Legenda
David Gemmell
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80407/mid_legenda-A0c-80407.jpg
5
277
277
Drenajská sága série
< 7. díl >
Druss, vládce sekery, byl námětem k pověstem — příběhy o mocném válečníkovi se vyprávěly po celé zemi. Ale jak příběhy s vyprávěním rostly, Druss sám stárnul. Obrátil se zády ke slávě a stáhl se do svého horského doupěte vysoko v opuštěné krajině. Tam prošedivělý starý válečník žil ve společnosti sněžných levhartů. Tam čekal na svého starého nepřítele smrt. Daleko dole se na pochod vydala barbarská horda. Vše, co stálo mezi ní a lidem Drenaje, byla mocná pevnost se šesti hradbami, která nebyla nikdy dobyta. Ale teď ji drželi slabí, prodejní a demoralizovaní. Velká citadela byla odsouzena k zániku. Boj byl beznadějný. Druss váhavě souhlasil, že přijde ze svého ústraní, aby tento poslední, beznadějný zápas vedl. Schází dolů ze svých hor a bojuje na život a na smrt. Ztracené případy pro něj nic neznamenají — tisíckrát bojoval v bitvách prohlašovaných předem za prohrané v řadě zemí... Copak takový hrdina jako Druss nemůže inspirovat novou řadu pověstí...? -- zdroj: legie.info --... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, kterou jsem přečetl jedním dechem a to dokonce dvakrát. Hlavním hrdinou příběhu je stárnoucí bojovník Druss, který se vůbec za hrdinu nepovažuje a je velice lidský. Druss se vyskytuje i ve třech dalších knihách Smrtonoš, Kroniky o Drussovi a Bílí vlk. Na Gemmellových románech je prima, že napětí je odlehčováno humorem a autor nešetří životními moudrostmi.
Legendu od Gemmella jsem četla kdysi kdysi dávno ještě jako středoškolačka. Vím, že se mi líbila, i když jsem si z ní už nic nepamatovala. A líbila se mi i teď. Celkem jednoduchý příběh propojující osudy několika lidí v jedné epické bitvě. Ano, bylo zde pár věcí, u nichž bych ocenila, kdyby byly vysvětlené, ale což člověk nemůže mít všechno. Konec je trochu zvláštní, ale takovým tím dobrým způsobem, kdy si říkáte "co to sakra jako má být?", ale ve skutečnosti jste s ním spokojení. Tak nějak. :-)
Legenda patří již po takřka čtyřicet let k základním kamenům tzv. heroic fantasy. V přímočaré zápletce, popisující obranu nedobytného hradu, naleznete mnoho motivů připomínajících Trojskou válku či Bitvu u Thermopyl, ovšem očividnou inspiraci najdete i ve slavných dobrodružných románech jako Ivanhoe nebo Robin Hood. David Gemmell hraje na chlapské cítění, kdy dává najevo přesvědčení, že v každém se skrývá bojovník za spravedlnost, jen je otázkou, co jej dokáže přimět k činům. Ostatně, aktéři jeho příběhu nejsou žádní dobráci, o své místo v životě se častokrát museli prát nefér způsobem. Možná právě proto přirostou k srdci mnohem víc než leckterý horlivý zastánce morálky.
Jak už jsem naznačil, vývoj událostí je v případě Legendy jednoznačný. Deset tisíc vojáků, čelících půlmilionové přesile. Výsledek bitvy musí být jasný i tomu největšímu optimistovi, přesto do poslední strany držíte palce zoufalcům bojujících o vše. A vysloveně toužíte stát s hrdiny na hradbách a zemřít po jejich boku.
Mám z toho trochu rozporuplný pocit. Akční "scény" byly docela dobré (ale už jsem četla i lepší), ale jinak mi to přišlo takové trochu podivné vykreslení postav a jejich motivací, rozhovory, vztahy mezi postavami... K tomu, abych knihu dočetla, jsem se samozřejmě nutit nemusela, ale rozhodně mě to nijak nenadchlo a neuchvátilo.
Máličko naivná, priamočiara, no perfektne fungujúca hrdinská fantasy s pár veľmi podarenými momentmi. Sklamaný by nemal byť nikto, no odporúčam predovšetkým fanúšikom Conana a podobných príbehov.
