Drákulův host přehled

26.12.2022

I kdyby někdo neznal jméno Brama Stokera, zcela nepochybně zná jeho nejvýznamnější dílo, kterým není nic menšího než Drákula. Jeho další nebo menší práce tolik známé nejsou, a tak jsem rád, že jsem mohl otevřít tuto sbírku z roku 1995. Ačkoliv hned na začátek musím vyjádřit zklamání, že přes úvodní slovo Florence Bram Stokerové, která sbírky po smrti manžela vydala, zůstaly ve vydání od Argo v osekané verzi. Tento neduh českých nakladatelství mi stále vaří krev a zvlášť u zmíněného nakladatelství mě to překvapuje. Leč "pracovat musíme s tím, co nám dali", jak říká jeden můj známý. A tak nezbylo, než se ponořit do vynechané kapitoly Drákuly, dvou povídek a jedné novely.

Hned z úvodu mi uhranula ona vynechaná kapitola Drákuly. Drákulův host mě pohltil hororovou atmosférou v sněhem pokrytém Německu, kdy se koně strachem vzpínají, kočí zběsile křižuje hrůzou a anglický gentleman zachovává chladnokrevnost, zatímco se sněhovou vánicí line vlčí vytí a před vypravěčem se rozprostírá starý hřbitov, kde se dějí věci stupňující děs i drama. Skvělá kapitola kultovní knihy, která obstojí sama o sobě jako atmosférická povídka.

Jak moc mě bavil Drákulův host, horší to bylo s dalšími povídkami. Soudcův dům mi schématem do určité míry připomněl před pár dny čtený Strašidelný dům. Přes podobně vystavenou zápletku, Soudcův dům přece jenom ztrácí víc na dechu, a to nikoli z důvodu vyvolané hrůzy. Lehce předvídatelný vrchol a zvrat s krysím králem mírně pokulhává. Zvířata však hrají roli i v povídce následující - Indiánské ženě; ačkoliv název povídky je poněkud zavádějící. Pocity z příběhu jsou ještě zvláštnějšího druhu. Američan Hutchenson mi byl od počátku svou velkohubostí amerického burana naprosto odporný. A vlastně jsem mu jeho zasloužený konec docela přál. Nicméně ani vypravěč mi nebyl příliš po chuti. Jednak pro podivnou chladnokrevnost či rovnou absenci emocí, s níž vypravuje události příliš neuvěřitelně i anglickou povahu, jednak především pro vypravěčův morální závěr, kdy mám dojem, že se ve svém odhadu šeredně plete. Zda to byl nebo nebyl Stokerův záměr, to je nezodpovězenou a nezodpověditelnou otázkou. Na druhou stranu ty kolize pocitů povídku pokládají na zajímavě kolísající váhy.

Pak je tu ona novela Doupě bílého červa, respektive Hadí zámek. Bravurní koncert zápletek, postav a záhad rozehraný na ploše jednoho panství o čtyřech domech jsem si opravdu užil. Stoker mě okamžitě dostal narážkami na staré legendy, šikovnou fikcí a mícháním zdánlivě nesourodých prvků. Pravda, ten nejzáhadnější byl mesmericko-psychologický boj na farmě Mercy, jehož funkci a podobu jsem tak úplně nepochopil. Jinak tomu bylo s postupujícím Caswallovým šílenstvím a sklony k okultismu na Castra Regis, stejně jako záhady obklopující Arabellu, rozhovory sira Nathaniela s Adamem. Nejinak je tomu v případě postupujícího dramatu a rozplétání těch několika probíhajících příběhů i bouře, která dostupuje svého vrcholu v obrazném i doslovném smyslu. Stoker se v téhle novele pustil do několika polí, které sice neměl úplně "v malíku", čemuž odpovídá i takový ne úplně dotažený závěr, ale nic to nemění na jeho schopnosti tvořit atmosféru, napětí a obrazy, které tolik proslavily Drákulu. Do Mercie a jejího malého příběhu se tak jistě ještě někdy vrátím.

28.12.2020

(SPOILER) z knihovny...a nemůžu se zbavit dojmu, jak kdybych už některé povídky četla...(neexistuje nějaká verze Draculy, kde jsou i tyto povídky ??)
každopádně - moc teda nezaujaly...kromě Soudcova domu, který byl jiná liga, bych všem dala kolem 2*...tak nějak bez šťávy, postavy jednají naprosto nelogicky. Jak může autor o někom nasat, že je hodný a dobrosrdečný (američan v povídce "Indiánská žena") a zároveń ho nechat zabít kotě a smát se utrpení druhých ? a nechat ho sadisticky se vyžívat v mučících nástrojích ?? nedává smysl...omdlévající ženy se nchávají dobrovolně tahat do mučíren, aby omdlévaly ještě více....ehm. 2*
Doupě bílého červa už byla totální slátanina, postavy přitažené za vlasy, každý zúčastněný v podstatě divný, nepochopila jsem ty jejich "souboje vůle" - proč, kdyžy mě někdo neustále ohrožuje, polezu k němu do domu ?? nebo si ho pozvu na čaj ?? souvis s Bílým červem to už nemělo vůbec, postava černocha Oolongy byla zbytečná...jen jsem nevěřícně kroutila hlavou..1* s velkým přimhouřením očí....

Dráculův host byla taková průměrá povídka s dobře napsanou pochmurnou atmosférou..ale dle "pravidla" hororů postava na noc míří vstříc zimě, nečasu, bouři, aby se mohla ztratit a vynořit se nejlépe na hřbitově, jak jinak, že ?? a samozřejmě mu tam něco ohlodá krk...a domyslete si víc...3*
Soudcův dům byla pěkná duchařina, takový ten "neuvěřitelný příběh". Děsivá atmosféra, děsivý konec, podtext osudovosti. Ta se mi líbila tuze, 4*
takže průměr za 3* (díky Soudcově hostu..) a doslov, zmíněný v anotaci, v mé knize chyběl..takže jsem si Bramovy myšlenky a pohnutky, vedoucí k napsání těchto dílek , nemohla vychutnat...

Spíše nedoporučuji ;)
P.S. k jednotlivým povídkám jsem se vyjádřila i přímo u nich...HOWGH !