Draci zimní noci
Tracy Hickman , Margaret Weis
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/131027/mid_dragonlance-kroniky-draci-zimni-noc-GVv-131027.jpg
4
128
128
DragonLance - Kroniky série
< 2. díl >
Draci. Bájná stvoření z legend. Pohádky, které se vyprávějí dětem. Ale ted' se draci vrátili na Krynn. Hrůzy války a ničení zachvátily zemi. Skupinka hrdinů však přináší trýzněné zemi naději. Ale ta naděje je křehká jak růže, a stačí málo a zmizí úplně – rozváta ledovým zimním větrem. Rytíř a barbarský bojovník, bojovník-obr a půlelf, trpaslík a šotek a také čaroděj s temnotou v duši; ti všichni začínají svou nebezpečnou cestu za předměty, které je mohou bud' zachránit nebo zničit -DRAČÍ KRÁLOVSKÉ JABLKO a legendární DRAČÍ KOPÍ... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem poprvé četl v 15-ti letech, nyní jsem ji znovu přečetl ve svých 33. Kdysi na mě zapůsobila jako klasické fantasy, nyní vidím, že je to špatně napsaný brak.
V polovině 80´ let ještě na světe nebylo moc Tolkienovsky laděných fanatsy (jestli vůbec nějaké) a Kroniky hojně kopírují a využívají šablonu Pána Prstenů, takže zde máme hrdiny, kteří pro něco putují, aby odvrátili válku, máme zde neschopnost vygradovat děj (netýká se napínavého závěru) a totálně vynechané akční scény.
Hrdinové jsou totálně generičtí, což bývá vždy na škodu, ale zde se nějakým zázrakem - snad díky své přehnané archetypálnosti, která je dovedená do dokonalosti a z které je vytěženo maximum - povedlo stvořit skutečně zapamatovatelné a silné postavy, kdy většina z nich (Kitiara, Tanis, Raistlin, Karamon, Sturm) jsou dnes již přinejmenším zaslouženě legendární.
Trapné bylo jen vyvrcholení Sturmova osudu a také líné tempo knihy, kde se nic moc zajímavého nedělo. Plusem je jako vždy postava Raistlina, který se zde sice moc nevyskytoval, ale geniální aura jeho charakteru to celé táhne nahoru.
Stále kostrbaté ako spev Ozzyho Ozbourna tento rok na koncerte v Prahe. Len, Ozzymu to odpustím, tu s tým mám trochu problém. Ale, čoby relaxovka móže býti...
Přes druhý díl jsem se překousával podstatně hůř. Některé části byly nezáživné. Postavy se ploužily náhodně z místa A do místa B. Trochu příběh zachraňoval závěr, který přinesl požadované zvraty. Tento díl trpí klasickým syndromem prostředních dílů trilogie. První představí hrdiny, třetí má velký závěr, druhý vyplní čas mezi nimi. Přesto se těším na třetí díl a doufám, že více prostoru dostanou záživnější postavy (Raistlin a Tanis).
5 hvězdiček jsem nedala proto, že se většina knihy točila okolo Lauranthalasy a Sturma. Prostě mi tak chyběl Raistlin :D
Nyní, když můžu srovnat s Draky Jarního úsvitu, mi přijde, že děj tolik neplynul a těžce se přes nějaké části překousávalo. Ovšem tato kniha je nezbytná k vyvíjení dalšího děje.
První kniha ze série DragonLance, kterou jsem četla. První polovina mě vůbec nezaujala a nebýt toho, že mám na čtečce hlasité předčítání, možná bych knihu odložila. Hlavní problém je přemíra postav, které jsou často zmiňovány, ale reálně nemají v příběhu žádný prostor. Řekyvan, Zlatoluna a Tika byli v knize úplně zbyteční. Dračí doupě z toho dýchá až moc. Na 80. léta to není nejhorší, ale není to kniha, která by byla čímkoliv nadčasová. Přesto mě v závěru autoři dokázali nalákat na pokračování, takže zkusím ještě jeden díl kronik.
Řekl bych, že druhý díl se vyvedl o něco lépe než první, ačkoliv hlavních postav je čím dál tím více, což je na úkor prostoru, který se jednotlivcům dostane, přesto si určitě přečtu i díl třetí
Už první díl se mi moc líbil, ale tento druhý byl prostě naprosto úžasný, strhujíci, napínavý, zábavný a na konci i velice smutný. Dohromady to dalo bezvadnou knížku. Když si vezmu, že mi tu ležela dva měsice a já se pořád nemohla dokopat k tomu, abych si ji přečetla a přitom byla tak dobrá.
Očekával jsem, že ve druhém románu bude autorská dvojice trochu vypsanější, ale vypadá to, že se vydali přesně opačným směrem, než jsem doufal. Je to pořád stejná slohovka na téma "jak jsme včera s chlapama pařili dračák". Nezakládám si na realismu, ale určitou soudržnost a důvěryhodnost ve fantasy prostě potřebuji. A téhle knížce prostě čouhá z bot sláma, na které je napsáno "potřebujeme dostat děj tam a tam a podřídíme tomu všechno".
Obzvláště scéna se Sturmem Ostromečem a drakem mi připadala úděsně napsaná. Ze všech scén, které se takovou či podobnou událostí zaobírají, na mě působila snad jako nejhorší. Dýchla na mě zkaženým odérem amatérismu.
Vyjadřuji se krypticky, abych někomu nepokazil zážitek, byť mi nepřijde, že zrovna v tomhle případě by se dalo něco výrazně zkazit.¨¨
Abych jenom nehaněl, některé věci se mi v tom líbily - třeba Raistlin. Nebo třeba... hmm... zůstaneme u toho Raistlina, ano?
Druhý díl kronik ze světa DragonLance byl o něco slabší než díl předchozí. Připomínám, že jde vlastně o dobrodružství Dungeons and Dragons přepsané do knižní podoby. Bohužel příběh v této části nepřinesl tolik zajímavých věcí jako v předchozím díle. Spíš jsem měl pocit, že se to tak trochu vleče a postavy stále jen putují, bez nějakých větších činů.
Navýšil se nám tu i počet postav a to si myslím, také nepůsobí dobře. Čtenář potřebuje živé postavy (nikoliv archetypy), k nimž může cítit nějaké emoce. A to se v tomto počtu a malém prostoru na scéně ani nedá. Kladem postav je ale to, že hodně z nich si opravdu zapamatujete, díky jejich výraznosti. Bohužel jsou výrazní každý jen v jedné své vlastnosti. Čestnost u Sturma, zvědavost u Tase atd.
Největší slabinou knihy je ale to, že silně pokulhává ve vyprávěcím stylu. Místo napínavého vyprávění dobrodružných příhod, čtete spíše popis jednotlivých událostí. Tam, kde má být napětí, humor, smutek, se nedostavuje nic. Jenom si přečtete o tom, že postavy jsou smutné, vystrašené atd.
Pořád je to ale čisté fantasy, takže hlavně díky žánru pro mě stále dobrá kniha.