Dracula

28.11.2020

Čteno v originále a tudíž i neskutečně dlouho... Bavilo i nebavilo, jak kdy. Já vždycky říkám, že mi popisy v knihách nevadí, ale tady jich bylo moc i na můj vkus.
Příběh sám o sobě mě bavil, i když působil jak béčkový horor. Takže jsem si musela neustále připomínat datum vydání. Ono to v kontextu té doby působí hned zajímavěji...

18.11.2020

Dracula je nadčasový příběh a klasika svého žánru. Líbila se mi celková atmosféra příběhu - tajemná Transylvánie a půvabná viktoriánská Anglie. Začátek knihy odehrávající se v sídle hraběte Draculy byl skvělý. Ponurá atmosféra, místní obyvatelé a jejich pověry, záhadný a ďábelský Dracula a nebohý J. Harker bojující o přežití. Z mého pohledu šlo o nejnapínavější část z celého příběhu. Zajímavý byl i příjezd hraběte do Anglie. Musím říct, že to měl všechno velmi dobře promyšleno a naplánováno.
Samotná deníková forma vyprávění je neotřelá. Z postav mě zaujal Dracula, Van Helsing a záhadný pacient Renfield. Celkově jde o působivý příběh, který i s ohledem na četná filmová zpracování, má co dát i současnému čtenáři.

Upřímně, já nevím, co na tomhle příběhu všichni mají. Poněkud mne zklamala. Nebavila mne.

10.11.2020

Popravdě mě ta kniha trochu zklamala. Začátek perfektní, ale pak se to tam začalo hemžit nepřirozenými vyznáními lásky nebo přátelství (všimněte si, že sám Drákula mi nepřijde tak nepřirozený, jak ty citovky, ale jestliže jedna z prvních slov Van Helsinga, když potká Jonathana Hakera, kterého předtím nikdy neviděl, jsou "buďme přátelé na celý život", je to prostě divný). Samotný vrchol příběhu také jakoby ztratil na razanci.
Nicméně, když si uvědomíme, že to bylo napsáno v 19. století, úžasný nápad. Rozhodně to stojí za přečtení. Už jenom proto, že těch filmových zpracování je tolik (a s různými "vylepšeními"), že je dobré se seznámit s originálem.

08.11.2020

Skvělá kniha. Nejlepších bylo dle mého prvních cca 50 stran knihy, ty jsem úplně hltala. Trochu mě zklamal Draculův konec; čekala jsem přeci jen něco dramatičtějšího.
Zbytek knihy to však vynahradil. Úžasné postavy (především samotný Dracula - každou scénu s ním jsem si naplno užívala - ale i Van Helsing a Renfield) a skvělá atmosféra.

04.11.2020

Četla jsem ho teď znovu po xxxx letech v rámci instagramové skupiny #klasikomilove. Nebudu tvrdit, že bych umírala hrůzou, to se mi u knížek skoro nikdy nestává, ale bavila jsem se. Líbila se mi atmosféra, kterou Dracula má, líbil se mi květnatý překlad, i když, mezi námi, než se někdy Van Helsing vymáčkl, tak to trvalo. :-D. Mě narozdíl od mých klasikomilovnických souputníků část s Lucy bavila, tam bych řekla, že atmosféra docela dost gradovala. V každém případě je pro mě Dracula příjemnou nostalgickou připomínkou dnes už klasické literatury.

29.10.2020

U mě je to z klasickými knihami tak, že buď mě totálně pohltí nebo mě "jen" baví, ale tak nějak "normálně", či-li průměr, respektive lepší průměr, a tak to mám i s Draculou. Z čeho jsem absolutně unešená je semišové vydání a dřevorytinami od Arga z roku 2018, je to skvost mé knihovny a jsem ráda, že ji mám. Co se týče obsahu a opravdu všem známého děje (i když, opravdu všichni známe ten opravdový příběh a ne jen filmové podoby ;-)...) tak se mi líbí forma deníkových zápisků a dopisů, občas jsem měla pocit rozvleklosti děje, ale to je vlastně i pochopitelné. Nejméně mě zaujala část se slečnou Lucy, ta mě snad i doslova nebavila. Čeho si ale rozhodně cením je autorova odvaha takové dílo před více než 100 lety napsat, muselo to být obrovské WOW. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale re-reading určitě neplánuji.

28.10.2020

Bram Stoker se světového úspěchu svého románu již bohužel nedožil, ale my si ho však můžeme číst a užívat už přes 100 let.

I já jsem se o to pokusila a vystoupila ze své komfortní zóny a začetla se se skupinou #klasikomilove.

