Ukradený trůn
David Gaider
Dragon Age série
1. díl >
Další lahůdka pro milovníky herních titulů. Ale nejen pro ně. Tato kniha potěší jak hráče, tak příznivce klasické fantasy, které by jinak příslušnost knihy k hernímu světu mohla odrazovat. Děj knihy je totiž zasazen před události ze hry samotné. Když je zrazena a zákeřně zavražděna Moira, Marikova matka, je mladý následník trůnu donucen ujmout se nové role. Pronásledován orlesiánci, obklopen špiony a zrádci, podceňován vlastními lidmi pro své mládí a nezkušenost, se staví do čela armády rebelů. Jak skončí Marikova cesta za právoplatným dědictvím? Pomstí smrt své matky? Získá zpět ukradený trůn?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , Fantom PrintOriginální název:
Dragon Age: The Stolen Throne, 2007
více info...
Přidat komentář
První díl mne mile překvapil svou temnotou a tím, jak se hlavní postavy vlastně plácali ode zdi ke zdi, než něčeho dosáhli. Zakončení bylo o to zajímavější. Kdo má rád Dragon age, myslím si, že ho kniha bude bavit.
Myslím, že pro milovníky her ze série Dragon Age je tato kniha skvělým rozšířením, které prohloubí příběh prvního herního dílu. Respektive kniha vrhá úplně jiné světlo na jednu z ústředních postav herního příběhu.
Bylo to moc hezké počtení, příběh byl poutavě napsaný a nechyběly v něm milé momenty, stejně jako ve hrách :)
A mě se to líbilo. V životě jsem tu hru nehrála, nemám nejmenší ponětí o čem má pořádně být a jak moc špatně v souvislosti s tím kniha je. Takže můžu s klidným svědomím říct, že jsem spokojená. Děj mi hezky utíkal, jako milovník fantasy jsem si přišla na své a Loghaina naprosto žrala. A ten konec? Ten mi rozdupal srdce. Hold miluju dobrý konce :-(
Ukradený trůn mě vzal nějaký ten rok zpět do doby, kdy vyšel první Dragon Age, na kterém jsem strávil stovky hodin. Bylo to zajímavé dobrodružství, které se hezky četlo a člověk se dozvěděl i něco z minulosti, hlavně o Cailanových rodičích. Jen nechápu, kde se později v Loghainovi vzala ta temnota, která z něj stvořila to odporné monstrum, kterým se stal.
Hráči RPG "Dragon Age" v této knize dostali možnost doplnit pár informací, dozvědět se více o králi Marikovi (zde věčně pronásledovaném princi), lépe pochopit charakter šmejda Loghaina a jeho nenávist vůči Orlesiánům.
V první polovině románu měl děj sílu po x-té louhovaného čaje, k jednotlivým postavám se obtížně hledala cesta, dojmy kolísaly stěží v průměrných hodnotách. S druhou půlkou "Ukradený trůn" přece jen získal trochu lesku, předvedl o něco lepší řemeslo, rozvířil více emocí, do příběhu se vloudil náznak barvitosti. Ovšem pořád se nadměrně pláče dojetím a časté bojovné vysunování brady mi dalo s chechtáním zavzpomínat na Saturnina.
Pěkných pár večerů jsem putovala Fereldenem s partou osobitých dobrodruhů, což limituje mou schopnost posoudit, jestli kniha může bavit čtenáře herním světem netknuté. Jména jim nebudou nic říkat, nepřiřadí k nim události, tváře atd., zážitek musí být asi jako slýchat o sexu a postrádat osobní zkušenost.
Každopádně "Ukradený trůn" nepobral žádnou originalitu a za sebe bych doporučila sáhnout po kvalitnějších fantasy titulech, najde se jich dost a lépe napsaných. Existují však i podstatně horší knihy, za propadák bych Gaiderův počin neoznačila a možná někdy nakouknu do dalších dílů série.
Tato kniha byla mé první setkání se světem Dragon Age a hned na začátek zmíním, že to vůbec nevadilo. Celý příběh je příjemně uzavřený, vše je vysvětlené a vše dává smysl i člověku, který netuší, že nějaká hra existuje.
