Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375859/bmid_dracula-HDG-375859.jpg
4
3534
3534
Román Dracula Brama Stokera není třeba dlouze představovat, slyšel o něm snad každý: právě v něm se totiž v dokonalé podobě zrodil moderní mýtus upíra. Ne každý ovšem tento klasický román o fatálním střetu s nesmiřitelným zlem četl – a naše nové vydání nabízí ideální příležitost, jak to napravit. Na své si tu ovšem přijdou i znalci a milovníci Stokerova příběhu – Dracula totiž nyní vychází v revidovaném překladu Tomáše Korbaře, s rozsáhlým, zasvěceným doslovem anglistky Aleny Dvořákové a s fascinujícími dřevoryty Františka Štorma.... celý text
Přidat komentář
Úvodní sekvence deníkových zápisů Jonathana Harkera byla perfektní. Pak však kniha pokračovala a k mému zklamání nabrala (s nepravidelnými výkyvy) sestupnou tendenci. Někde v půlce už můj zájem opadl; vlastně jsem fandil starouši Drákulovi a doufal, že ta užvaněná banda klaďasů dostane na frak.
Za mě trochu zklamání. Zub času zaúřadoval a hororová atmosféra se přetavila v romantismus. Nicméně stále jde o klasiku, ve které se inspirovala řada autorů - a proto bylo fajn si to přečíst.
Tajemný hrad v Karpatech má už 100 let své temné místo v mysli každého z nás. Jméno Drákula bylo do dnes v mé hlavě jen jako nezřetelný obrys povídaček a bylo skvělé nechat ho tímto příběhem na chvíli oživnout. Zdlouhavost knihy považuji za velké plus. Stoker nikam nespěchá narozdíl od dnešních čtenářů.
Taková ta kniha či postava, o které neustále slyšíte, o které se lidé baví, každý ví, o koho jde a oč běží. ALE pak se vám tato kniha dostane do rukou, vy si ji přečtete a zjistíte, že Dracula a vše kolem něj není takové, jak jste si to poskládali z toho, co jste se doslechli.
Tuto knihu jsem si zamilovala z toho důvodu, že je na její dobu strašně pokroková. Když si třeba představím, jaká byla společnost v Irsku v letech Stokera, všichni si museli klepat na čela a dívat se na něho s povytaženým obočím. Ale ve skutečnosti byli podělaní strachy.
Což mě vede k další myšlence, že pojem stach se přenesl na úplně jinou rovinu. Kdysi se lidé báli báchorek o upírech, dneska by nejspíš Stoker psal o tom, jak nějaký záhadný Facebookula tajně v noci kradl mladým lidem příspěvky z Facebooku a Instagramu, až jim nakonec smazal účet a oni uhynuli. Je úžasné, jakou má ta kniha pověst, jaké mají lidé povědomí o její existenci a ještě lepší je, co se na jejich stránkách nachází a co vše může lidem předat (samozřejmě ne se vším souhlasím, v některých věcech jsme udělali krok správným směrem)!
První polovina knihy je velice zajímavá, zactete se a děj rychle ubíhá. I trocha toho strachu tam je a když ne to,tak tísnivá atmosféra zaručeně. Nicméně od druhé poloviny převážně nuda a stereotyp. Nejvíce mi vadilo seznamování postav a jejich následné neochvějné přátelství na celý život,jenom díky tomu,že si někdo přečetl něčí deník, nebo byl přítel jiného dobrého přítele apod. To mi vážně přišlo směšné. Musím přiznat,že jsem nedočetla. Slabší tři!
Už dlouho jsem měla v plánu si tuhle klasiku, jejíž děj zná snad každý, přečíst. Konečně se zadařilo. Upírská tematika rozhodně není můj šálek kávy, tak jsem se trochu obávala, co to se mnou udělá a ejhle - ono mě to zaujalo a bavilo. Návdavkem i překvapilo. Očekávala jsem hororové či hrůzostrašné čtení, při kterém se v noci budu bát opustit postel a nekonalo se. Noční návštěvy toalety jsem zvládala bez doprovodu. Místo toho na mě knížka působila jako typická představitelka literatury romantismu - úžasní kladní hrdinové bojující proti zlu a dokonce jich byla spousta na výběr dle vkusu každého čtenáře. Muži charakterní, galantní, stateční a ženy krásné, jemné a něžné. Jo, to byl svět ještě v pořádku. Já jsem si knížku moc užila!
Kniha mě bohužel zklamala, nejspíše jsem čekala více napětí a hororové atmosféry. Začátek knihy, kdy se děj odehrával v Drákulově sídle se mi moc líbil, bohužel poté mi kniha začala připadat poněkud nudnější a některé části byly zbytečně moc zdlouhavé.
Ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem přečetla další z literárních klasik a mohla se dozvědět jak vznikl tak všemi známý upír pod jménem Drákula.
Byl jsem omámen Draculou.
Dodnes jsem ohromen Stokerovým románem... )
Atmosféra tohoto literárního skvostu je ojedinělá...
A pokud někdo čte dříve, než současné romány o upírech, bude nadšený...
Dracula je základ, Dracula je jen jeden...
Drákula je klasika a dá se říct, že toto dílo je otcem jedné z mé nejoblíbenější postavy fantasy žánru - upíra. Bohužel ale musím říct, že mi moc nesedl způsob, jakým byla kniha psaná a já se kvůli tomu nemohl do knihy začíst. Nakonec musím říct, že jsem rád, že jsem knihu četl, ale už bych se k ní asi nikdy nevracel.
Klasika. Neskutočná a vynikajúca. Povinnosť pre každého hororového milovníka nielen upírskej tématiky. (skutočnej upírskej tématiky, t.j. nevhodné pre fanúšikov Twilight ságy!)
