Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375859/bmid_dracula-HDG-375859.jpg
4
3509
3509
Román Dracula Brama Stokera není třeba dlouze představovat, slyšel o něm snad každý: právě v něm se totiž v dokonalé podobě zrodil moderní mýtus upíra. Ne každý ovšem tento klasický román o fatálním střetu s nesmiřitelným zlem četl – a naše nové vydání nabízí ideální příležitost, jak to napravit. Na své si tu ovšem přijdou i znalci a milovníci Stokerova příběhu – Dracula totiž nyní vychází v revidovaném překladu Tomáše Korbaře, s rozsáhlým, zasvěceným doslovem anglistky Aleny Dvořákové a s fascinujícími dřevoryty Františka Štorma.... celý text
Přidat komentář
Gotický román krásný četl se dobře, stará dobrá klasika plná fantazie, která má své kouzlo ️
(SPOILER)
Od první stránky si mě příběh získal. I jsem měla při čtení mrazení v zátylku a o Drákulovi lezoucím z okna po zdi hlavou dolů se mi bude zdát
Příběh je vyprávěn několika lidmi formou deníkových záznamů či dopisů.
V 19. století, kdy byla kniha poprvé vydána, musela způsobit poprask už jen v těch strašidelných popisech.
Myslím, že nebudem preháňať ak Draculu nazvem najslávnejším upírskym príbehom všetkých čias. Notoricky známy príbeh, ktorý inšpiroval toľko ďalších autorov, dnes už možno nepôsobí až tak strašidelne ako v dobe keď vyšiel, no nemožo mu odoprieť podmanivú atmosféru. Román je písaný formou denníkov, samotný príbeh je pútavý a zaujímavý, začiatok je perfektný, neskôr príde trošku zdĺhavá a pre mňa nezaujímavá pasáž dopisov medzi Lucy a Minou, no potom sa našťastie dej znovu rozbehne a vygraduje do napínavej honby na upíra. Dracula je skrátka klasika, ktorú sa určite oplatí prečítať a dokáže upútať aj po vyše 120 rokoch.
Na upírské romány nejsem, gotické romány, tajemné příběhy a viktoriánskou dobu mám ovšem ráda. Nemůžu se rozhodnout, jestli mě Drákula víc fascinuje nebo zneklidňuje, děsí, odpuzuje. Správný horor by měl ovšem podobné pocity vyvolávat, ne?
Viděla jsem několik filmových zpracování, poslouchala namluvené s Vladimírem Dlouhým v roli Drákuly (i všichni ostatní herci jsou zde úžasní) a znám už různě upravovaný příběh skoro zpaměti, takže na mě četba účinkovala méně, než kdybych o příběhu předem nic nevěděla.
Romantická vsuvka je super a knížka má sugestivní, smutné kouzlo. Pro nejednoznačné, každopádně silné a nelhostejné pocity, které ve mě kniha vyvolává ani nevím, jak tohle pro mě kontroverzní dílo ohodnotit.
Líbí se mi všechny verze Drákuly jak knižní, tak filmové. Ale můj TOP je -
Drákula Neznámá legenda, protože je nejvíc lidský a zamilovaný a ty záběry jsou úžasné. Vím, že s knihou nemá nic společného, no mi se teda líbí.
Prvý román, ktorý som v živote prečítal. Mal som šesť rokov, a neviem či som sa viac bál textu alebo obrázkov - teda fotografií z Murnauovho filmu Nosferatu-symfónia hrôzy, ktorými je slovenské vydanie z roku 1969 geniálne sprevádzané. Neviem, koho to bol nápad: zaradiť do tohto vydania kvalitné reprodukcie fotiek z filmu, ale bol to nápad famózny. Spojiť výrazovo hrôzostrašné expresívne celostranové fotografie z filmu s textom Brama Stokera nepochybne prispelo k oveľa väčšej miere sugestívne zimomriavkovému prežívaniu sprievodného románu. V ktorom sú, mimochodom, Slováci opísaní, ako hrubý, neotesaný a drsný národ, oblečený vo veľkých voľných bielych konopných a ľanových košeliach, s vybíjanými vysokými opaskami. Národ, ktorého príslušníci verne slúžili nemŕtvemu grófovi a prevážali jeho truhlu počas dňa na bezpečné miesto. Spoločne s Cigánmi. Čítané veľakrát potom, aj v ultimatívne kompletnej verzii vydavateľstva Európa. Stále silný čitateľský zážitok, ale najväčší bol ten prvý. Najsilnejší je dodnes spojený so spomenutým vydaním z roku 1969. Kongeniálne prepojil foto nemej klasiky s textom denníkovo-epištolárneho románu, plného temného napätia, tajomstva, rumunských hôr plných vlkov, anglických prístavov plných hmly, odvážnych vedcov, lekárov a krvilačne prizračných upírov. A lásky, rozkročenej medzi lákavou temnotou a tradičným párovým zaľúbením. Priestoru medzi dobrom a zlom, kde jednoznačne nevyhráva ani jedno.