Samotný příběh je překvapivě velmi dobrý a chytlavý. Postavy dávají víceméně smysl, jejich motivace je uvěřitelná (až na Katriel, ta smysl nedávala vůbec). Bavilo mě objevování nového světa, bavily mě pohledy k záporákům, bavilo mě špičkování Marika, Loghaina a Rowan. Závěr nebyl úplně nejlepší, ale jinak velmi kvalitní fantasy, když vezmeme v úvahu, že se jedná jen o "vedlejší produkt".
Od hraní her uběhlo spoustu času a člověk si rád osvěží místa a postavy, které během hraní navštívil nebo se s nimi setkal popř. o nich slyšel. Děj se odehrává ještě před samotnými hrami, ale krásně doplňuje události, které se ve hrách vyskytují a dává jim zase o něco realističtější charakter. Bitvy a celkově střety na obou stranách rychle plynou a udržují čtenářovu pozornost, což se moc často nestává, zvlášť když jich je v knize tolik. Děj se ani nezdržuje nezajímavými událostmi, autor se jistě snažil být co nejvíce konzistentní, aby kniha hlavně čtenáře bavila.
Na druhou stranu mám veliké výhrady k postavě Loghaina. Tak jak je vykreslen v knížce nemohl nikdy udělat věci, které potom spáchal ve hrách. Sám sobě si tam několikrát odporuje. Chápu, že z něj chtěli udělat také člověka a ne jen prašivého zrádce, ale na to, kolikrát tam on sám odsuzuje zradu a jak krutě ji trestá, je nemožné aby se stala bitva u Ostagaru, takže za tenhle kiks hromada bodů dolů.
Taky v příběhu zemřela celá řada postav, ke kterým nemám ani moc námitky a je dobře že jich spoustu nerozmazávaly. Mrzí mě, že jedné konkrétní se nevěnoval autor prakticky vůbec a jen velmi mlhavě ji zmínil, i když to byla velmi důležitá postava. Na druhou stranu, zřejmě autor chtěl velmi dramatickou smrt některých hlavních postav, ale byla velmi opravdu velmi nerealistická až trapná.
But still, it was good
Na první román ze světa Dragon Age jsem se velmi těšil. Bohatý a líbivý svět z rukou studia BioWare je opravdu lahůdkovou RPG záležitostí, který toho má hodně co nabídnout a já slintám blahem z toho, že se vydavatelé rozhodli jej rozšiřovat dále a to ať už knižní, či komiksovou formou. Kniha to není špatná, to rozhodně ne. Jedná se o takovéto klasické fantasy, které rozhodně neurazí a člověka znalého tématu potěší. Těžko jej pak ovšem doporučit lidem, kteří nehráli hru, protože nedostanou onu přidanou hodnotu, na což román celkem sází. Nechápejte mě špatně, je snadno pochopitelná pro nezasvěceného čtenáře, ale ten se prostě nebude tetelit nad průchodem Hlubokými cestami a nebude vzpomínat na to, jak strašně těžký a epický fight tam byl z hnusnou zrůdou rodící zplozence nebo jaké strašnosti musel člověk zažít, než se konečně dostal k té zpropadené kovadlině.... Ano, knihu si rozhodně více užije fanoušek, než běžný čtenář.
Příběh samotný potom není žádná složitost a nese se víceméně ve stejném duchu až do konce, při čemž občas překvapí několika málo příjemnými zvraty. Přerod a vývoj postav je z mého pohledu popsán dostatečně a jsem s ním spokojený, zklamal mě akorát šablonovitý padouch, jež by si zasloužil větší charakterové prohloubení. Podtrženo sečteno, je to fajn kniha. Pokud jste fanoušci hry, neváhejte a začněte číst. Pokud nejste a nemáte vyhlídnuté žádné jiné fantasy, zkuste to. Krok vedle tím určitě neuděláte.
