Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553837/bmid_drak-na-polni-ceste.png
4
309
309
Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu ... Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní… Hájíčkův nový román se odehrává na současném venkově, kde po kolektivizaci v padesátých letech a majetkových restitucích v letech devadesátých probíhají nová dramata. Na zemědělské podniky se vrhají „draci“ velkého byznysu a život na vsi se opět proměňuje. Ovšem lidé zůstávají stejní.... celý text
Přidat komentář
Mám velikou radost, že pan Hájíček píše! Trochu jsem se obával, že už jej knižní zákulisí unavilo. No a tato kniha, je dalším cílkem do pozoruhodně uvěřitelné mozaiky jihočeského venkova. Čtenář by si tolik přál, aby se postavám v knize dařilo lépe, ale prostě se to nestane. Souhlasím s mnohými zde, kniha zůsává v hlavě i po přečtení a to ze srdce přeji jak knize, tak autorovi. Díky!
Jedna z Hájičkových lepších knih. Příběh o rozpadu venkova pod tlakem peněz a businessu. Líbilo se mi nadnesení myšlenky o lpění na majetku a nekončícím obětováním se... pro co...? Kristýna ně většinu knihy dost iritovala.
Btw někde jsem tady zahlédl komentář o tom, že se někdo ztrácel v postavách. Postav relevantních pro příběh je tam asi pět. :-) Tak pak už asi jedině... Kája Mařík?
Jiří Hájíček mě ani tentokrát nepřekvapil. Vlastně ano, v předešlých knihách mi byli hlavní hrdinové nesympatičtí, tady ve mě nevyvolával nic. Za mě kniha, která neurazí, nenadchne. Nečetla se zle, ale klidně bych se bez ní obešla.
Tak toto ne, ale vůbec ne. Těšila jsem se na nového Hájíčka, ale za mě velký zklamání. Knížka mě vůbec nezaujala, musela jsem se do ní nutit, v postavách jsem se ztrácela. Nakonec jsem ji odložila a nedočetla.
Kniha, je psána tak realisticky, že ve mně po přečtení hodně rezonuje. Mám pocit, že draci jsou v dnešním světě všude kolem, ať už proti nim vedeme osobní nebo kolektivní války. Odnáším si z knihy myšlenku, kterou si beru k srdci, že než zkoumat odstíny šedi, radši zkoumat odstíny světla.
Venkovský příběh, hlavní hrdinové bojují s draky. Držela jsem palce, aby to vyhráli. Pokud chcete vědět, jak to dopadlo, čtěte.
Mně se to líbilo, na venkově jsem vyrůstala... pole, louky, lesy, zvířata, hezky napsané.
Romány o vesnici má autor zmáklý na jedničku. Lpění na tradici, na půdě, na hodnotách a tak nějak to dává smysl. Na vesnici zná každý každého, půda a chalupa se předávala z generace na generaci. Přesto život na vesnici a hospodářství není pro každého.
Kristýna se po 9 letech ve svých 35 letech vrací do rodné vesnice, ale sama vidí, že už tam nepatří. Život ve městě se jí už zadřel za kůži. Má pocit, že lidé z vesnice ji odsuzují. Začne si s o 20 let starším Tomášem. Tak nějak na sebe zbyli. Jenže Týna nechce, aby už pro někoho byla poslední možnost…
Tomáš dělá ředitele na statku, začíná být starý a vztah s Kristýnou mu dává naději. Spolu sbírají podpisy, aby zachránili starou budovu ve které je skvělá akustika, aby v ní Kristýna vedla pěvecký sbor.
Do toho ale nastává doba 90 let, kdy se snaží velké firmy skoupit akcie malých firem a položit je na lopatky. Dělají agitace na občany a udržet se, je pro malý vesnický statek velmi těžký. Řeší se soudy a někdy už dochází nejen peníze, ale i síla a chuť vzdorovat. Tomášův kolega Vlasta se ocitá na pokraji sil.
Problémy lidí z vesnice, jak je přináší život. Je tam ukázaná jak špatná strana, tak i ta dobrá, že si navzájem pomohou. Nejsou si anonymní jako ve městě. A to má své plus i mínus. Krásně popsané kouzlo přírody, chování starého mládence bez dětí, vztahy v rodině, starání se o staré rodiče, výchova nové generace, já jsem nadšená…!!!
