Válečníci

03.08.2023

U této série mi opravdu prospívají pauzy mezi jednotlivými díly, návrat k těmto příběhům pak úplně hřeje u srdce.. ano, je to na jedno brdo, stejná osnova, charaktery - vše, ale pan Gemmell ty hrdiny umí tak nádherně napsat, že rozečtená kniha téměř nejde odložit..

24.09.2022

No tak sa Gemmell trochu vykráda...
Druhé čítanie som si užil rovnako ako prvé a rád som si túto knihu po rokoch pripomenul. Ide o čistú esenciu autorovho štýlu a umu, takže tu nájdete všetko, čo od Dejvida máte radi. A že to tu už raz bolo? Ja vravím: Chválagemelu za to!

11.05.2022

Přesto,že se vlastně skoro všechny knihy točí pořád okolo podobného děje,já si to vždycky užiju a čtení má pro mě takovou sílu,že mě vždy rozesmutní a prožívám s hlavními hrdiny jejich smutný úděl.

18.09.2021

Gemmel zde víceméně vykrádá svůj vlastní román Hledání ztracených hrdinů. Opět tu je skupinka přestárlých hrdinů, kteří se snaží ochránit bezbranou dívku. Na rozdíl od Hledání ztracených hrdinů se však nejedná o obyčejnou vesnickou dívku, ale o královnu. Hlavním záporákem tu jsou pak skutečné mocnosti zla z jiných světů, což je asi hlavní rozdíl mezi oběma knihami. Oproti Hledání ztracených hrdinů mě ale tenhle román nebavil a považuji ho za druhý nejslabší z Drenajské série.

22.02.2021

Král Drenaje se rozhodne omladit svou armádu a proto starší a zkušené bojovníky propouští. Ovšem vzápětí je zavražděn a těhotná královna musí utéci, neboť druhý král je mrtev a toho třetího nosí královna pod srdcem. Proroctví Drenaje je ovšem jasné, po smrti tří králů bude svět uvržen do chaosu. A proto stárnoucí bojovníci, kteří byli zrazeni svým králem se musí postavit na obranu své královny, aby odvrátili toto proroctví. Ovšem mohou zastavit démonické jezdce, pány nemrtvých? Další ze skvělých fantasy příběhů Davida Gemmella, kdy čtenář Gemmella bude vědět jakým stylem bude děj pokračovat, přesto se čte skvěle a je až do konce napínavý jako všechny jako knihy.

07.07.2017

V téhle knize Gemmell dost bezostyšně vykrádá svůj příběh "Hledání ztracených hrdinů" - Postava nechutného, obhroublého a buranského Bizona je zde totiž věrnou kopií Beltzera, šermíř Nogusta je sice černoch, ale zároveň okopírovaná verze Chareose a precizní lučištník Kebra zde zastupuje roli Magrigga a Finna v jedné osobě. Dalším podobenstvím je i to, že všichni hrdinové jsou opět staří a jdou na svoji poslední výpravu. Prostě vykrádačka jak hovado. Jenže o to větší síla je fakt, že to Gemmellovi opět totálně žeru a opět mu to perfektně vychází !!!

Ve "Válečnících" je zároveň obsažena spousta dějových linek, náznaků a činů hlavních postav, které na ploše několika posledních stránek takzvaně "zaklapnou", odhalí svůj smysl a krásně uzavřou příběh, takže žádný čin, ani dějový zvrat v téhle knize není zbytečný a zároveň vede k velmi pěknému závěru.

Sympatičtí mi zde byli rovněž malý klučina Conalin, který se rozhodl do posledního dechu ochraňovat své dvě kamarádky a postupem času se z něho stává muž, který jednou bude velkým hrdinou, či koník "Hvězdný oheň", který se z umírající, na smrt odsouzené herky promění v hrdinu celého příběhu a další postavy by také stály za zmínku.

Vzhledem k tomu, že tahle kniha je - stejně jako ostatní Gemmellovky - hodně tvrdou a syrovou heroickou fantasy, tak zde zemře dost hlavních hrdinů, ale jejich smrt má vždy smysl.

Charaktery všech hrdinů jsou opět vykresleny do detailů i s jejich historickým pozadím, s jejich strachy, sny, tužbami a osobnostními libůstkami, díky nimž k nim velmi jednoduše přilnete. Jsem opravdu rád, že Gemmell nikdy na tento - pro mě absolutně zásadní prvek jakéhokoliv příběh - nikdy nezapomíná.

Každopádně tentokrát nemohu hodnotit maximálním počtem bodů, jako v případě "Legendy" či "Hledání ztracených hrdinů" prostě proto, že sem tam se objevila nějaká rozvláčná pasáž, některé rozhovory postav byly fakt jen dějovou vycpávkou, která nikam nevede, rovněž se objevila i nějaké trochu hluchá místa, kde se spád děje poměrně zabrzdil, což je častou grafomanskou chybou snad všech autorů ever - prostě psát a psát a psát, hlavně ať je to co nejdelší a je jedno, že je to k ničemu a zbytečné. A závěr knihy - ačkoliv velmi logicky a nepostižitelně dobře napsaný, mohl být na můj vkus a také na poměry heroické fantasy více vygradovaný, napínavý a epický. Ale protože kniha byla po ostatních stránkách neskutečně dobrá, tak místo tří bodů dávám tentokráte čtyři :-)

30.11.2014

Pan Gemmell měl dar svými romány bavit. Přečetl jsem většinu jeho knih a žádná nebyla vyloženě špatná. Válečníci jsou toho příkladem. Kniha je napínavá od začátku do konce a i když víme, že příběh dopadne dobře (i přes úmrtí některých hrdinů), čtením se bavíme. A o tom to je, čtení má být zábava a u této knihy jsem se bavil....