+ svět Dragon Age v plné kráse
+ Loghain
+ čtivé, jednoduché, zábavné
- celkem jednoduchý a předvídatelný příběh
- vrchní padouch mohl být lepší
- neškodilo přidat trochu detailů a trochu hlouběji se ponořit do lóru
celkové hodnocení: 70%
Ze začátku jsem se do děje nemohl dostat, ale po pár počátečních kapitolách přišel jakýsi zlom a já knížku nemohl pustit z ruky. Jakožto fanoušek hry jsem si Ukradený trůn užil o to víc, jelikož mi místa, ve kterých se děj odehrával, byla dobře známá. Objevování nových a detailnějších informací ze světa Thedas bylo pak už jen třešničkou na dortu. Vřele doporučuji herním fanouškům, ale i herní série neznalým. Myslím, že právě ta druhá zmiňovaná skupina dostane chuť si hru ''Dragon Age: Prameny'' i její pokračování zahrát, a pokud ne, dostanou minimálně šťavnatý, temnou fantasy nasáklý příběh plný zvratů a uvěřitelných postav.
Rutina, veľká rutina..Kniha nemá oproti iným fantasy nijako vyniknúť. Popis sveta chýba, mágie poskromne, zrazu sa tu vyskytne len tak drak, záporák úplne čierny, bez motívu a ani ostatné postavy nemajú moc čím zaujať. Ako neznalec hry v tom teda nevidím ani žiadne prehĺbenie príbehu (hráči majú aspoň v tomto plus), len obyčajnú fantasy knižku, ktorej dej ale celkom odsýpal a v pohode sa dala dočítať dokonca.
"Jen další klasická fantasy..." - Ale po hodně dobrá. Je to sice zoufale neoriginální, v jedná části se Gaider "inspiroval" Tolkienem trochu moc, ale jinak se jedná o příjemný čtivý příběh plný bojů, lásky, zrady, hořkosti atd. Jen je škoda, že Gaider vysloveně kašle na nějaké vykreslování světa a z (prý) parádní atmosféry hry do knihy proniká velmi málo. Je to škoda, stačilo ten svět jen víc popsat, trocha toho zeměpisu a dějepisu by mi nevadila. A taky mi opravdu hodně vadilo občas trochu nelogické chování postav. Například Loghain hned zezačátku nabídne Marikovi pomocnou ruku a pak ho najednou chce chladnokrevně zabít, jakoby se nechumelilo. Ale jak jsem již řekl, čtivá kniha, která má sice k dokonalosti daleko, ale příznivce klasické hrdinské fantasy a hráče DA určitě nezklame. Ostatní ale osloví jen těžko.
Velmi shovívavé čtyři hvězdy? Nebo přísné tři? Nakonec jsem sáhl po druhé možnosti. Dragon Age: Origins jsou mojí vůbec nejoblíbenější hrou, jen poutavou předlohou by si mě však kniha nezískala ani omylem. Gaider jede trochu na jistotu a občas mi přišlo, že si neví moc rady jak vyplnit místo mezi jednotlivými záchytnými body příběhu. Král Meghren je naprosto černobílý padouch, který hlavně ze začátku prostě šustil papírem. Zloduch jak z pohádek pro děti. S ostatními postavami to už tak zlé není a přerod až neuvěřitelně naivního (kam se hrabe Clark Kent) a otravného Marika nakonec má něco do sebe. Poslední čtvrtina knížky je pak vyloženě povedené a Gaiderovi se přeci jen povedlo překvapit a vykřesat z předlohy přidanou hodnotu. Kolem půlky však budete pravděpodobně celkem znechuceni slabším písemným projevem autora, ale i většinou postav. Ukradený trůn je tak především příslib a pokud bude další díl kvalitou víceméně podobný, možná už to očko přimhouřím.
Klady:
- děj a jeho spád
- charaktery postav (i známí z her)
- propracované universum
- prequel pro hru Dragon Age: Origins
- rozšiřuje lore DA
Zápory:
- předvídatelný konec
- pokud nebudete hrát hry, klidně přeskočte celou sérii
Ukradený trůn je příběhově zasazen ještě před první hru a jakmile jej jednou přečtete, už nikdy nebudete na celou politickou situaci Fereldenu v Origins nahlížet stejně jako před tím.
Kniha se mi četla krásně. Miluju herní sérii Dragon Age, tak když jsem zjistila, že vyšla kniha musela jsem si jí přečíst. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, naopak.
Po všech stránkách průměrná žánrová fantasy, která vám rozhodně nenabídne ani kapku originality. Neřekl bych ani, že je nějak zvlášť přínosná pro fanoušky herní série, protože se jí dotýká vlastně jen okrajově. Nabízí se otázka - proč tu knihu vlastně číst?