KREV JE ŽIVOT… Před mnoha a mnoha lety, jsem Draculu přečetl poprvé. Teď (po mnoha a mnoha letech) jsem se rozhodl vstoupit do stejný řeky. Hlavně proto, že vyšel DRACUL, vydávaný za prequel. Tak abych měl možnost porovnání… Musím uznat, že je to po těch letech (napsáno 1897) furt celkem hustý! Hlavně ta první necelá třetina, odehrávající se v Transylvánii. Z příběhu, kterej nestárne, je cejtit duch tý doby. Pravda – dneska se už takhle nepíše, proto jsou zde pasáže, který prostě nemají tempo a dělají knihu nezfilmovatelnou (pořádně). Takže (aspoň do doby, než se to někomu povede) doporučuji tuhle klasiku přečíst!
Tuto knížku jsem si chtěla dlouho přečíst a jsem ráda, že jsem si ji konečně vzala do ruky a pustila se do čtení. Příběh mě uchvátil už na samotném začátku, a to díky stylu psaní a celkové atmosféře, která zde byla vylíčena. Děj byl perfektně vymyšlený, neskutečně zajímavý a samozřejmě tajemný. Nejvíce sympatická mi v příběhu byla Mina, přítelkyně a později manželka Jonathana. Líbila se mi její moudrost a způsob myšlení. Příběh je napsán ve formě deníku a vypráví nám ho více postav. A to mi hodně vyhovovalo.
Celkově si myslím, že je tato knížka dokonalá. Přinejmenším pro mě. Všechny pasáže mě opravdu bavily a vůbec jsem se při jejím čtení nenudila. Rozhodně od ní nečekejte nějaký krutý horor, je to prostě temný příběh plný napětí a nadpřirozena.
Knihu bych doporučila lidem, kteří si potrpí na knihy s mrazivou atmosférou a také těm, kteří rádi čtou o nadpřirozených bytostech.
Kdo by neznal Draculu. Asi moje první kniha o upírech. Čteno když mi bylo -náct. :)
Knihu jsem četla když mi bylo patnáct a musím říct, že to byl pro mě horor. Dříve nebylo tolik informací co je dnes, byla jiná doba, co se dostalo do rukou, hned se z toho stala událost. Kniha putovala po kamarádech a pak jsme se tím příběhem strašili. No v každém případě upíří Drácula baví dodnes.
S touhle knížkou jsem si doplnila velký restík. Je to nutnost každého, kdo si sem tam přečte něco o upírech. Ač mě to bavilo, tak vždy dám přednost Kingovu Salem's Lot/Prokletí Salemu.
Je pravda, že tato kniha patří mezi světové knižní klasiky, ale styl jakým je psána mi moc nevyhovoval. Styl psaní zdržoval od samotného příběhu.
Naprosto chápu, že tato kniha je tak slavná a zaslouží si být, jenomže já nevím co to se mnou je, ale prostě se mi to moc dobře nečetlo, nebylo to špatné a jsem ráda že jsem si tuhle klasiku přečetla. ale to je tak všechno.
(SPOILER) Tuto knihu jsem četla poprvé někdy ve druháku a tehdy mi připadala prostě skvělá. S radostí můžu říct, že za mnoho let, co od té doby uplynulo, se můj názor nezměnil, a teď ještě k tomu dokážu lépe pojmenovat, co mě na ní tak baví: je to o upírech a vlkodlacích a chodící mlze (tedy samé super věci), ale zároveň to ve své formě zůstává krásně odtažité, věcné a tlumené. Sekvence příjezdu hraběte do Anglie, vyprávěná skrz kombinaci výpovědi očitých svědků, novinových článků a deníku kapitána lodi Demeter je absolutní skvost a jedna z nejlepších věcí, co jsem vůbec kdy četla. Stoker to vypráví opisem, nic neříká napřímo, a je to nádherná ukázka toho, jak skvělé to může být, když autor nepodceňuje svého čtenáře a nechává ho použít rozum a představivost. Vůbec mě nenapadlo vidět v popisu hraběte a upírů skrytý antiseminismus, nicméně jsem našla článek, který se tomu věnuje, a teď jsem trochu v depresi, protože těch analogií s antisemitskou propagandou je tam hodně (lpění na zlatu, orlí nos, šíření moru jako krysa Evropou, vysávání života z nevinných prostých lidí). Jenomže zároveň například vím, že vzhled hraběte byl odvozen od Stokerova přítele Henryho Irvinga, který nebyl židovského původu. Osobně proto doufám, že Stoker spíš zneužíval stejného podvědomého strachu z neznáma a z nemocí, kterého potom využívali i náckové, když jimi cíleně manipulovali s cílem podnítit nenávist vůči židovskému obyvatelstvu, než že by vědomě chtěl budovat takovou paralelu. Nad otázkou sexismu/misogynie jsem musela taky delší dobu přemýšlet a pořád zcela nevím, co si o tom myslet. Je pravda, že knížka odsuzuje ženskou sexualitu jako něco zcela nestoudného a hodného potrestání a že nechává své mužské postavy o Míně mluvit jako o "slabé ženě", ale zároveň mi vždycky přišlo, že Stoker (nikoli ústy svých postav, ale jako on sám, autor) ji bere za rovnocennou partnerku, nepřistupuje k ní jako k dámě v nesnázích, ale stejně jako k ostatním. Stejně jako ostatní členové jejich bojůvky má vlastnosti potřebné k poražení zla a například rozum a logiku používá nejčastěji ze všech postav, i víc než Van Helsing. I tady bych proto ráda věřila, že se autor vědomě nesnažil vytvářet text hostilní k ženám, protože celkový pocit, který z knížky ve vztahu k ženským postavám mám, je na míle lepší než mnoho dalších knih, které jsem četla a které byly napsány desítky let po Draculovi.