Není epičtější fantasy, než je Legenda od Davida Gemmella.
A nenechte se mýlit, všechny jeho knihy jsou skvělé - bohaté na příběhy, plné cti, slávy, dobrodružství a hrdinství, zároveň však oplývají těžko popsatelným naturalismem, uvěřitelností a reálnými motivy postav.
Legenda je však pouze jedna a neexistuje lepší název pro takovou knihu, před kterou smekám já i celý božský pantheon.
Je velmi smutné, že pan Gemmell už nic podobného nenapíše. Jeho příběhy ale žijí dál, však jsou nesmrtelné.
V čechách se vedle Davida Gemmella může postavit Miroslav Žamboch.
A pak už nikdo.
"Fantasy kniha" z jiné doby....vyprávění není tak bohaté nebo s mnoha zápletkami, jako v moderních knihách, jen téměř přímý a neustálý boj proti všem. Kniha má také pár událostí typu "deus ex machina"...ale co Gemmell udělal opravdu dobře, jsou postavy a charaktery. Ve všech knihách, které jsem od něj četl, není dobro proti zlu...ale většinou muži jen na různých stranách konfliktu. V knize je pohled mnoha postav z obou stran barikády a dokonce i jedna postava kde na jedné stránce můžete získat její celý příběh a ospravedlnit její chování. To je velice skvělá vlastnost autora, protože to není běžné. V návalu bitvy přecházíte od jedné osoby k druhé v rychlém sledu, a téměř cítíte, jak celé to pandemonium probíhá.
Určitě budu v jeho knihách pokračovat, protože jsem zatím četl jen Sword in Storm, Lord of the Silver bow a teď Legend....nejsou to pro mě zrovna hity na rychlé přečtení, ale jsou tam skvělé příběhy a psaní, které stojí za ten čas
Četla jsem to hrozně dlouho a vím proč.Protože jsem nechtěla přijít o to úžasné čtení.To že tady dojde k velkému zlomu,ale úžasný Dros Delnoch,který zažije zase velký boj a to,že i ve válce vznikají velká přátelství a lidé jsou opravdoví a ne jen přetvářka.Dokonalé čtení,které mi trošku zlomilo srdce
Legenda je v mých očích nejlepším dílem Drenajské ságy, co jsem zatím četla.. Pozor následuje spoiler.. Už několik dílů předem víme, že tohle bude Drussova poslední bitva. Přesto jsem doufala, že tu smrt nějak ošálí, což se bohužel nestane, ovšem jeho skon je vskutku velkolepý. Celá kniha je plná skvostných momentů a potkáme mnoho velkých hrdinů, z nichž někteří opravdu překvapí a jiní zklamou. Příběh je o těžkém obléhání, odvaze a přátelství, nechybí velké bitvy i skvělá strategie. Dokonce se dočkáme vyprávění z pohledu nepřítele, kterého chtě nechtě obdivuji. Legenda je krásným posledním příběhem starého legendárního válečníka.
- "... až vstoupím do Údolí stínů, vezmu sebou nemálo Nadirů, aby mi cestou dělali společnost." " Budou pyšní na to, že půjdou s tebou. Odejdi v míru."
- Z hlavního města Drenanu přicházely neustále zprávy : Vydržte. Dejte Bijci čas. Ještě jeden měsíc.
A obránci věděli, že se udržet nemohou. Ale bojovali dál.
- " Kdy se z uhýbání pravdě stává lež? " " Nevím, ale tys je svedl dohromady a to byl cíl. Mají tuto noc. "
- " Ona to nepřijme, bude vzdorovat osudu. " " Takže je odsouzena. " " Ne. Jenom zemře. "
- Kolem Drussa stálo už jen sedm mužů a Nadirové je zcela obklopili.
- " Řekls, že dostaneš mou duši, a přesto tu stojíš a zemřeš. Co si o tom myslíš? " Náhle Druss zvedl ruku a hodil Snagu po vyslanci. Čepel mu rozrazila hlavu jako dýni. " Myslím, že moc mluvíš. " utrousil Druss. Svezl se na kolena a podíval se dolů. Spolu s krví mu z těla unikal život. Vedle něj umíral Gilad, ale oči měl otevřené. " Bylo hezké být naživu, co, chlapče? "
- " Kdybych měl ještě aspoň unci síly, sťal bych tě. " zamumlal Druss a snažil se zvednout svou sekeru. Ale byla příliš těžká. " Já vím. Nevěděl jsem, že Noguša nosil na čepeli jed. Věříš tomu? " Druss sklonil hlavu a přepadl na zem. Druss Veliký byl mrtev.