Hájíčka mám rád už dlouho. Oproti předešlé knize je tohle daleko hlubší sonda do současného venkova - atomizace, přeskupování podpor, zájmu, rozpad rodin a vznikání nových. Ono to tu už všechno bylo, jenom když to prožívame my, tak nás to daleko víc bere. Dobře se čte a nemilé prožívá. Ale tak to prostě je.
Oč mLŽIvější a vypočítavější bylo jednání vetřelců, o tím větší upřímnost a prosté čisto se snažili ti ostatní. Paleta postaviček byla pestrá, můžeme přemítat, ke komu tíhneme podstatou nebo snem; to je na příbězích berná mince.
Jestlipak jí vrátil Mapy smyslu nepřečtené?
"Snažil se pochopit a přijmout její svět."
„Tomáši, my jsme tu proto, aby lidem ve vsi zůstal jejich majetek nebo majetek po předcích. Aby z něj měli užitek a aby byla ve vsi pro lidi práce.“
Další lidský příběh o strastech jihočeského venkova s typicky melancholickou náladou končícího léta. Tentokrát o dracích velkého byznysu, kteří se snaží proměnit život na vsi. Lidé v ní ale zůstávají stejní. Pan Hájíček opět nezklamal, mám jeho nezaměnitelný styl psaní moc ráda.
„Ale já se chci pokusit, aby to tady bylo alespoň o něco lepší a ne odsud odejít.“
Moje první kniha od pana Hájíčka. Zřejmě jsem čekala více, žádné wow se nekonalo, se žádnou postavou jsem se nedokázala ztotožnit a ani zápletka mě moc neoslovila. Přesto to bylo celkem čtivé, takže dám autorovi ještě šanci s nějakým jiným titulem.
Jiřího Hájíčka mám rád jako spisovatele a také jako člověka. V minulosti jsem se zúčastnil jedné besedy v karvinské knihovně a moc se mi líbila jeho prezentace svých knih a samotné povídání.
V minulosti jsem od autora četl už více knih, a proto jsem byl zvědavý na knihu DRAK NA POLNÍ CESTĚ. U některých čtenářů jsem viděl na sociálních sítích jisté zklamání a rozpaky, a tak jsem si říkal, jestli se mi kniha nakonec bude líbit. Myslím si, že autor má lepší knihy, ale z druhé strany nemohu říci, že se mi kniha nelíbila, anebo že by byla pro mě zklamáním. To určitě nikoliv.
Hlavní postavou je TOMÁŠ (55 let), který je ředitelem místního statku. Je bezdětný, má psa. Žije v chalupě se svoji mamkou. Má bratra OLDU, který žije v Německu.
KRISTÝNA (35 let) je učitelka hudby. Po letech se vrací z Prahy do Nového Lhotce. Pokouší se urovnat vztahy se svou rodinou a zapomenout na minulost.
Děj románu se odehrává na současném venkově. Dochází k tomu, že obchodníci „draci“, chtějí od lidí vykoupit akcie, aby mohli být majoritním vlastníkem statku, a Tomáš s jeho přítelem Vlastou tomu chtějí zabránit.
Tomášovi záleží na tom, aby statek zůstal ve vlastnictví drobných akcionářů, kteří žijí z určité části ve vesnici, aby lidé měli stabilní práci a mohli klidně a nenuceně vykonávat práci jako doposavad. Záleží mu na tom, aby pokračovali v tom, co lidé před ním vybudovali. Chce zachovat chov krav a záleží mu na krajině, aby nedošlo k jejich devastaci a nežádoucím účinkům na životní prostředí. Líbilo se mi, že bojuje za záchranu jednoho starého stavení na návsi. Obchodníkům záleží jenom na zisku a až dosáhnout svých cílů, zapomenou na lidi, kterým naslibovali nespočet lží a nepravd.
Autor dobře popsal, jaké praktiky se můžou odehrávat na českém venkově, když někomu jde jenom o zisk a dívá se jenom na sebe.
Autor popisuje také vztahy mezi Tomášem a Kristýnou. Myslím si, že tuto oblast mohl ještě více rozvinout, protože se mi tato část líbila.
Zajímavé téma, které autor předestřel, je stárnutí. Myslím si, že autor mohl jít ještě více do hloubky, protože to bylo pěkně zpracované.