Začátek knihy byl skvělý, příběh mě vtáhl, strašně mě bavilo číst o tom jak Jonatan přijíždí na hrad. Pak jsem se sekla a měla dlouhou pauzu - děj s Lucy mě nudil, nebavil! Nechtěla jsem to vzdát - zakousla se a přečetla zbytek na jeden zátah...

Bohužel nejsem z těch čtenářů, kterou by děj vyděsil nebo bych se bála, přikládám to tomu, že mám načteno hodně dnešních thrillerů a jsem už otrkaná a jen tak něco mě nedostane!

Nelituji, že jsem knize dala svůj čas ... beru to jako obohacení mého čtení ????❤️

27.10.2020

Můžete mi někdo připomenout, proč jsem se zrovna já, největší strašpytel na světě, rozhodla číst horor?? Mráz mi občas běhal po zádech a čekala jsem, kdy se nějaký upír objeví u mě doma. No ale k té knize, začátek byl boží. Bála jsem se a moc mě to bavilo. Konec taky. Ale prostřední část s Lucy mi přišla slabší, chvílemi hodně táhlá, proto to není 5, ale 4*.

26.10.2020

(SPOILER) Přiznání: Tuto klasiku jsem rozečetla letos na jaro a po 100 stranách to jednoduše vzdala a odložila. Nevyhovoval mi styl, jakým je psána - a to deníky a v dopisech.
Pak přišel podzim, s ním výzva na instagramu a já se do ní hecla. Je to klasika a chci ji prostě dočíst! Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem to udělala.
Po těch nezáživných pasážích, a to korespondenci mezi Minou a Lucy, nastal zvrat, jaký jsem nečekala. Došlo na Lucyinu náměsíčnost, náhlou únavu a chudokrevnost. Na scéně se objevuje slavný Van Helsing, kterému vše nějak rychle dochází, a musí s nepříjemnou skutečností obeznámit i své přátele. Při některých scénách mi bylo mírně šoufl (transfuze), a to mi krev vůbec nevadí! Zkrátka zjistila jsem, že všechny dopisy a deníkové záznamy mají nějaký smysl a postupně do sebe vše zapadne.
Bavilo mě: položení základu "upírománie" se všemi symboly, které k tomu patří - česnek, svaté symboly, dřevěný kůl atd.
Výtka: mrzelo mě, že se děj víc neodehrává na tajemném hradě v Transylvánii. Začátek knihy totiž stál za to! A taky - zabití Draculy bylo jaksi urychlené, čekala jsem nějakou děsivou rvačku nebo tak něco. :D
Každopádně do podzimní nálady jak dělané, jsem moc ráda, že jsem ji přečetla a uvažuji o její koupi do mé knihovny.

24.10.2020

Moc krásná knížka

03.10.2020

Klasický gotický příběh o Draculovi, nejslavnější hororový příběh všech dob. Příběh anglického právníka Jonathana Hakera, který odjíždí do Transylvánie, aby s hrabětem Draculou dojednal koupi domu v Londýně. Od první chvíle podivný hrabě nahání Hakerovi hrůzu. Naštěstí se mu podaří utéci. Ale dlouho se neraduje, neboť se Dracula objeví v Londýně…

Tak toto je klasika, která mě úplně minula. Upřímně, ani jsem netušila co mě v knize čeká a možná právě díky tomu jsem si knihu maximálně užila. Od začátku Vás příběh vtáhne do děje, je tam spoustu akcí a napětí, má to spád a to trvá téměř po celou knihu (jen v poslední části mi to přišlo trošku nudnější, ale konec to opět zvrátil).

Kniha je psána formou deníků a dopisů jednotlivých hlavních hrdinů a ač se střídají ve vyprávění, vše na sebe krásně navazuje a dává smysl. Je to psáno jednoduše, možná i trochu předvídatelně, ale i přesto je to zajímavé a napínavé a promyšleně propletené.

Je to krásná kniha o odvaze mužů, o romantické lásce, o zlu, které se ukrývá mezi námi. Kdo nečetl, určitě doporučuji to napravit.

01.10.2020

Krásný, mírně hororový příběh. Klasika, která nezklame.

20.09.2020

Rozhodně zajímavá kniha a na svou dobu bezesporu průlomová. Pro mě osobně však byla v určitých pasážích až moc popisná a neměla onen potřebný "drive". Celkově však mám z knihy pozitivní dojem, jelikož mě dokázala "přimknout" k hlavním postavám a zejména v druhé části mě dokázala udržet v potřebném napětí. Určitě lze ocenit i netradiční vypravěčský styl, neboť celá kniha je psána formou deníků, což velmi dobře funguje. Ačkoliv ve mě Dracula nevyvolal pocit nadšení, určitě mě nezklamal a pro čtenáře, které zajímá téma vampyrismu je bezesporu dobrou volbou.

