Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80692/mid_dracula-qat-80692.png
4
3534
3534
Dracula je nepochybne jednou z "ikonografických" postáv popkultúry 20. storočia. O jeho nesmiernej obľube svedčí neuveriteľne vysoký počet nových reedícií na celom svete, ale aj neustály záujem filmárov, divadelníkov, či autorov grafických noviel, ktorý neutícha ani viac ako sto rokov od "narodenia" tejto svojráznej literárnej postavy. Írsky spisovateľ a dramatik Bram Stoker napísal svoj najslávnejší príbeh v roku 1897 v duchu tzv. "gotického románu". Čitatelia na celom svete našli v Stokerovom diele všetko to, čo sa od poriadnych príbehov očakávalo: nadprirodzeného hrdinu – upíra, "stredoveké rekvizity" tajuplného hradu, poriadnu dávku strašidelnosti; a na druhej strane aj romantický príbeh o odvekom súboji dobra so zlom, ktoré sa v tejto knihe zdá takmer neporaziteľné. Tento zdanlivo jednorozmerný príbeh sa dá čítať viacerými spôsobmi – nie je to iba strašidelno-dobrodružná story s typickými rekvizitami fin de siècle, ale aj romantický, milostný príbeh o nenaplnenosti, šifrovaná psychoanalytická hádanka a v neposlednom rade skvelá mystifikácia.... celý text
Přidat komentář
Dracula je dnes již profláknutá klasika, kterou zná každý včetně těch, jež knihu nevzali nikdy do ruky. Je to starý román z konce devatenáctého století a tak bychom k němu měli i přistupovat. Má své mouchy, je psaný jiným stylem než jsme zvyklí v současné literatuře a popisuje věci tak, jak si je představoval Bram Stocker ve své době, kdy ještě neexistovaly horory od Kinga a děcka nehrála Doom nebo Silent Hill. Za sebe mohu říct, že kniha má své kouzlo a je na svou dobu rozhodně zajímavá, ale také jsou v ní pasáže, které mě vůbec nebavily. Na druhou stranu bavila mě víc než třeba kdejaké moderní upírárny jako je Stmívání nebo Pravá krev.
Nemůžu si pomoct, a určitě je to dobou vzniku, ale některé pasáže mi přijdou jako z románu Jane Austinové. Z dnešního pohledu až neuvěřitelně naivní, příliš čisté a až příliš rychle vznikající pravá a důvěryhodná přátelství. Nemůžu a ani nechci zpochybnit přínos a kultovost díla, ale nedokážu příběhu tak úplně věřit.
Sakra, je fajn vrátit se do dob, kdy upíři sáli krev, byli démoničtí, vyvolávali v lidech hrůzu a děs a na slunci nezářili jak disco koule :)
Drákula si právem vydobyl (vysál?) svůj titul "Povinná hororová četba". Zpracování v deníkových záznamech vytváří i za pomoci košatosti jazyka správnou atmosféru gotických románů, ke které stačí dodat jen deštivé počasí, během kterého po tomhle díle sáhnete.
Vlastně si nejsem jistý, co přesně jsem čekal, ale čtivost a hororovost knihy si v ničem nezadá s modernějšími protikusy např. od Kinga. Doporučuji.
K přečtení mě nalákalo vysoké hodnocení a doporučení k Čtenářské výzvě. Forma deníkových záznamů mne zaujala. Bavila mě postava Renfielda a popis jeho šílenství ( i když jsem čekala, že bude hrát nějakou větší úlohu). Celkově jsem ale knihu dočetla opravdu hlavně kvůli splnění Čtenářské výzvy. Kromě části kdy byl pan Harker zavřen na Drakulově zámku mi děj zas tak napínavý a strašidelný nepřišel. Některé pasáže byly dost rozplizlé, na mne příliš mnoho sladkobolných popisů jak je Lucy nebo Mína andělská, jemná, laskavá, okouzlující, překrásná bytost atd... A v hlavě mi uvízne pouze to, jakým způsobem dělali Lucy transfuzi - od kohokoli, kdo šel zrovna okolo ( 4 x!!!) . Pravděpodobně se pokaždé strefili do krevní skupiny, protože Lucy to kupodivu přežila. Ano, asi základní kámen hororového žánru a významná kniha své doby, ale já se nedám strhnout pětihvězdičkovým hodnocením a jdu si pustit své oblíbené Drákuloviny :-)
klasika klasik, dílo nesmrtelné,škoda, že takové knihy nebyly v povinné četbě, nevím, kdo vybíral tzv. povinnou četbu nebo zda to vůbec ještě existuje - nemám k dispozici mládež ke srovnání.Možná, že se to teď jmenuje doporučená literatura nebo jinak poeticky.
Pokud to existuje, velmi by mě zajímal seznam nynějších autorů.
Naprosto úžasné dílo. Docela dlouho jsem se odhodlávala ho přečíst, už jen proto jak notoricky známá je postava Draculy. Jsem ráda že jsem to udělala. Ten příběh mě nadchnul, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Tajemno a hrůza okamžiku na vás z knihy úplně dýchá. Bavila mě forma deníkových zápisků, dobře se to četlo. Konec byl trošku zdlouhavý ale to jí na kráse neubírá.
