Dr@hý příteli
Jean-Claude Mourlevat , Anne-Laure Bondoux
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299713/mid_drahy-priteli-WOS-299713.jpg
4
101
101
Pierre-Marie Sotto je slavný, u čtenářů úspěšný a kritikou oceňovaný spisovatel. Je to ale také stárnoucí, osamělý muž, a pokud jde o jeho práci – momentálně je v hluboké tvůrčí krizi. Jednoho dne k němu dorazí objemná obálka bez zpáteční adresy; jediný kontakt na ní uvedený je e-mailová adresa jisté Adeline Parmelanové. Sotto nepochybuje, že mu nějaká „nadějná spisovatelka“ posílá k posouzení svůj rukopis. Obálku neotevře, odesílatelku zdvořile odmítne a požádá ji o adresu, kam by mohl zásilku vrátit. Než mu Adeline vyhoví, vymění si spolu několik e-mailů, které jsou natolik vtipné a zajímavé, že v dopisování pokračují a objemná obálka zůstává (na žádost Adeline) ležet neotevřená na Sottově polici. Jenomže je v tom háček…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Et je danse, aussi, 2015
více info...
Přidat komentář
Famózně vystavěný milostný příběh jen na základě mailové korespondence. Wow. Jean-Claude umí na papír kdeco. Lahůdka.
Slova dialogu bez melodie, postoje a mimiky jsou svůdná; při čtení vzbuzují představivost a při psaní není třeba se krotit. Ano, může dojít k nedorozumění nebo se to zvrhne, ale ten risk snad všechno ještě násobí. Autoři se museli u práce královsky (a záviděníhodně) bavit.
"Mluv na mne... Protože když budeš mlčet, budu mluvit já, ticho mne k tomu dožene a to, co ti řeknu, zboří všechny zdi i celý dům."
Když to porovnám s podobně vyprávenou knihou Dobrý proti severáku, tady mi trochu chyběl konec, ale předpokládám, že to byl záměr. Jinak zápletka dobrá.
Příběh psaný formou e-mailové korespondence, na který jsem se moc těšila, avšak ve výsledku už jsem tolik spokojená nebyla.
Zhruba do poloviny knihy jsem se nemohla pořádně začíst. Poté se začaly objevovat střípky z minulosti obou hlavních hrdinů a děj si trochu víc získal můj zájem. Tak jako tak, jsem pravděpodobně měla jiná očekávání. Hodnotím jako klidné, pomalu plynoucí, nenáročné čtení.
Knihu mi kdysi doporučila paní z Ženevy, u které jsem přespávala. Byla z ní nadšená. No, já zpočátku nebyla. Tak rychlý obrat v tom, zda chce Pierre-Marie s Adeline komunikovat, mi přišel přitažený za vlasy a prvotní dlouhé emaily byly jen takové plkání o ničem. Ale jak jsem ráda, že jsem knihu neodložila!
Krásně vymyšlený příběh, postupně odhalovaný rychlostí přesně tak akorát. Nevšední forma vyprávění. Občas nějaký ten humor. Byla jsem příjemně překvapená.
Celkově bych to shrnula asi do slov "oddechovka, která není ani trochu blbá".
E-mailům, dopisům dokážeme svěřit věci, které bychom ani nahlas říci nedokázali. Snad proto jsou odjakživa dopisy něčím zvláštním a knihy, jenž se skládají právě z nich, mám nejraději. Užívala jsem si každý řádek v knize s nádhernou obálkou, kde korespondencí mezi ženou a mužem pomalu vzniká krásná a opravdová náklonnost a my si užíváme příběh, plný smutku, emocí i vtipu.
Nečekaně příjemné čtení, knihu jsem si vybrala kvůli letošní výzvě - 2 autoři a předčila mé očekávání. Celý román je psán formou dopisů - emailů. Emaily rychle (tak jako ve skutečnosti) posunují příběh a je velmi těžké četbu přerušit.
Parádní kniha naplněná smutkem, vtipem, tajemstvím i vřelostí. Byla radost ji číst.
