různými verzemi jak upírů, tak konkrétně i Draculy je skvělé si přečíst základní myšlenku. Zajímavý a poutavý příběh zasazený do běžného života, kde se s nadpřirozenou bytostí prostě musí bojovat rozumem, i když se to někdy tváří už jen jako slepá ulička :) Trochu méně "akčních scén" o to více příběhu a taktiky. Nečetla jsem Stokerova Draculu poprvé ani naposledy.
Dracula je gotický román s prvky postmoderny, klasika, která se dnešní optikou může jevit až usměvně patetická a archaická, nicméně stále mající co říci. Jednoznačným plusem jsou grafiky Františka Štorma, podtrhující atmosféru příběhu. Povinná četba pro všechny milovníky hororu, nicméně jednou to stačí.
KLASIKA ŽÁNRU HORORU. Nelze hodnotit zpracování, které je samozřejmě plné starých výrazů a zastaralých "technologií, což prostě patří k celému dílu, nápadu a době, v němž vzniklo. Příběh je dodnes nepřekonaný nápadem i hrůzou, kterou představuje v myslích čtenářů, kteří se prostě musí vžít do četby a oprostit se od své doby, která je jiná a mnohdy plná jiných hrůz dnešních dnů. Nelze tomuto románu upřít také to, že se stal inspirací mnohých autorů naší doby, a možná i té budoucí (např. Dracul od Dacre Stoker, Děti noci od Dan Simmons) ...
2,5/5
Dracula je kniha, kterou jsem si už nějakou dobu chtěla přečíst. A přestože v knihovně čekala, bez náhodného losování bych se do ní takto brzy nejspíš nepustila.
Všichni asi víme, čemu se tento příběh věnuje a čeho všeho je vlastně zdrojem. Nějaká očekávání jsem rozhodně měla, bohužel zůstala téměř nenaplněna.
Celý příběh plyne velice pomalu, kniha je psána formou deníkových zápisků, takže nám umožňuje více pohledů na stejnou věc. Osobně bych si ji dokázala představit mnohem kratší, a to už tak nijak obsáhlá není.
S postavami této knihy jsem strávila poměrně dost času, byly dobře popsané a já si je tak i zpětně dokážu vybavit a vzpomenout si na detaily. Přesto mi ale větší přítomnost jedné z postav chyběla - Draculova.
Kniha se moc dobře nečetla. Jak jsem již zmínila, působila dost zdlouhavě, určité pasáže bych klidně vynechala, protože mi pro hlavní myšlenku knihy nepřipadaly vůbec důležité.
Přiznám se, že konec knihy jsem dočítala z posledních sil.
Prostě a jednoduše jsem čekala víc upírské atmosféry. U mě zůstává kniha nepochopena a v budoucnu se k ní určitě neplánuji vracet.
"Z pravěku "
Nejezděte tam. Zaslechli slova v rumunštině "ďábel, upír." Kdo by poslechl? Záhady lákají kdekoho, skupinku mladých přátel, kteří chtějí vidět tu krvelačnou nestvůru na vlastní oči. Šli a neposlechli. Měla tam být cedulka: na vlastní nebezpečí. Ale to by asi nepomohlo. Kniha je psaná formou denikovych zápisků.
Drákula je kultovním románem, jakému se nedokáže vyrovnat nic ze současnosti a dokonce máloco z minulosti.
Do Transylvánie přijíždí mladý právník Jonathan Harker, jelikož služby kanceláře, kde pracuje, si naptal jistý tajemný hrabě. Již po příjezdu na hrad Drákula je Jonathanovi podivných mnoho faktů. Samotný hrabě je však přátelský a nebývale milý. Svého hosta si hýčká a vyptává si od něj čím dál podrobnější informace o Londýně. Jonathan pojímá podezření, ovšem skutečný problém nastává, když zjišťuje, že jej hrabě na svém hradě drží násilím. Po dlouhé době se mladému advokátovi daří uprchnout, avšak za mořem jej už čekají další hrůzy. Přítelkyně jeho nastávající manželky se potýká s vážnou chudokrevností, již se nedaří vyléčit ani slovutnému Dr. Sewardovi. Právě ten tak povolává věhlasného profesora Abrahama van Helsinga, jenž pomalými krůčky přichází na stopu kruté realitě. A ne, snadný boj to opravdu nebude.