Naprostá klasika, základní kámen moderního horroru a taky ikona popkultury. To by se Bram Stoker jistě divil :-)
Tuhle knihu jsem tak nějak přecházel, protože ten příběh je tak známý, že se mi to nechtělo číst. Navíc v dnešní době, kde téma upírů je snad nejoblíbenější žánr, tohle dílo skoro uniklo mé pozornosti. Až mi kolegyně v práci řekla, že by mi to doporučila, že to stojí za to, tak jsem dal na ni a knihu si přečetl. A nelituji toho. Spíš lituji toho, že jsem ji nečetl mnohem dřív.
Ten všeobecně známý svět upírů je v knize jiný a lepší. Postava samotného hraběte je výborně popsána, stejně jako vše ostatní, ať už popis osob nebo jednotlivých míru a krajin. Navíc kniha je psaná formou deníků různých postav, což dodává knize zcela jiný rozměr. Za mě opravdu povedené dílo, staré již přes 100 let.
Vydanie ktoré som čítal sa chválilo že je prvé ktoré nebolo nijako skrátené a zároveň upozorňovalo že tie predošlé boli skrátené z istých dôvodov, ktoré sa ukázali byť Cthulhužiaľ naozaj pádne. Spočiatku je to fajn, Jonathan na Draculovom zámku, príchod vyvraždenej lode, popis Renfieldovho pozoruhodného šialenstva ( ktoré ale nikam neviedlo ), to všetko malo správne goticko-hororovú atmosféru. Neskôr sa to však až nepochopiteľne brutálne rozplizne v mláčku sentimentálnych kecov ktoré neberú konca. Tie príšerne sladkasto-naivistické popisy toho ako niekto bozkáva Míne ruku a so slzami v očiach šepká že je to tak čistá anjelská bytosť boli dosť smiešne a hlavne ničím nevyvážené, lebo finálne zúčtovanie s Drakulom je rovnako nepochopiteľne odfláknuté, ako by si v tej chvíli Stoker zrazu povedal že text by už nezniesol ani písmeno naviac a tak strašného ( ale ako sa začalo ukazovať aj celkom detinsky hlúpeho ) upíra proste dobehli, zapichli a šli na čaj o piatej. Toto stretnutie s legendou pre mňa neskončilo príliš slávne.
Možná je trochu škoda, že dneska všichni víme, co je karpatský šlechtic zač. Jinak by ten začátek musel být ještě děsivější. Moc se mi líbila forma deníkových zápisů jednotlivých postav, která knize dodává hodně autentičnosti.
A malá odbočka: být upírem ve viktoriánské éře nebylo tak jednoduché jako dnes, kdy (prý) na slunci jen světélkují. Těch omezení měl "chudák" hrabě tolik - pohyb přes vodu, hlídat si hlínu, nutné pozvání do domu apod. :)
Po neutuchající invazi upírů a upírek všeho druhu, kteří se na nás hrnou z filmových pláten, TV obrazovek, videoher a literárních počinů všeliké kvality, jsem na tento typ hororů zanevřela. Prostě inflace téhož nemá zaručený marketinkový úspěch....Drákulu jsem četla před léty. Je to vynikající kniha, na kterou nedám dopustit. A není co dodat, prostě za pět.
Tady není co řešit. Je to fenomén, naprosto perfektní záležitost. Jen dneska trochu skřípou ty krevní transfuze, ale to se autorovi prostě musí prominout. Tenkrát snad ještě ani nebyly objeveny krevní skupiny... Vypravování v podobě deníkových záznamů výborně funguje a celému příběhu dodává mnohem větší tíživost a osudovost. Celkově se jedná o viktoriánské mrazivo se vším všudy. Tehdy ještě upíři měli šmrnc, než začali zářit na slunci… Díky bohu za novější nevysosané výjimky (Interview s upírem).
Zajimave napsana knizka, na dnesni ctenare snad az prilis rozvlacna. Pribeh je dobre vystaveny a i v dnesni dobe upouta.
I když už nejsem malé dítě pořád mi při čtení Draculy, třeba v neděli při fujařici, běhá mráz po zádech...
Z odstupu století se dílo hodnotí těžko, ale jedná se o knihu která mnoho řekne i současnému čtenáři. Ne každý ji ale vydrží dočíst do konce.
knížka s takovouto atmosferou se najde vážně málokdy. Dostala jsem se k této knížce poměrně brzy a naprosto mě uchvátila a díky ní jsem si přečetla další knihy s upíří tématikou, jako například Transylvánská sága od J. Nowak nebo od Le Fanu Carmilla a další....Pokud se rádi bojíte pojďte do toho...
Vyborne a desive cteni. Obzvlast denik Jonathana ze zacatku knihy me naprosto dostal. Doporuciji!
Štítky knihy
upíři láska tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura muzikály tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Vzhledem k vysokému hodnocení a pozitivním komentářím, jsem si zvolil tuhle knihu i z důvodu, že je psaná formou deníku a pro mne to byli spolu s úvodem, kde se odehrálo první setkání s hrabětem, jediné pozitivní věci na téhle knize. Bohužel, jsem si vědom, že kniha se opravdu odehrává mnoho let před námi, jenže sentimetalita v podobě toho, že každá žena je vlastně dokonalá a každý ji miluje a je ohromen její krásou a další věci, které jsou v knize uvedeny snad v každém druhém řádku, mi opravdu kazili atmosféru a zvědavost, jak to vlastně všechno do sebe zapadne a jaké bude rozuzlení. A s politováním byl konec také opravdu zklamáním. Musím říci za mne, že těch 647 stran bych nedokázal přečíst znovu, bohužel s legendou jsme si nesedli a nemáme důvod k dalšímu shledání.