Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210718/mid_dracula-xzu-210718.png
4
3509
3509
Hlavním hrdinou tohoto temného příběhu je britský právník Jonathan Harker, který odjíždí do Transylvánie na hrad hraběte Drákuly, aby s ním projednal zamýšlenou koupi několika nemovitostí v Londýně. Po několika dnech strávených v tajmném místě po boku děsivého hostitele Jonathanovi dochází, že jeho návrat domů je odložen na dobu neurčitou, ba dokonce, že se nejspíš už nikdy do Londýna ke své milované snoubence nevrátí. On i jeho nicnetušící snoubenka se tak stávájí obětí strašlivého upíra s ještě strašlivějšími úmysly.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1991 , Hanácké nakladatelstvíOriginální název:
Dracula, 1897
více info...
Přidat komentář
„Občas si říkám, že jsme se snad všichni zbláznili a že příčetnými se staneme teprve tehdy, až se probudíme ve svěracích kazajkách.“
Strach z nadpřirozena tu byl vždycky. Teď už se asi bojíme trochu jiných věcí než lidé na konci 19.století, přesto je Drákula napsaný způsobem, který ve čtenáři vyvolá jisté pocity znepokojení i o téměř 130 let později.
(SPOILER) Bylo to excelentní. Četla jsem poprvé. Ba ani film jsem neviděla, teda nepočítám-li Van Helsinga. A ejhle, tady ho máme. Byla jsem unešena naprosto tím skvostným jazykem i překladem, jak je to nádherně napsáno. V dnešních novinkách je to perla. Příběh mě uchvátil. Ta první část, kdy je Johnatan v Transylvánii byla děsivá a já nemohla číst večer před spaním - jen ta vidina, jak někdo šplhá po fasádě domu, a v noci ... Ty deníkové zápisky byly nej. Pro mne trochu nepředstavitelné a zmatečné bylo pátrání napříč Londýnem po Drákulovi a hledání jeho skrýší - určité věci mohly být více rozebrány. Všichni byli báječní, a ta jejich souhra. A nejlepší je ten dodatek Johnatana na konci knihy. Knížku jsem si koupila v Levných knihách v krásném červeno-bílém zpracování na deskách, nicméně mě mrzí dost gramatických chyb.
Dracula je 30x v Čtenářské výzvě!
Aby bylo jasné - od roku 2019 se tahle kniha hodila celkem 30x pro nejrůznější témata od zajímavé obálky, přes psychickou poruchu a nešťastnou lásku až po letošních několik perspektiv vyprávění. K tomu vážně už není co dodat, snad jen to, že Dracula Brama Stokera by si asi zasloužil svoji vlastní kategorii. Něco jako Kniha, jejíhož hrdinu každý zná.
P. S. Mě nejvíc zaujalo, že jsou lidé, kteří ji zařadili do kategorie Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu... :-)
Klasický román. Viktoriánská doba, šlechetnost a chrabrost mužů a něžnost a křehkost žen. V některých situacích mi konání a dialogy hrdinů přišly překvapivé - muži byli často velmi sdílní o svých citech a ženy bez jakéhokoli opodstatnění svoji sdílnost střídaly, jindy tak, jindy onak. Stejně tak z pohledu dnešní byrokracie jsem se zadrhávala v momentech, které by dnes byly neprůchozí - jako když Van Helsing sám sepsal a kamsi odevzdal úmrtní list chovance ústavu. Uvěřila bych upírům, síle hostie a ovladatelnosti vlků, ale v tomhle jsem se zasekávala.
Až na pár zdlouhavých momentů to ale byla knížka neuvěřitelně čtivá a napínavá, ačkoli spíš pohádková, než nadčasová.
Drákula je bezesporu klasickým hororem a knihou, která spoludefinovala základ žánru. Bohužel mě tato klasika příliš nepřesvědčila.