Bram Stoker celý román podává formou dopisů a deníků, což by mohlo nejednoho čtenáře odradit, jenže při čtení zjistíte, že tento způsob není nikterak rušivý a naopak dává prostor niternému vyjádření myšlenek jednotlivých postav. Sám musím říci, že všichni protagonisté jsou velice dobře vystihnutí a jejich charaktery jsou velice barvité a výrazné. Klobouk dolů, dnes již toto dokáže málokdo.
Ve své podstatě nejde natolik o klasický horor jako spíše o v té době častý a oblibě se těšící gotický román, pročež ani nejdrsnější pasáže nejsou určené k vyvolávání čiré hrůzy.
I přesto se ale postava Drákuly, stejně jako profesora Van Helsinga, stala kultovní a s téměř pravidelnou recidivou se objevující v dalších knihách, jakož i filmografii.
Jediné, co sráží body, je přílišná předvídatelnost, která je nicméně způsobena především obeznámeností čtenáře a daným tématem.
Mám Drákulu zatím ve dvou vydáních a rozhodně budu shánět i další. Taková díla je potřeba udržovat v povědomí coby klenot literárního světa.
Celkové hodnocení 85% -hluback-
Trochu jsem se musela do knihy dokopat, a nakonec mě překvapilo, jak dobře se mi ten dávný styl psaní četl. Do šedesáti procent knihy to byla skvělá zábava. Pak už se „to”celé dělo znova a na to už jsem neměla sílu, přesto jsem dočetla.
Je to starší kniha a musel jsem si zvyknout na styl psaní. Děj je proti moderním knihám méně akční, tedy jsou zde pasáže kdy jsem si říkal proč... Někdy mě chování a vyprávění hlavních postav nutilo přemýšlet nad zvyky dřívější doby.
Posledních pár desítek stran bylo naopak napsáno až uspěchaně... jako by je psal někdo jiný nebo se blížil k max. povolenému počtu stran...
Nicméně Dracula byl odrazovým můstkem pro spoustu ostatních autorů a vznikly tak další pěkná díla... Když si odmyslím ty diamantové na sluníčku zářivé upíry....
Tedy hvězda navíc
Klasická upířina. Současný čtenář musí přijmout styl doby, kdy byla kniha napsaná. Chování a vyjadřování je někdy lehce teatrální, ženy jsou bezbranné květinky, jejichž životní metou jsou vdavky a následná péče o manžela, běžně omdlévají, roní slzy.... Menší výjimku představuje Mína, které byl dán "mozek muže". Kniha je fajn, má svou atmosféru, netřeba potoků krve, aby byla nastolena strašidelná atmosféra. Čteno opakovaně, ale pořád baví :)
Dracula je prostě klasika a i přes místy rychlý spád se mi to čtlo dobře a bavilo mě to, i když jsem to už četla několikrát.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. A když se řekne upír, má každý jasno, protože všichni ví, že ten nejslavnější literární krvesaj pochází z Transylvánie a jmenuje se Tepes, tedy Dracula. Sice nebyl Stokerův netvor první, ale jeho autor nastavil na dlouhá léta pravidla upírství, stejně jako Curt Siodmak vymyslel pravidla pro vlkodlaky. A pak se všichni potkali ve Stmívání. A přitom dlouhá staletí byli vlkodlaci chápáni jako jeden z aspektů upírství. Pavel Soukup dokazuje své mistrovství při četbě mistrovského hororu Brama Stokera.