- " Měl těžkou smrt. " .... " Cos čekal, měl těžký život. "
- " K tomu, abys zemřel, sis, starče, vybral vskutku vhodnou chvíli " poznamenal tiše. " Budou na tebe vzpomínat v písních a muži o tobě budou mluvit kolem táborových ohňů po celá budoucí pokolení. "
- " Viděl jsi ho umírat? " " Viděl, pane. " " A zapomeneš na něj? " " Ne, pane. " " Proč ne? Viděl jsi muže umírat už dřív? " " On byl zvláštní. I když nakonec padl, myslel jsem, že ještě vstane. Dokonce ještě i teď se někteří dívají na hranici s obavami a čekají, že ho uvidí znovu vstát. "
- " Dokud se lidé budou utkávat ve válkách, budou i válečníci. A dokud budou válečníci, budou i knížata mezi válečníky. A mezi knížaty budou králové a mezi králi císař. Řekl jsi to sám, můj pane. Takoví, jako on, se objevují jednou za dvacet pokolení. Čekal bys, že zemře na lůžku? "
- " Je správné, když takový muž pozná velikou lásku. Je mi líto, že zemřel. Bylo by hezké, kdyby se války vedly jako hry, kde nikdo nepřichází o život. Nakonec by se mohli sokové sejít - tak jako to děláme teď my - a popít a popovídat si. "
- "... Dohlédnu na to, aby tvoje hranice byla stejně vysoká, jako Drussova. " " Děkuji, nechci. Jestli mě zabiješ, polož mé tělo do zahrady pod hradem. Už tam jeden rov je, obklopený květinami, leží v něm moje žena. Polož mě vedle ní. "
- " Zítra uvidíš Nadiry, jako nikdy předtím. Vzdávali jsme hold vaší odvaze tím, že jsme útočili pouze za denního světla a v noci jsme vás nechali odpočívat. Teď potřebuju váš hrad, a proto žádný odpočinek nebude, dokud nepadne. Budeme přicházet ve dne v noci, dokud bude naživu jediný z vás, aby se nám mohl postavit. "
- "... nikdo se nemohl obětovat víc než vy. A za to vám děkuju. "
- " Já musím zůstat, ale vám dávám své svolení k odchodu. " Nikdo se nepohnul, i když to mnozí zvažovali. Zvedl se nadirský válečný pokřik a bitva začala.
Po současných fantasy knihách, byl návrat ke Gemmellově fantasy osvěžující. Nejedná se o fantasy, kde potřebujete jmenný rejstřík, abyste se museli upamatovat, která postava je která. Ani fantasy, kde se musíte snažit pochopit složitost vytvořeného světa nebo zda je zlo zlem či dobro dobrem. Zkrátka se jedná o klasickou hrdinnou fantasy, která si nehraje na žádný složitý epos. A to je to kouzlo. Druss je přestárlá legenda. Hrdina, který přežil svou historickou bitvu a teď mu hrozí, že nezemře v boji, ale stářím. Ale naštěstí pro něj se zde objevila další bitva, která by se mohla zapsat do dějin. A otázkou pro Drusse není, zda v ní zahyne, ale zda dostojí své legendě, a zda jeho strana bude tou, která nakonec zvítězí. Na to druhé by si nevsadil ani on sám, když stojí na straně tisíců obránců proti statisícům nepřátel.
Ale když se to tak vezme, kdo byl vlastně v bitvě u Thermopyl poražený, a kdo vítěz?
Jsou knihy, které rozesmutní, knihy, které pobaví i knihy, na které po přečtení ihned zapomenete. A pak jsou knihy, které vás zasáhnou a nezapomenutelně se vám vryjí do paměti. Za jednu takovou považuji Legendu od Davida Gemella. V téhle Gemmellovce totiž najdete odvahu, zbabělost, romantiku, nezlomnost, zahořklost, moudrost, slitování i obětavost.