Chtěla jsem si to přečíst, prostě abych věděla.
Přestože je kniha přes sto let stará, příběh je celkem čtivý, v mém případě poslouchatelný, protože jsem opět slyšela audio. Je to holt pohodlnější.
Místy mi vadil takový archaický jazyk, ale příběh měl atmosféru, přestože mě tedy neděsil.
Ve své době to ale musel být dost nářez. Umím si představit společenské dýchánky, na nichž vyděšená smetánka řeší "ten nový horor." Tehdy měl svět ještě tu pravou atmošku - bez světelného znečištění.
Do první půlky hodně odsýpal. Likvidace slečny Lucy :) a Renfield, blázen požírající živé tvory :).
Forma deníkových zápisků tomu dala šťávu.
Pak nastoupila "vyšetřovací část," která mě nísty nudila.
Poslední třetina sice hrozně okecávací, ale zajímavá, detailní.
Dobře a poutavě napsáno, ale z dnešního pohledu je děj někdy maličko rozvleklý a zpomalený ohromně dlouhými dialogy. Přesto to není nic, co by bránilo knize i dnes po letech od napsání, čtenáře zaujmout.
celkom dobré čítanie je to trocha písané vo forme dopisov ale inak ma to bavilo
lepšie ako film odporúčam
Krásný hororový román, sice pro mladší čtenáře už tolik nezajímavý, ale pro mě pořád skvělý.
Je třeba brát v potaz, kdy byla kniha napsána a proto je psána tak, jak psána je to, přiznávám místy takové těžkopádné a hůře uchopitelné pro dnešního člověka. Na druhou stranu mi přijde geniální deníková forma románu, která vcelku povedeně přesouvá dílo do jakéhosi smyšleného dokumentu, nebo "reportáže" o skutečných událostech. Ale víc, než na hodnocení obsahu o kterém tu toho bylo napsána kvanta bych se zaměřil na grafickou stránku knihy - konkrétně poslední vydání nakladatelství Argo z roku 2018. Pokud někdo zvažujete koupi knihy Drákula, rozhodně zvolte tenhle kousek - to není "jen kniha", to je skvost a umělecké dílo, vydání knihy hodné jednoho ze základních kamenů hororu. Desky jsou potažené černou semiší evokující samet a název knihy i ilustrace na deskách jsou plasticky jakoby vtlačeny do povrchu a vyvedeny ve stříbře. A ilustrace, nebo spíše linoryty pana Františka Štorma uvnitř knihy, to je prostě paráda.
Je těžké hodnotit knihu, která stála prakticky u základu jednoho celého literárního žánru. Proto je dobré spíše posoudit jednotlivé aspekty a pak si z nich dovodit osobní zhodnocení.
Pokud jde o hororovou literaturu musí stát Stokerův Dracula bezpochyby v samotném vrcholném pantheonu. A rozhodně se není čemu divit, více jak 100 let po vydání jde o stále čtivé dílo. Samozřejmě objevují se jisté anachronismy pro moderního čtenáře problematické (frenologie, křesťanský dogmatismus, postavení žen, stavovská společnost), přesto je kniha v mnohém pokroková. Mina Harkerová je dámou v ohrožení, ale zároveň i akční hrdinkou nebojící se postavit hrozivému nebezpečí.
Forma děje podaná prostřednictvím deníkových zápisů, či novinových článků je velice zajímavá. Nutí čtenáře být na pozoru, určité informace jsou tvůrci deníku a tím i čtenáři skryty a musí být postupně odhalovány, či mohou být samy dedukovány ještě před samotnými postavami.
Děj plyne chvílemi svižně, chvílemi jsou cítit silné tendence k popisům (přesto nic ve srovnání s Chrámem matky boží v Paříži), ale myslím, že to je vcelku konzistentní se zvolenou formou, má jít přece o deníky a ty slouží k připomenutí a zachycení vzpomínek v dobách, které postrádaly přenosné kamery či fotoaparáty v mobilním telefonu. Touto optikou dávají zdlouhavé popisy smysl. Navíc ve chvílích, kdy by postavy deník nevedly, ho prostě nevedou, děj se pak začíná posouvat bleskovou rychlostí. A to dodává na napínavosti.
Rozhodně jedna z klasik literárního žánru a když ne pro potěšení z knihy samotné, tak alespoň pro pochopení autorů, kteří přišli po ní a nechali se silně inspirovat stojí za to přečíst.
Co k tomu říci. Příběh je vystavěný dobře a občas je napínavá chvíle. Ale celé to zabíjí popis různých úvah a to ještě v archaickém jazyce. Styl psaní ala deník mi nejprve přišel rušivě, ale posléze jsem si na něj zvykl. Ale co mě naprosto vytáčelo, jak se všichni milují a uctívají. Ale pořád, v celé knize. No hrůza. Mína miluje Jonathana, Jonathan miluje Mínu, Mína miluje Lucy, Arthur se dvakrát dotkl Lucy a Lucy miluje Arthura a do toho všechny miluje Van Helsing. Ty naprosto nesmyslné vzájemné transfúze už byly jen třešničkou na dortu. Moc jsem se na tuto knihu těšil, ale dočetl jsem spíše z donucení. Škoda.
Přečteno na gymnáziu, při jedné z angín mi knihovnice vyhrabala vyřazenou knihu, kde chybělo prvních pár stránek, takže mi to začalo rovnou nervákem ... Klasika žánru.
Pro mě rozhodně srdeční záležitost. Jedna z prvních knih, které jsem vůbec kdy přečetla. Moc se mi líbila. Úžasná fantazie!
Štítky knihy
upíři láska tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura muzikály tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Toto je prostě Dracula. Žádné Upíří deníky, žádná Pravá krev.Toto je Dracula