V románu se seznámíme s řadou lidí a jejich problémy, kteří žijí na vesnici společně s Tomášem. Líbily se mi Tomášovy a Oldovy vzpomínky do minulosti.
Při četbě určité části mě zamrazilo a doufal jsem, že se nenaplní mé myšlenkové pochody. Závěr knihy jsem očekával jiný.
Pokud máte rádi Jiřího Hájíčka, knihu si můžete přečíst a sami zhodnotit, jestli se vám kniha bude líbit či nikoliv. Jak jsem psal na počátku, od autora jsem už četl lepší knihy, ale možná mě tyto knihy bavily více z toho důvodu, a možná také další čtenáře, že se příběhy odehrávaly v jiné době, která je zajímavější a řekněme pro mnoho čtenářů nostalgičtější než současnost. Nicméně v románu se řeší současné problémy na venkově, se kterými se lidé potýkají a které musí řešit. Budu se těšit na další autorovu novinku, která doufám bude opětovně z českého venkova.
Podle obsahu je kniha rozdělena na 3 části, ale mám pocit, že číslování kapitol je trochu zmatečné. Osobně bych to čísloval jiným způsobem, ale to je jen drobnost, která mi padla do oka, když jsem pročítal tuto knihu.
Obálka knihy je pěkná.
Dobře zpracované téma jihočeské vesnice, kde minulost na vás dýchne z každé chalupy, z každého akru půdy.
Kniha plná nostalgie, umocněná bojem za trvalé hodnoty.
Lidské osudy se zde navzájem proplétají, vyhrocené sousedské a mnohdy i rodinné vztahy.
Těžký osud každého, na koho si zasedne drak hamižnosti, nenažranosti, umocněný stádem ovcí, jejichž rozum se nepřiblížil ani rozumu oslů.
Nostalgii vystřídal smutek.
Naděje?
Historie se bohužel stále opakuje, dokud se z ní nepoučíme.
Audiokniha: poklidně v hlasových variacích s patosem smutku čte Robert Mikluš
Jsem sice holka z vesnice, ale takové spíš nezemědělské... každopádně jestli to tak opravdu chodí a jestli se odněkud běžně snášejí draci v padnoucích oblecích je fakt děs běs. Román je každopádně čtivý a uvěřitelný. Hlavnímu hrdinovi jsem poměrně fandila, body si u mě vysloužil hlavně trpělivou starostí o maminku, což myslím není úplně samozřejmé. Kristýna byla v mých očích celkem divná bytost a měla jsem problém ji chápat.
Zdatně napsaný román (ale tak že Hájíček umí psát, to už delší dobu víme) z prostředí jihočeského venkova, který podobně jako jiné autorovy prózy tematizuje závažné otázky identity člověka v prostoru vesnice a města, rodových kořenů, mezilidských vazeb, svobody jednotlivce, ale i odkazu budoucím generacím, to vše na pozadí dramatického příběhu poněkud záhadného, nemilosrdného a bezcitného spekulantského zásahu do zdejšího života (tzv. nepřátelského převzetí akciové společnosti – vesnického zemědělského podniku a polností tradičně vlastněných místními rodinami). Nutno přiznat, že Hájíček umí mistrně vystihnout dramatismus a napětí, ale i následné zoufalství a jistou rezignaci, třebaže nejde o žádnou prvoplánově atraktivní zápletku jako v thrillerech, hororech či detektivkách. A za mě samozřejmě dodatečné body i za to, že zůstal věrný jihočeskému prostředí, i když v tomto románu mj. jazykově s menší intenzitou než třeba v trilogii morálního neklidu, nicméně možná právě i tato slábnoucí regionální příznakovost mluvy měla symbolizovat zánik tradiční vesnické pospolitosti a nezvratnou proměnu vesnice v cosi nivelizovaného, co už je de facto pouhou enklávou města).
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Trochu deprese, trochu poklidný vesnický život. Kolorit vesnice je dokreslený vedlejšími postavami - postarší alkáč Milda, problémový mladík Radek, vdovec hostinský, sekretářka Miluna, farmář Johnny, ad. To vše vytváří poměrně reálný obraz současného venkova. Samotný ústřední příběh o velkém drakovi, jež se snaží získat fungující tradiční podnik za každou cenu, vyvolává beznaděj, ale pořád jsou tu lidi, kteří za tradice chtějí bojovat. Líbilo se mi to moc.