Kniha oproti jiným fantasy nevypráví příběh pouze jednoho hrdiny (potácejícího se životem od kolébky do hrobu a zachraňujícího v mezičase vlastní království či rovnou celý svět), ale vystupuje v ní hned několik rozličných postav. Ty se od sebe vzájemně neliší pouze vzhledem či povoláním, nýbrž i povahou a zázemím, z něhož pocházejí. A právě díky tomu jsem si mezi nimi dokázal snadno najít tu svou, která mi svým vystupováním imponovala a dokázal jsem s ní snadno ztotožnit.
Jediné, co dle mého osobního názoru této knize ubírá maličko na čtivosti a originalitě, je trochu rozvláčný začátek a kapitoly bez názvů, avšak nic z toho není tak zásadní, abych jí kvůli tomu musel ubrat v celkovém hodnocení.
První kniha od tohoto autora...přečetl jsem jedním dechem. Epický příběh, vlastní svět, Pramen, hrdinové vykreslení do nejmenších detailů se všemi jejich plusy i mínusy.
David Gemmel by si zasloužil i filmové zpracování jeho knih. Škoda, že odešel tak brzo.
Legenda je povinností každého pravého fantazáka. Nic víc, nic míň. Přečtěte si ji a pochopíte, proč je to za pět hvězd.
Začátek mě vůbec nebavil, ale jsem rád, že jsem vydržel a tím pádem se Gemmell stal snad mým nejoblíbenějším spisovatelem v tomhle žánru. Začátek mě vlastně nebavil ani po druhém, ani po třetím přečtení.
Gemmella prostě můžu. Škoda že už se ničeho dalšího nedočkáme. Hltal jsem od nej vše.
čtive, originalni a napinave. Moje prvni setkani s autorem a urcite ne posledni.
Kniha mě velice bavila i přes absenci některých prvků, které mám na fantasy rád. Děj byl nepředvídatelný, dialogy vtipné a postavy originální. Také mě fascinovaly některé autorem do podrobna popisované detaily, jako například pocity a minulost záporných postav, které se v knize objevily jen na dobu několika stránek.
Celkově na mě dílo působilo velice zrale a Gemmell se pro mě dostává mezi top spisovatele.
2 tu prítomné komentáre ma donútili, aby som si dal túto knihu po rokoch opäť do plánu. Gemmell nudný?! To snáď nie...
Edit:
Tak som si to znova prečítal. Áno, je to autorova prvotina a občas to je cítiť. Bodaj by však všetky debuty mali aspoň túto úroveň. A nuda?! Hahahaha...
Jedna z prvních knih, které jsem měl čest před lety číst od Davida Gemmella. A právě tam vznikla moje láska k jeho knihám, které mě pokaždé chytnou a nepustí. Teď už díky tomu, že jsem je snad všechny přečetl tak si je můžu pořádně vychutnávat a tak se i snažím krotit svoji touhu hltat další a další stránky. Bohužel či bohudík se mi to ne vždy daří.
Štítky knihy
přátelství magie čest fantasy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 1997 |  Cestou vlka – Tulák 1 |
| 1997 | Legenda |
| 2004 | Bílý vlk |
| 2006 | Meče noci a dne |
| 2009 | Pán se stříbrným lukem |
Mnohokrát bolo o tejto knihe zmienené, že je to autorova najlepšia kniha. Keďže ju napísal ako prvú, tak súhlasím, lebo dovtedy nebolo s čím porovnávať, ale potom sám seba prekonal trilógiou o Tróji - tá mi prišla vo všetkom lepšia. Okej, nejdem porovnávať (sú to dva úplne odlišné eposy, to je fakt), ale čitateľsky mi Legenda neulahodila. Na prvotinu to nie je zlé, ale žeby som si z toho sadol na zadok, to teda nie. Rozumiem tomu, že spisovateľ sa potreboval vyspovedať (nevedel či boj s chorobou vyhrá), no ako celok je to také, skrátka mdlé. Korenia, chuť a živé farby sa v Gemmellovej tvorbe objavili až neskôr, tu mi to chýbalo. No a koniec príbehu, tá fantasy vsuvka, to mňa osobne sklamalo. Príbeh mohol mať omnoho väčšiu váhu, takto ma akurát rozčúlil a pokazil mi zážitok. Smútok má zostať smútkom a bolesť bolesťou.