Tak číst tuto knihu byla opravdu lahůdka. Dlouho jsem se na ni chystala a teď mě mrzí, že už je za mnou. Určitě se k ní ještě v budoucnu vrátím. To si slibuji :-) Při čtení jsem si připadala jako hacker, který se tajně vloupá do mailové schránky a teď se probírá vzájemnou korespondencí dvou zprvu cizích lidí, kteří se v dopisech navzájem oťukávají a sbližují a jejichž vztah se postupně vyvíjí až ve vzájemnou úctu a lásku. Chápu, že ne všem čtenářům přijde stejně okouzlující, na tuto knihu je zkrátka potřeba mít tu správnou náladu a rozpoložení a mě v tomto jarním období kápla do noty.
Po lákavém a čtivém začátku knihu sráží její druhá část. Zaskočilo mě, že do děje zničeho nic vstoupily e-maily dalších postav, které mě poměrně mátly a narušily plynulost konverzace dvou hlavních postav.
Kniha "Drahý příteli" je psána netradiční formou a to formou e-mailů, což považuji za skvělý nápad. Příběh začíná korespondencí mezi postarším spisovatelem, který je velmi oblíbený a uznávaný a mladou ženou, která mu odeslala obálku s neznámým obsahem. Jejich korespondence příjemně plyne, oba se v ní navzájem zcela otevřou a svěřují si věci jak z přítomnosti, tak i z minulosti. Ale kdo je vlastně ta záhadná žena a co ukrývá obálka, kterou odeslala? Tato záhada otevře rány z minulosti, které již dávno bylo potřeba vyřešit. Kniha se opravdu krásně čte. Jazyk, jakým je psaná, je úžasný. Byl to pro mě takový výborná bonbónek. Milé a vtipné čtení s troškou tajemna. Kniha s obyčejným lidským příběhem. Vřele doporučuji.
Příjemné počtení. Forma emailů mi vyhovuje. Styl zpráv těchto dvou neznámých lidí je úžasný a vzhledem k jejich situaci i humorný.
U téhle knihy se mi moc líbil námět a forma emailů ve kterém je příběh napsán. Má moc krásnou obálku...i přesto se mi však občas stávalo, že jsem se do ní musela nutit. Proto 3*
Pierre-Maria a Adeline....krásný emailový příběh, který potěší, pohladí, utěší. Jsem nadšená ze slov, z příběhu, konce a humoru. Čtení téhle knížky je silně návykové, doporučuji!
Bylo mi potěšením, stát se na chvilku "slídilem" a pročítat cizí korespondenci, která je plná emocí a citu.
Bavila jsem se, dojímala a moc ráda bych pokračování....takhle to prostě nemůže skončit.
Čím to je, že v dopisech dokážeme sami sebe odhalit více, než v rozhovoru? Co je to za kouzlo, že papíru/monitoru svěřujeme své niterné myšlenky, pohnutky, zasuté vzpomínky, radosti i strasti, které bychom nikdy nedokázali vyslovit nahlas? Je to bezpečné, svěřovat se cizímu člověku, o kterém ani nevíme, zda je tím, za koho se vydává? A i když ho známe, jakou máme jistotu, že vše zůstane “sub rosa”? Na to vše budou čtenáři myslet skoro až do konce příběhu...
Celá recenze: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/my-mi-chybime-8154
Nebyla jsem si jistá, co od knihy čekat, ale nakonec to dopadlo tak, jak se píše na obálce zezadu - "Už dlouho se mi nestalo, abych přišla z práce a chtěla si přečíst aspoň jednu stránku. A pak další." Nebo tak nějak ;) Přečetla jsem ji za dva dny, není to nic náročného.. Zároveň se mi moc líbil styl, jakým hlavní postavy psaly - poetický, barvitý, nápaditý.. Krásná kniha.
Štítky knihy
přátelství dopisy francouzská literatura spisovatelé romány v dopisech, epistolární romány
Neměla jsem velká očekávání, ale kniha mě vtáhla a nutila číst a číst. Na psaném povídání je krásné (a někdy i zradné), že si představujeme tón, jakým byla věta podána, jak se u toho ten druhý tvářil...(tři tečky ;-)) a všechny jiné drobnosti, které dělají takovouto korespondenci zajímavější. Sama to mám ráda, a proto se mi kniha fakt líbila. Byla vtipná, záhadná, milá a překvapivě dojemná.