Drak nikdy nespí
Jiří Grus , Vojtěch Mašek , Džian Baban
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273839/bmid_drak-nikdy-nespi-Z8g-273839.jpg
3
28
28
V souboji Albrechta s drakem je rytíř ochromen jedovatým dračím dechem a v mdlobách upadá do bludů, děsivých můr, démonů a fantasmagorií. Ve stejný čas se skupina poddaných, která rytíře doprovázela, bez svého pána pomalu rozkládá a mění „v absolutní rozklad lidského společenství, které v mezní situaci není ochotno ani schopno najít společné řešení a porazit netvora v propasti...... celý text
Přidat komentář
Při prvním otevření knihy je na místě dechberoucí úžas nad její grafickou podobou. Člověk plesá, že je něco takového u nás konečně možné - či spíše, že někdo dostal prostor (čas a peníze) něco takového vytvořit. Grus je mistr, k tomu není co dodat.
Jak už tu psáno, zbývající autoři se drželi, na své poměry, docela při zdi a jako hnidopichovi se mi zdá, že předlohu nevyužili tak, jak by možná mohli (viz epizoda s bludičkou).
Některé nedotažené dějové peripetie a ne zcela věrohodné postavy také do jejich repertoáru spíše nepatří... co by ve zběsilém Monstrkabaretu působilo fuknčně, zde vyčuhuje...
No však oni si to vynahradí jinde, viz Svatá Barbora.
Všichni autoři dělají skvělé knihy, ale je škoda, že u tohoto titulu nezůstali úchylní a divní jako obvykle. Předpokládám, že nemohli...
Je to Grus. Člověk čeká syrovost a potoky krve, ale není jich tolik. Zprvu ploché charaktery a jednoduchý scénář člověka zaskočí, ale postupně se příběh stává zajímavějším a graduje. Skvělá krajinomalba a skladba stránek, stejně jako provedení ilustrací člověka vtáhnou do děje a z tohoto díla dělají kousek, ke kterému se můžu vrátit ještě nekolikrát.
Úžasně graficky zpracovaná legenda. Scénář je trochu prostší, což se dalo čekat vzhledem k tématu, ale grafická stránka knihy je nádherná. Pokud máte rádi komiks a staré příběhy, určitě doporučuji.
Povedené zpracování lokální legendy vybírající si to nejlepší z obou světů - toho realistického i pohádkového. Vadily mi pouze jednoduché charakterové archetypy. Dějově ale originální a zábavné, i když zbytečně rozmáchlé, což mě iritovalo především v okamžiku, kdy finále přišlo v průběhu několika obrázků, a já si musel víceméně sám domyslet, jak že se to vlastně semlelo. Přitom několik dějový linií je zde okatě zbytečných, nemajících pro hlavní zápletku zásadní význam. Samotný lov na draka ovšem parádní, ačkoliv právě díky pomalé gradaci se bezděčně vytratil motiv napětí.
Každopádně Jiří Grus po výtvarné stránce válí a mnoho sekvencí je uměleckým dílem samo o sobě. Jen ta stylizace ústředních hrdinů do podoby sociopatických balíků mi přišla nucená, ale předpokládám, že šlo o autorský záměr, aby se zdůraznila mentální prostota a jejich pozdější nerozumné chování dostalo logiku. Na druhou stranu oceňuji promakané „living history“ zobrazení, nejen kostýmů, ale i náčiní, obydlí a kraje.