Drbny z předměstí
Abbi Waxman
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462696/bmid_drbny-z-predmesti-X4Y-462696.jpg
3
60
60
Pomluvte sousedy dřiv, než pomluví oni vás. Mohla to být dokonalá čtvrť, kdyby ovšem Frances bez varování nevstoupila do domu Anne a nenačapala ji na podlaze in flagranti s milencem. Nic totiž nezastíní vlastní problémy líp než průšvih u sousedů. Celým předměstím se nekontrolovatelně šíří drby odhalující tajnosti ukryté za fasádami dokonalých domů. Každá manželka tady prožívá svoje soukromé zoufalství. Jenomže všude je spousta upřímných dětí, které toho prozradí víc, než je rodičům milé...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , MottoOriginální název:
Other People's Houses, 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha mě bavila díky myšlenkovým pochodům všech postav. Tím si mohl člověk představit psychologický profil postav. Zápletka a rozuzlení nebylo tak dramatické a příběh skončil tak jak začal. Každý si nakonec si žil své životy.
Četlo se to samo. Místy vtipné. Nadsázka. Příběh reálný ze života. Bavilo mne to svojí nenáročností.
Obálka je otrasná, napriek tomu som dala knihe šancu. A dopadlo to tak, že som ju nedočítala. Ani trochu ma to nebavilo.
Knihu se mi sice podařilo dočíst až do konce, ale byla to celkem náročná činnost. Bylo to nudné, přehnané.
Četlo se to dobře a občas jsem se i zasmála. "Tati, můžu být zachod?" - a vše, co následovalo :-), nemělo chybu.
Příběh ze života, který se může stát i vám, ať už jste jakákoliv postava v knize."
Jak provalená nevěra zamává nejen s těmi, kterých se to týká, ale i s dětmi a s přáteli. A když hádka vygraduje až před dům, tak i se sousedy.
Moc se mi líbil na str. 258 - 260 rozhovor mezi Michaelem a Charliem.
Nepřijde mi to až tak zlé, prostě román o následku jednoho činu.
Pokračuje špatný výběr knih... chtěla jsem se pobavit, myslela jsem, že to bude psané vtipně a s nadhledem, že tam bude manželství popsáno realisticky, se všemi svými mráčky i krásami, že si vzpomenu na sebe a Náš život, zasměji se a bude to příjemně a trefně běžet, až mi bude líto, že je konec. Pletla jsem se , bylo to o ničem a jestli mi tam něco vadilo, tak ty vulgarity a opravdu oplzlé sexuální narážky a spojení, nejsem puritán, ale co je moc je příliš. Přečetla jsem 3/4 knihy a odložila jsem, nepočítám motiv nevěry, který nemám ráda, ale věděla jsem o něm neb byl již zmíněn v anotaci. Ta knížka nemá v sobě kouska pokory nebo slušnosti a to mi moc vadilo, myslím, že kniha a vlastně celý lidský svět, se bez vulgarit objede, tedy obešel by, neboť vše jde slušně, jen se bohužel stává normou, že si lidé nevidí do úst a skáčou si po hlavě. Přesto slova dokážou ublížit daleko víc než si připustíme, tak bychom na to neměli zapomínat. Úcta k druhému není ostuda a to ani v případě pokud jsme my ti výše postavení.
340 stran v podstatě o ničem. Vše už je v anotaci a v názvu knihy. Anne je nevěrná a všichni o tom drbou. Nejdřív soukromně a pak veřejně. A k tomu se dozvíte, co dĕlají děti všech postav.
Ale jako joo, dalo se to. Celkem milé, čtivé, ale trochu o ničem. Podle anotace a začátku jsem čekala něco úplně jiného, asi něco spíš trochu vtipného, nebo nad věcí... a ono to vlastně bylo celý dost na vážno. Nicméně přečtení nelituji.
Strašně jsem se těšila a bohužel - velké zklamání.
První polovina knihy byla vyloženě utrpení. Pak se to rapidně zlepšilo, ale autorka už to prostě nedohnala.
Škoda. Bylo to tak slibné! Poznáte tady spoustu lidí a spoustu příběhů. Našla jsem v knížce i pár myšlenek, které mě zaujaly.
Celé to ale klouzalo po povrchu, chyběl nosný příběh. Hodně rozehnaných partií a žádné ukončení. Škoda!
3,5*
U této knihy jsem první polovinu fakt protrpěla. Štvalo mě, že pro autorku je důležitější politická korektnost, než zajímavá a zábavná zápletka, bylo to o ničem, byť snaha o podobu se Sedmilhářkami nebo knihou Jeden z nás tu byla.