Nějakou dobu mi forma deníkových zápisků a korespondencí nevadila, ale postupně mi lezla stále více na nervy. To však není hlavní problém, kvůli kterému hodnotím pouze průměrem. Nejvíce mi asi vadila obří vrstva patosu, kterou ony deníkové zápisky poznamenané. Když na jedné straně už potřetí čtu, jak je madam Mína skvělá, šlechetná a nejmilejší, vzbuzuje to ve mě spíše odpor. Je to asi dáno dobou vzniku, ale drásalo mě, jak jediné ženy v příběhu jsou bezchybné, všichni je milují až za hrob a není jim povoleno prakticky nic dělat.
Nejzábavnější byly začátek a závěr knihy odehrávají se v Transylvánii. Hlavně úvod, kdy Jonathan objevuje Drákulův hrad je super. Závěr je taktéž velmi povedený, akční a nepřepálený. První části odehrávající se v Anglii a týkající se Lucy mi oproti tomu připadaly nudné a nezajímavé.
Po přečtení je mi jasné, proč existuje tolik různých adaptací. Je to prostě tím, že v knize je ohromná spousta nezáživných pasáží, které se dají vynechat nebo pozměnit k lepšímu. Dávám 3/5 klasice, která mě příliš nenadchla a tvrdím, že jsem četl už lépe zpravované téma upírů.
Neboť mrtví cválají rychle....
Jak vše dopadne? Podaří se pěti mužům a jedné odvážné ženě hraběte zastavit? A co se stane, když vás ochutná upír?
Musím říct, že ačkoli bylo dílo psané v roce 1897 je napsané tak skvěle, že bychom to ani nepoznali. Příběh je neskutečný. Plný napětí, akce a rozhodně se při čtení knihy nebudete nudit. Já se místy i bála hlavně, když jsem četla do pozdní noci.
Možná za to může i forma, kterou Stoker zvolil. Celá kniha se totiž skládá z mnoha deníku, které jsou chronologicky poskládány. Máme tedy přehled, jak se věci postupně udály, a jak je jednotlivé postavy vnímaly.
Postavy a prostředí líčí Stoker tak přesvědčivě, že jsem měla pocit, jako bych skutečně v Londýně, Whitby ale i Transylvánii byla s nimi. Navíc jsem si všechny postavy zamilovala. Ať už se jednalo o Minu Harkerovou, Jonathana Harkera, Doktora Van Helsinga nebo Johna Sewarda.
Teď už chápu proč je Dracula fenoménem i po více než 100 letech od napsání. Stoker byl mistr.
A teď se můžu pustit do knihy Dracul od D. Stokera
Četli jste Draculu nebo Dracul??? Viděli jste film? Budu ráda když mi své dojmy napíšete.
Některé knihy mě zaujmou dějem a některé tím, jak jsou napsané, je radost je číst. Tato kniha splňuje oboje, i když mě více chytla forma než děj. Velké překvapení a nadšení!
Po mnoha letech jsem si přečetl znovu. Vzhledem k době, kdy byla kniha napsána, je jedinečná. Úvod do upířích a horrorových knih. A styl: formou zápisů do deníků s navazující časovou vytváří pohodlnou atmosféru pro čtenáře. Promyšlená zápletka s návratem hrdinů na "místo činu". A vše vysvětleno - dokonce tak dobře, že jsem to pochopil i já! Nemrtvý Drakula se tak v literatuře stává nesmrtelným!
Naprosto dokonalé! Nemám k tomu co říct, vlastním vydání z roku 2018 a to je vážně krása. A příběh samozřejmě výborný!
Zo začiatku to bola pre mňa zvláštna kniha a doslova som sa musela nútiť aby som pokračovala v čítaní , keďže je toto dielo o niečo rozsiahlejšie ale prvotným zdrahanim som sa do toho zažrala, poplakala som si, trocha vydesila :)
Celkový dojem s tohto diela je pre mňa úchvatný až po docitani som ocenila všetky tie možno zbytočne veci a ťažsie čítanie . Odporúčam
Za mě obrovské překvapení! Vzhledem k požehnanému věku originálu jsem čekal něco jako milé RETRO, ale NE: neskutečně to funguje i po 100 letech. Formu vyprávění, spád a dynamiku děju musí panu Stokerovi tiše závidět řada dnešních autorů. Genilání!