14.09.2020

Úchvatné opětovné setkání po víc jak deseti letech. Tenhle nádherný, romantický, dramatický, temný příběh nestárne a neomrzí. Stokerův styl pomocí dopisů, deníků a dalších dokumentů se čte na výbornou a stylem trochu připomíná Collinse. A jelikož je to příběh vampírský, samozřejmě nechybí ani jemný nádech erotična, byť ne tak silného jako v Carmille.

Ani nevím, co mě uchvátilo víc - zda vyprávění Harkera z jeho pobytu na hradě Dracula, naprosto okouzlující charakter jeho milé Miny, která z lehké puťky vyrostla v neochvějnou osobnost, tragický příběh Lucy, Van Helsingova zaujatost pro boj s Draculou nebo pak samotný Dracula, démon mezi démony. Mnoho scén z příběhu je hodno opakování i pozornosti a psal bych dlouho. Namátkou snad jen zmíním nebohou Lucy či příjezd hraběte do Whitby. Dracula zcela zaslouženě patří mezi klasiku a jeho pozice je naprosto neohrožená a vzbudí vaši vlastní fantazii a rozechvěje nejrůznější emoce. Nic lepšího autor nemohl splnit.

P.S.: Všimli jste si, že Stoker nikdy nezmínil, co přesně se stalo ženě Van Helsinga? Zajímalo by mě, zda jeho snaha vyhnout se popisovat detaily při osvobození duší Nemrtvých milenek Draculy a předání "privilegia" Harkerovi i Holmwooodovi má souvislost.

13.09.2020

Moje úplně nejvíc nejoblíbenější kniha. V češtině i v originále. Předpokládám, že se k ní budu stále vracet. Dracula by měl patřit k povinné četbě už jen tím způsobem vyprávění - deníky, dopisy a lékařské zprávy - tak schematické a neosobní a přitom se tam odehrává takové drama! Genialita spisovatele a nehynoucí obdiv nás, čtenářů.

12.09.2020

Tak na tenhleten klasický horor jsem se svým hodnocením málem zapomněl. Měl bych se stydět, protože je to opravdu skvělá kniha. Provázela mě mým dětstvím a dospíváním, četl jsem ji hned několikrát.

10.09.2020

"Žijeme přece v úplně moderním 19. století."

Dracula tedy žil ve zcela moderní době. Jakto, že mě to doposud nenapadlo? Irský spisovatel Bram Stoker se v 19. století zřejmě narodil proto, aby nechal zrodit hrabě Draculu, tvora, který nemá rád světlo, zrcadla a náboženské symboly. A česnek. Pro což mám pochopení ;-). Zato krev jej pořádně rozhicuje. Kdo by neznal tohoto upírského hraběte. Sama jsem před 13 lety zavítala do rumunské Transylvánie na hrad, o němž místní tvrdí, že právě tam hrabě Dracula žil. Postava Draculy zjevně vzala svůj život do vlastních rukou, což bylo nasnadě, protože Stoker si za předlohu hraběte Draculy vzal skutečnou historickou postavu z 15. století, prince Vlada III. z Transylvánie. Postava Draculy dala současně vyniknout ostatním postavám, jimž dle mého vévodí lékař a vzdělanec Van Helsing.

Deníková forma psaní, na konec 19. století asi poněkud neobvyklá, je rozhodně zajímavá literární forma, která umožňuje vytvořit si ze zápisků jednotlivých postav celistvý obrázek. A až na široce popisované myšlenky, prožitky a vztahy sdílené mezi dvěma dívkami, jejichž psychologie zas nebyla nijak zevrubně propracovaná - spíš kdo, co, kdy, s kým, než skutečné proč - nemá Dracula prázdná místa. Já tento proslulý horor napsaný před více než 120 lety totiž četla poprvé. Dracula ale nestárne :-). A přece člověk s knihou váhá právě proto, že má pocit, že Draculu už tak důvěrně zná. Hrůza mé srdce nesvírala, já na druhou stranu nepotřebuji třást se jako osika, aby se mi román líbil. A tento má navíc už pár křížků a k člověku promlouvá mluvou starých časů, ale troška shovívavosti neškodí. Román je čtivý a v závěrečné části lovu na upíry nabírá významně na akčnosti. Jsem vážně ráda, že jsem tuto hororovou klasiku taky konečně přečetla.

30.08.2020

Dříve to asi bylo vnímáno jinak, ale dnes už slabota + celá ta detektivní pasáž byla trapná - dopátrat se triviálnímu faktu trvalo vzdělaným rádoby detektivům příliš mnoho nudných stránek...