Drahý pane Kolář...

21.12.2024

Knížku jsem si půjčila v roce 2003 a tehdy jsem o ní psala sestře: " Začínám číst Vaculíkovou, je to tuze hezký! Líbí se mi, s jakou pravidelností ty dopisy psala, a hlavně - že má stejné vidění světa a stejné pocity jako já. Ve svých starých dopisech tobě bych určitě našla podobné věty: …ať jsem kdekoliv u čehokoliv, vždycky už se těším, jak budu doma u svých obyčejných věcí, ve své svobodě a tichu. Nebo: …je to můj celoživotní pocit, že svět stále někam pospíchá, uměle vyrábí soutěž s časem, valí na nás přemíru informací a já, pomalá ženská, která má ráda ticho a pozorování, ne moc změn, jsem z toho plná neklidu. Nebo: …co současným lidem nejvíc chybí, je ticho a chvíle zpytování...
Kvůli přírodě mám jako ona třikrát během pěti let opakovanou boreliózu, a hele ta další podobnost: před návštěvou u Kosíků si dávají s Vaculíkem předsevzetí, že nebudou mluvit o politice, aby se vyhnuli konfliktu. Ale jsou v jejích dopisech i rozpory – například obdivuje Klause a na druhou stranu říká jako já, že nemá ráda lidi příliš sebevědomé, domýšlivé, arogantní lidi. Jak tedy tohohle narcise vidí? "
I druhá kniha se stejným názvem mi mluvila z duše, i když v ní už je vidět, že paní Madla počítala s vydáním a už jsou místy příliš literární.

09.11.2021

zaujaly mne především politické reflexe z let 1991-1992, osvěžil jsem si tak spoustu faktů a uvědomil další souvislosti

30.07.2021

Krásná kniha dopisů a koláží. Škoda, že už dnes dopisy psané rukou nikdo nepíše, nebude co vydávat.

03.03.2018

Paní Madla měla vždy můj obdiv, obětavá pragmatická ženská s poetickou duší, chytrými postřehy. Ráda jsem se vrátila o čtvrstoletí zpět a připomněla si, co jsme prožívali a o čem jsme vůbec nevěděli. Díky.

takže paní Madlo - díky za váš statečný život