Drákulu jsem si nezamiloval. Ale zamiloval jsem si vedení deníků, třídění zápisků, přepisování válečků z fonografu na psacím stroji, archivování korespondence a učení se jízdním řádům. Naivita knihy na mě působila kladně. Potěšilo mě, jak se rozebíralo kdo komu napsal, kdo s kým jak konverzoval a pak - fik - hlavu snoubence - vampce - ufiknou jen tak mimochodem. O kreslení rituálního kruhu a boji s úchylnými čarodějkami se toho nedozvíme mnoho - ale je to vyváženo tím, že se dozvíme kolik koní si zakoupili na cestu, kolik služebnictva najali, kolik jídla vezli a jaké oděvy zvolili na cestu.
Poprvé jsem přečetla tuto klasickou knihu a jsem moc ráda. Sice je to místy táhlé, ale prostě to není film, který jsem už viděla několikrát.
Nakonec skvělé.
Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. A když se řekne upír, má každý jasno, protože všichni ví, že ten nejslavnější literární krvesaj pochází z Transylvánie a jmenuje se Tepes, tedy Dracula. Sice nebyl Stokerův netvor první, ale jeho autor nastavil na dlouhá léta pravidla upírství, stejně jako Curt Siodmak vymyslel pravidla pro vlkodlaky. A pak se všichni potkali ve Stmívání. A přitom dlouhá staletí byli vlkodlaci chápáni jako jeden z aspektů upírství. Pavel Soukup dokazuje své mistrovství při četbě mistrovského hororu Brama Stokera.
(SPOILER)
Dracula mě baví a vždy bavil. Jako Stoker položil úctyhodné základy. Transylvánský vstup je uplné mistrovské dilo a obecně je to jedna z mála knih kde mi vyhovuje vypravení formou deníků a dopisů uplně bez diskuse a do puntíku. Je ovšem jedině dobře že film ( ten povšechně známý s Gary Oldmanem) trochu obrousil ty černobílé hrany a uvrhl Draculu do takového ambivalentního pojetí ( což kniha ani jednou neudělá, zde je to prostě chladnokrevný netvor a tečka) . Proto mozná lze souhlasit z tím že konec má maličko nadbytečných prvků na poněkud malém prostoru. Tedy můj subjektivní pohled je. asi takový že v knize ta konečná nadstavba Mini vůbec nemusela být, že by ten konec uhrál Stoker pouze z mužskou posádkou. Protože tato hrdinka dobře funguje jako zrcadlo v němž se Dracula " spatří" a kam ho to odhodí což dobře utvořil film, kniha s takovým motivem vůbec nepracuje.
Ovšem je to napsáno dobře, chytře a svižně a moderně až na Van Helsingův akcent, což se dá zrovna u něj dost chápat. Kniha nestarne a s povahou posledních stran je třeba se srovnat, autor prostě zrcadlil něco krapet jiného.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Postava bledá,
oči neproniknutelně tmavé,
dlouhé ostré nehty,
a nepřehlédnutelné špičáky.
Prokousne ti lehce hrdlo,
živí se totiž krví!
Takovou představu o upírech nám dal právě Drákula - gotický příběh o nejznámějším z upírů, který žije ve svém neudržovaném hradě v temné a daleké Transylvánii.
„Milý příteli – buďte vítán v Karpatech. Netrpělivě Vás očekávám. …Váš přítel Dracula“
Dlouho mě míjel (samozřejmě jsem viděla filmová zpracování), a tak, když jsem ho objevila v e-knihách, pustila jsem se do čtení o hraběti, pro něhož byla autorovi vzorem reálná osoba krutého panovníka Vlada III. (říkalo se mu Narážeč) a jeho brutální vlády – přízvisko mu nebylo uděleno jen tak, takhle (na kůlu) totiž končila většina jeho nepřátel. Zbytek temného dějství je už autorovou fantazií.
