Drahý Diego, objímá Tě Quiela
Elena Poniatowska
Útlý román v dopisech věnovala autorka životu zapomenuté ruské malířky Anny Beloffové, která krátký čas provázela životem slavného mexického malíře Diego Riveru. V deseti fiktivních dopisech, inspirovaných osudem malířky, s níž měla autorka obdobnou životní zkušenost, načrtává životní příběh nadané ruské výtvarnice, která nejprve jako modelka, od roku 1911 jako životní družka provázela Riveru a po boku slavného muže těžce zápasila o vlastní identitu. Na počátku 20. let 20. století se jejich cesty rozešly, Rivera ji po návratu do Mexika zanechal v Paříži, stačil jí ale poznamenat hlubokou láskou ke své vlasti. Po deseti letech, kdy milostný vztah dávno skončil, přijíždí Beloffová do vytouženého Mexika, kde se zapojuje do místního výtvarného hnutí a s Riverou se stýká jen příležitostně. Tam také jako téměř zapomenutá umělkyně v šedesátých letech umírá. Úsporný a emocionálně silný příběh rozporuplného milostného vztahu mezi dvěma výraznými osobnostmi je nenásilně zasazen do prostředí ruské emigrace a autorce se v něm podařilo i velmi sugestivně postihnout atmosféru kosmopolitní Paříže na počátku 20. let 20. století. Kniha je uzavřena autentickým dopisem Beloffové Riverovi, který autorku k napsání románu inspiroval.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , PráhOriginální název:
Querido Diego, te abraza Quiela, 1978
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
životopisné, biografické romány malíři fiktivní korespondence romány v dopisech, epistolární romány mexická literatura podle skutečných událostí hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
2004 | Ztřeštěná sedma |
2007 | Drahý Diego, objímá Tě Quiela |
2023 | Dvakrát jedinečná |
Chystám se přečíst od Poniatowské vše, co dosud vyšlo v češtině, a jako první jsem sáhla po této knize dopisů. Musím říct, že jsem velmi mile překvapená, nečekala jsem, že na mě příběh tak hluboce zapůsobí. Nejen, že jsem se dozvěděla trochu o životě Diega Rivery v Paříži, ale naprosto ve mně zažehl touhu dozvědět se něco víc o Angelině Beloffové. Jako dva silné motivy vidím Angelininu slepou a bezbřehou lásku k Diegovi, která se v dopisech odkrývá až na bolestnou dřeň - "Angelino, což nevíš, že láska se nedá vynutit soucitem?" - a pak srovnání Mexika a Evropy: "... od té doby, co jsi odešel, vyschl pramen pověstí z nadpřirozeného světa a že my Evropané potřebujeme tuto novou mytologii, protože poezie, fantazie, senzitivní inteligence a dynamičnost ducha již v Evropě vymřely. (...) My už se neumíme dívat na svět tak hltavě, s takovým ohnivým vzdorem, s takovou tropickou náruživostí; nejsme přímí, jsme utlumeni, více předstíráme." Už se těším na Ztřeštěnou sedmu.