Dražinovská hora
Jan Vrba
Z každodenních toulek a obchůzek po Dražinovské hoře vznikla jedna z nejkrásnějších českých knih o přírodě. Svědčí nejen o autorově bystré pozornosti, ale i o bohatých přírodovědných znalostech a především o vnímavé duši básníka.
Přidat komentář
Krásné povídky o přírodě, zvířatech a lidech kolem jednoho lesnatého kopce. Nebo možná spíše než klasické povídky jsou to taková vyznání z autorovy lásky a respektu k přírodě.
V budúcom živote nechcem byť srna, jarabica, prepelica, ani zajac. Nemyslím, že by bolo o čo stáť, ich život nie je žiadna idylka. Ale strážiť dozrievajúce ovocie by sa mi páčilo. Tá pohoda...
Kdyby bylo více takových Vrbů v lese, tak věřím tomu, že by přestalo fungovat to otřesné hospodaření, kde les začíná být pouze polem, které jednou za čas přejede těžká technika a pokosí, odvětví a nakrájí les na požadovaný sortiment. Kde dříve lidé pracovali a žili s lesem, dnes vidíme skoro už jen stroje a po nich rozoranou zem, která se sice opět zalesní, ovšem řádění těchto těžkých mašin zůstává viditelné ještě po dlouhá léta...
Tak jedno je jasné, ten chlap miloval přírodu. Kdybych se narodil v příštím životě jako zajíc, byl bych rád, kdyby mě zastřelil zrovna on.
Autorovy další knížky
1919 | Boží mlýny |
1997 | Myslivcův rok |
1927 | Nejsilnější vášeň |
1968 | Srnčí milování |
1935 | Les |
pro autorovu přírodní lyriku mám slabost..zároveň kombinuje s mysliveckými zážitky a zajímavými poznatky z etologie zvířat..
některé povídky a příběhy byly docela kruté (ano, příroda taková je, ale zajíčka a vrány dluho nezapomenu..) a některé narážky autora na dvojice v lese až hraničily s voyeurstvím.. ;) za to hvězdu dole...
nalezena v knihobudce, zvažuji, že ji pošlu opět dál..