Ona se sice potenciálně zajímavá zápletka dostavila hned na začátku, ale pak se od ní autorka odklonila a řešila blbosti... Hlavní hrdinka Frances na začátku knihy přistihne svou vdanou sousedku Annu s milencem. Narozdíl od Anny si Frances uvědomuje vážnost a riziko celé té aférky, ale tak nějak nemá chuť ani čas to řešit a do Annina života se plést. Je matkou v domácnosti a má "spoustu" povinností jako je vození a vyzvedávání děti do a ze školy, podílení se na školních i mimoškolních aktivitách, nákupy a péči o domácnost - zkrátka takový ten vyčerpávající život bohaté paničky z losangeleského předměstí :)
V první půlce knihy bylo opravdu až moc tady těch každodenních úkonů jinak sympatické Frances. Bylo to ubíjející. Naštěstí někde za polovinou se dostavil... obrat (zvrat je moc silné slovo). Děj se začal ubírat zajímavějším směrem.
Ke slovu se dostalo téma nevěry a to je pro mě nejvíc nenáviděné a zároveň nejlepší téma - záleží, jak jej autor uchopí, pokud ale dobře, pak mi způsobí slušnou depku (což hodnotím na knize kladně). Abbi Waxman se to podařilo, i když mohla tomuto tématu věnovat více prostoru třeba už v první polovině knihy.
Takže nakonec jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, byť mě hlavně zpočátku nebavila, postupně se to zlepšilo. Abbi Waxman je tak pro mě po Drbnách a Nině Hill autorkou, kterou beru, sice s výhradami (hlavně vůči její přehnané politické korektnosti - kolikrát tam padla slova jako patriarchát, feminismus, nebo že si malé děti mají zvolit vlastní gender, podle kterého budou rozřazeny do skupin na holčičky a chlapečky:D), ale nakonec jsem s ní opět vlastně spokojená a přemýšlím, že si přečtu i další její knihu, Zahradu nových začátků.
Zklamalo mě to. Pořád se tam matlali v cizích vztazích, prostě typicky americké, v podstatě o ničem.
První polovina mi přišla dost otravná. Pomalu jsme chtěla knihu odložit. S hrdinkami příběhu nemám absolutně nic společného. Nakonec se to zlepšilo a já knihu dočetla s celkem dobrým pocitem. Ale žádná hitovka.
Přišlo mi to, jako něco mezi Zoufalýma manželkama a Sedmilhářkami od Moriarty, ale jako oddychovku hodnotím kladně.
Kniha se strašně dobře četla. Chtěla jsem oddechovou knihu a přesně to jsem dostala. Je psána tak lehce a svižně, až jsem koukala. A na mnoha místech jsem se i zasmála. Ženy z této knihy jsou plus mínus v mém věku, takže už máme všechny něco za sebou a i na život a vztahy pohlížíme již trochu jinak, než když nám bylo dvacet. Je zde kladen velký důraz na rodičovství, děti všech našich hrdinů (a že jich není málo) mají v knize hodně prostoru a to se mi moc líbilo. Díky tomu se v knize neřešily pouze starosti dospělých, ale byl zde velice hezky ukázán život s dětmi všech věkových kategorií. Pokud máte chuť na něco pohodového a ze současnosti zkuste se po DRBNÁCH podívat.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Tohle byla tak skvělá oddychovka! Čtyři rodiny, každá se svým příběhem, tajemstvím a problémy.. Bylo to fajn :)
Vlastně jsem od knihy obecně čekala asi trochu něco jiného.. hlavně jsem myslela, že to bude humorné (asi jsem si měla víc přečíst anotaci), ale ono to tak humorné vlastně nebylo.
Nevěra, umírající manželka na rakovinu.. no uf.
Místy mě trochu vytáčela Frances. Její chování, myšlenky a to její nesebevědomí mě fakt nebavilo číst. Vrchol všeho bylo, když se sousedky s rakovinou prsu, které odebrali obě prsa, zeptala: "Takže máš teď malá prsa?" - Jakože cože, Frances? Co to je proboha za otázku? Šibe ti?
A co mi přišlo teda ale hodně absurdní, tak malé děti, co mluví a myslí jako dospělé. Nevím, možná to bylo jen českým překladem, ale takhle podle mě děti prostě nemluví, rozhodně ne ty 5 leté.
Takový vlažný průměr, nenadchne neurazí.