Vůbec první přečtený horor, mrazivá srdcovka, ke které jsem se několikrát vrátila, a taky prapočátek mé vášnivé záliby v upírské tematice. Kvanta filmových a jiných, různě vydařených zpracování nemohou změnit to, jak velký význam má pro mou čtenářskou dušičku dílo pana Stokera. Nebýt krvelačného hraběte, nebyla by teď dobrá třetina mojí milované knihovny zaplněna jeho více či méně vzdálenými příbuznými, k jejichž zrození jistojistě inspiroval. A to by byla sakra škoda. I když… Je fakt, že Třpytky Cullena z jisté sluníčkové ságy by až taková škoda nebyla.
Mám hodně rád atmosféru této knihy, atmosféru devatenáctého století. Celý příběh je takový, neuspěchaný, poklidně vyprávěný, a vy máte čas si vychutnat pomalu narůstající znepokojení, strach a hrůzu. Tady se na vás nesnese smršť informací a akčního vyprávění jako v naší době. Tady se píší deníky, posílají telegramy, cestuje se týdny lodí a vlakem. A když na to vše přistoupíte a alespoň na chvíli vystoupíte ze zběsile pádícího času naší doby, kniha se vám odmění. Scény z hradu v Transylvánii, z lodi, i z ústavu pro choromyslné se vám dostanou pod kůži.
A samozřejmě, ještě i dnes, když se touláte po opuštěných rumunských horách, můžete si trochu atmosféry, klidu i jiného plynutí času té doby zažít. Ještě tam pár takových míst je.
Naprostá klasika,ke které se vždy rád budu vracet.
Možné spoilery.
Ačkoliv upírské tématice ani hororům neholduju a Drákulu jsem znala jenom z muzikálu (který je tématem této knihy inspirovaný jenom hodně volně), rozhodla jsem se doplnit si znalost této hororové klasiky v rámci letošní výzvy.
Začátek na Draculově hradě mě docela bavil, měl atmosféru. Pak začala být kniha bohužel čím dál rozvleklejší - nepatří k těm románům 19. a počátku 20. století (a takové opravdu existují), které se čtou samy i dneska. Moc napínavý mi děj nepřipadal, spíš svědčí o tom, co mohlo děsivě působit ve viktoriánské době na uvzdychané gentlemany podobné hlavním postavám a dámy myslící v první řadě na vdavky a "svého miláčka", slovy paní Harkerové. Závěr byl zklamáním, ale nikoliv nečekaným - když dvacet stran před koncem Dracula pořád ještě nebyl v dohledu, pochopila jsem, že se žádné grand finale a dechberoucí souboj s upírem asi konat nebude. V ději je také celou dobu příliš mnoho náhod a nelogických myšlenkových pochodů, jimiž postavy dospívají ke značně pochybným závěrům, bez nichž by se ovšem dál neposunuly.
Zajímavá je forma (v 19. století poměrně oblíbená) - pohledy různých postav ve formě deníkových záznamů, dopisů apod. Chválím i překladatele, který zachoval ducha doby a vystihl i individualitu projevu některých postav, která je zřejmě v originále - např. Van Helsing, starší než ostatní hrdinové, se vyjadřuje trochu jinak, ještě knižněji než oni. Rovněž se zde objevuje řada motivů, které přebírají autoři fantastiky dodnes, a možná si toho ani nejsou vědomi.
Jsem ráda, že jsem se dovzdělala tímto směrem, ale vracet se ke knize skoro určitě nebudu. Hvězda navíc za to, že jde o klasiku a jako takovou ji je třeba brát.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Mé premiérové čtení této knihy a musím říct že mě kniha hned od začátku vtáhla do svého děje...
Jednou za čas si ráda přečtu starou dobrou klasiku a tou každopádně Drákula je....
Líbí se mi styl jakým byl tento gotický román napsán, někomu to může připadat občas zdlouhavé ale to k literatuře kdy kniha vznikla patří a má to své kouzlo. Naopak mi občas běhal mráz po zádech....