1) Není úplně špatně napsaná, ale rozhodně nebudete mít pocit - \"Ó, tak od Gaidera si fakt přečtu cokoli, co napíše\".
2) Dočkáte se pár překvapivých momentů, ale mnohem víc balastu a klišé.
3) Teoreticky rozšiřuje herní svět o další rozměr, není to ale nic, co by mělo srovnatelou hodnotu jako například knihy k Forgotten Realms
Pro fanoušky série celkem sympatické, pro ostatní je tu spousta lepších oddechových fantasy knih.
Dragon Age je luxusní hra a na základě toho jsem objevila knížku, která měla mít se hrou něco společného. Když jsem prožila s postavami ve hře kolem 100 hodin, přála jsem si, abych je v knize uviděla znova, protože jsem si většinu oblíbila, ale zároveň jsem i váhala, protože kdyby Gaider psal knížku rovnou s postavami, se kterými se hrálo, bylo by pak těžké to posuzovat, protože každý má rád jiné postavy, má na ně jiný názor atd. Nakonec to celé bylo rozseklé tím, že ze hry tam byl pouze Loghain, na pár stránkách Flemeth a Cailan.
Upřímně řečeno, čekala jsem lepší, zajímavější a napínavější děj. Myslím, že bych i sama dokázala napsat knihu s takovým jednoduchým dějem, kde vlastně je pouze jedna dějová linie, máme tam jednu nešťastnou lásku (vlastně dvě), pár bojů v bitvách... Postavy taky nebyly nic moc, Loghain mi připadal úplně jiný než ve hře, takže nějak moc nechápu, proč se tak děsně změnil, taky si moc neumím představit psychický růst Marika, protože prý byl dobrý a moudrý král, přestože celou knihu se choval jako malé dítě.
Taky bych ráda viděla lepší popis magie, ve hře se bez kouzel neobejdete, a tady je jen napsáno, že se mu v ruce objevila ohnivá koule. Celkem by mě zajímalo, jak toho kdo docílil.
Za tři hvězdy to ale stálo, čtivé to bylo a zůstalo ještě pár nevyřešených věcí, díky kterým se těším na další díly.
Chvílemi jsem váhala, nemá-li jít o parodii? Ohromě ohrané téma, neoriginální podání, plačící postavy na každé druhé až čtvrté stránce, časté opakování slov... Zhruba tak od poloviny to už ale jde, i když mé modlitby za dějový zvrat a neočekávaný konec nebyly vyslyšeny... Jako doplněk hry to možná nebude tak špatné. Četla jsem i mnohem horší věci.
Videohru Dragon Age: Origins, nebo-li jedničku jsem moc nehrál, nicméně dvojku a Inquisition jsem si náramně užil a tak jsem se rozhodl, že dám šanci i knižnímu titulu z onoho světa.
A jak již zde bylo zmíněno, jedná se o velice milé překvapení. Ze zkušenosti je známo, že často dochází k situaci, kdy se těžce nepovede provést videoherní příbehy do knižního segmentu, nebo naopak (zdravím Assassin's Creed). U Dragon Age to problém není, možná i proto, že se bavíme o prequelu k herní sérii, ale mám za to, že tahle knížka si vede celkem dobře i v místech, kdy by jiné tituly selhaly. Postavy Marika i Loghaina jsou velice zajímavé a je zřetelný jejich vývoj, který je vzhledem k tomu co přežijou uvěřitelný a logický. Příběh jako takový dává smysl, místy je napínavý jak kšandy a i "lovestory" je zde podána netuctově a docela originálně, zvlášť když se dokopete do konce. Ano, konec, ten je něco. Nečekal jsem to, a ono to přišlo. Díky Stvořiteli!
Osobně mi vadilo nejvíc snad jen to, že se v příběhu občas moc skáče kupředu, třeba o tři roky. Když nejde o epilog, tak mi v knížkách všeobecně takové skoky jdou spíš proti srsti.
Je to čtivý příběh? To rozhodně. Je předvídatelný? No... některé věci asi jo, ale pár věcí v závěru mě teda překvapilo. Určitě jsem se bavil a to je podstatný.