Draví a krvežízniví
Jo Walton
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24233/bmid_dravi-a-krveziznivi-r6k-24233.jpg
3
18
18
Jedinečné spojení viktoriánského románu a dobrodružné fantasy z dračí říše, kde platí přísná společenská hierarchie. Ctihodní svobodní draci létají, loví, hromadí majetek, honosí se vznešenými tituly a pořádají dekadentní večírky v přepychových slujích. Otroci dřou v továrnách a služebnictvo má pevně svázaná křídla. A podobně jako u lidí, i mezi draky se intrikuje a soutěží o nejlepší podmínky ke snůškám vajec a výchově potomstva. Kdo v tomto boji klopýtne, je v rámci neúprosného přirozeného výběru nemilosrdně sežrán. Sloužící si nejsou jisti před svými pány, dračice před manžely a malá dráčata před rodiči… Vítejte ve světě, kde kus šťavnatého dračího masa má vyšší hodnotu než zlato.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2006 , TritonOriginální název:
Tooth and Claw, 2003
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem čtvrtinu knihy. Mám pocit, že jí nejvíc škodí to, že od draků lidé očekávají něco jiného.
První kapitola byla zajímavá a v podstatě částečně šokující v tom, jak zde bylo popisováno požírání nebožtíka. Premisa světa, kde je dračí maso velice žádané, žene Darwinův výběr do extrému. Myšlenka by to mohla být zajímavá, popis dračí kultury mě zaujal, bohužel ho tam nebylo dost na to, abych četla dál.
Z příběhu je bohužel příliš cítit viktoriánský román, který v tomto případě působí jako kronika a suchý popis vztahů mezi šlechtou. Poměrně záhy tak čtenář ztrácí pocit, že čte o dracích, ale připomíná to spíše běžné lidské pletichy bez špetky magie. Ústřední téma příběhu tak zůstává boj o moc.
Tak jo. Vyměňte lidi za draky v červené knihovně. Bude sranda a nebo ne?
Není.
Kromě toho, že to má všechny znaky šestákového románu, je to bohužel tak i psané. Je to prostě psané strašně na křeč. Knize by asi hodně pomohlo, kdyby se sledovalo mnohem méně postav a příběhových linií. Pak by příběh mohl být promyšlenější.
Na druhou stranu hrdinky nejsou blbé a jejich submisivita je donucena okolnostmi, nikoliv rozená. Což bylo upřímně řečeno docela úleva.
Kniha mě zaujala v knihovně už někdy v době, kdy u nás vyšla. Moc se mi líbila obálka a snad jsem si ji i půjčila, ale pro hromadu jiných knih se k ní nedostala. To mi bylo nějakých 14 nebo 15 let, tehdy bych ji nejspíš i považovala za docela zábavnou. O nějakých 10 let později jsem si ji koupila ve výprodeji. O dalších 5 let později jsem se pustila do čtení. Přečetla jsem 19 kapitol, což je o trochu víc než 1/4 knihy a nemám potřebu číst dál. Nesedí mi styl psaní a ani příběh a postavy mě neupoutaly. Nápad to má, ale autorčino zpracování pro mě není dostatečně atrativní.
Kniha mě hned zaujala obálkou, anotace také nebyla špatná a tak jsem si řekla, že to zkusím. Kdyby to byl jenom viktoriánský román nejspíše po něm nešáhnu, ale protože hlavními hrdiny byli draci, zaujalo to moji pozornost. Je to spíše taková oddechovka s jednoduchým dějem, takže ano, dalo se to.
Jakási parodie na viktoriánský román, kde společnost tvoří draci a řídí se dle pravidel "Darwinova přirozeného výběru". Trochu zvláštní dílko, ale dalo se.
Draví a krvežízniví
Kdysi mě velmi zaujala obálka knihy, ale pak jsem na ni zapomněl. Po mnoha letech jsem se k ní konečně dostal. Opravdu, obálka je z knihy ta lepší část :). Ne, že by to bylo špatné, dávám zasloužené 3 hvězdy, ale jen kvůli drakům. Bylo to trochu jako vývar z Austenové.
Potenciál nápadu by šlo určitě lépe využít. Ale celkem vzato to byla příjemná oddechovka. Přes pomalý začátek jsem se postupně začetl a od příhody se Selendrou v jeskyni se mi líbilo postupně více.
Konzumace zemřelých nebo slabých dostává nový význam při zvlášť výjimečné výživnosti dračího masa (přestože malé, tak zásadní složky jídelníčku).
Zajímavé termíny jako zrůžovění dračic nebo pozměněná rčení ( např. "vzal mu tím vítr z křídel").
V originále se jmenuje Tooth and claw - zub a spár. Pokud toto sousloví nemá ještě jiný mě neznámý význam, líbí se mi přeložený název Draví a krvežízniví mnohem více.