„Je předvečer svátku svatého Jiří. Víte přece, že až dnes v noci odbijí hodiny půlnoc, bude mít všechno zlo na světě volnost? Víte vůbec, kam jedete?“
Příběh vás zastihne na cestě do Transylvánie, na každém druhém řádku je spousta indicií, že s hrabětem Drákulou něco nebude tak úplně v pořádku.
„Ústa, … dost krutá a s neobyčejně ostrými bílými zuby, … Nápadná byla jeho mimořádná bledost.“
Možná se vyplatí, neignorovat je! Na polorozpadlém hradě totiž zjistíš, že strach je tu na místě.
„Dejte si pozor, abyste se neřízl. V tomto kraji to je nebezpečnější, než si umíte představit.“
A tak jediné, co tě může zachránit, je útěk!
Jenže ani sám hrabě pekel nezůstává na svém hradě, Londýn a jedno chmurné sídlo na něj čekají a obětí začíná přibývat! Nemrtvý s nadpřirozenými schopnosti a velkou silou má dost navrch. Zabít ho, není jen tak, a tak jen doktor Van Helsing možná ví, jak na něj.
„… napsal jsem svému starému příteli a učiteli, profesoru Van Helsingovi do Amsterodamu. Ten zná o záhadných nemocech víc než kdokoli jiný na světě. Požádal jsem ho, aby sem přijel …“
Začíná se hon na brutálního hraběte!
„Ubohá dívka, konečně tedy došla míru. Už je konec.“ Profesor Van Helsing se ke mně obrátil a vážně poznamenal: „Nikoli, bohužel nikoli! To je pouze začátek.“
A končí se tam, kde to všechno začalo, v divoké Transylvánii.
„Zámek Dracula se tyčil proti rudé obloze a v paprscích zapadajícího slunce se ostře rýsovaly kamenné kvádry jeho pobořeného cimbuří. Vinu za záhadné zmizení mrtvého muže přisoudili cikáni pochopitelně nám; mlčky se obrátili a uháněli pryč, jako by jim šlo o život.“
Příběh, složený z velké části z deníkových záznamů a taky dopisů se skládá do celku jako mozaika, není to ale nijak náročný úkon, naopak, vše do sebe lehce a logicky zapadá, strašidelný příběh plyne příjemným tempem, chvíli pádí, v duchu viktoriánské doby, dramaticky a chvíli popisně až líně vypráví.
Bavilo mě to romantické střídání poloh stísněné atmosféry, akčního dramatu a poklidného ladění dopisů, s až poeticky čistým popisem ať už šlo o krásnou krajinu nebo drsné události. Tenhle příběh má své osobité kouzlo a proto je v duchu upírské terminologie ... nemrtvý? ... ale kdepak, tenhle příběh je navzdory všem upírům, stále živý!
„My Sékelové máme právo být pyšní, protože v našich žilách koluje krev mnoha statečných národů, které bojovaly jako lvi o nadvládu. Sem, do míst, kde se mísily evropské rasy, přinesl ugrijský kmen z Islandu onoho bojovného ducha, který jim dali Odin a Thor a který jejich Berserkrové tak sveřepě uplatňovali nejen na pobřežích Evropy, ale i Asie a Afriky, až se tamní národy domnívaly, že na ně vtrhli sami vlkodlaci. Když dorazili sem, našli tu Huny, jejichž krvelačná zběsilost sežehla zemi jako živý oheň, takže se umírající národy domnívaly, že v jejich žilách koluje krev oněch dávných čarodějnic, které se po vyhnání ze Skythie pářily na poušti s ďábly. Pošetilci! Pošetilci!“