Dřevěný nůž
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12933/bmid_dreveny-nuz-Ux6-12933.jpg
4
122
122
Deset let na malém městě se může nekonečně vléci, nebo uběhnout ve vteřině, jak autor předznamenává v úvodu své nové knížky. Přes Nový Městec a okolní vesnice se od konce osmdesátých do poloviny devadesátých let minulého století převalí dějiny. Ale to, co otřásá hlavními hrdiny Hájíčkových povídek, jsou v porovnání s tím vlastně banální až všední životní události. Pavel a Libuna, cukrárna na Linecké třídě a kadeřnictví na náměstí, Harry Bouška a jeho mýtus. Hluboce vnitřně prožívané obyčejné věci, bezbranné i životem otlučené postavičky v koloritu jihočeského venkova. Soubor dvanácti povídek Dřevěný nůž jen potvrzuje Hájíčkův mimořádný vypravěčský talent. Civilní a jakoby nezaujatý styl vyprávění, který se stal pro něho charakteristickým, umocňuje vnitřní pnutí jeho hrdinů, kteří jsou poháněni až do krajností vášněmi a tužbami.... celý text
Přidat komentář
Povídky s minimální pointou, zato však s dobrými nápady a přesnou atmosférou jihočeského venkova a maloměsta devadesátých let.
75 % (aktuálně 48 hodnotících s průměrem 82 %).
... „A v Rakousku nemáte zákusky?“
Paní Kühlmayer se rozesměje, „Terezko, u nás v Salzburgu je cukráren snad padesát, to mi věř… když si chceš dát s kamarádkou fajnový kafe, jdeš na Residenzplatz do Café Tomaselli, z terasy se koukáš na zástupy turistů, co se jdou mrknout za roh na sochu velkýho Amadea, upíjíš tasse melange a zakusuješ k tomu Sacherdort. A hned naproti vidíš cukrárnu Fürst, kde maj zaručeně pravý Mozartkugeln, v modrým papírku. A hned za roh vidíš na Josef Holzmayr Susswaren, tam maj ty Mozartovo koule balený v červeným papírku a taky zaručeně echt! Vyber si… A zákusků sou tam stovky, nejfajnovější dortíky a nejjemnější čokoláda…“ Paní Kühlmayer trochu zvážní, „ale takovouhle špičku, co sem si dávala jako malá holka, tam nikde nekoupíš…“ (Příběh milovnice koňakových špiček).
Velice pěkné , výstižné povídky.Moc se mi to líbilo.....myslím , že vše podstatné zde už bylo řečeno.
Opět výborné počtení, které mohu jen doporučit stejně jako ostatní knihy tohoto autora.
Četla jsem pouze povídky neobsažené ve výboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku. Příjemné doplnění. Hájíčkova poetika u mě začíná být sázkou na kvalitní jistotu.
Povedené a příjemné povídání o době, kterou jsme obzvláště koncem let osmdesátých hodně intenzivně prožívali a dokonce mě to doma přinutilo k tomu, že dnes jsme vytáhli starou , zaprášenou krabici, kde byli schované trikolory z kabátů a fotky z tehdejších zakládání OF. Kde že loňské sněhy jsou a kde jsou ideály z vlády lidu a nezkorumpovaných úředníků. Nevím proč jsme si tehdy mysleli, že na druhé straně republiky je to jiné, ale vlastně jsme to cítili všichni stejně. Hrozně mě na Hájíčkovi baví to jeho úžasné přiblížení do duše každého z nás. Občas je to i núďo, ale i to je přece součást života člověka.
Kniha povídek o každodenním všedním životě a obyčejných lidech v Neměřicích a Novém Městci na jihu Čech z období velkých politických a ekonomických změn, kterými prošla naše republika od konce 8o. let až do poloviny 90. let. A to je to, co autor dobře umí a ovládá. Jiří Hájíček popisuje jednotlivé postavy a prostředí tak sugestivně, že máte pocit, že ten hostinský, prodavačka z cukrárny, kadeřnice, policista, automechanik v důchodě, paní Kühlmayer, která přijela navštívit své rodiště po dlouhých letech v emigraci, ........ jsou vaši známí a sousedé právě z té vaší vesnice nebo vašeho města. Autor ani v této povídkové knize nezůstává nic dlužen svému talentu zdatného vypravěče, který je znát i z jeho románů.
Stejně jako ostatní jsem objevila knihy Jiřího Hájíčka. Jsou o neobyčejně obyčejných lidech... V podstatě by obdobný příběh mohl ve své minulosti najít každý z nás, jen ho napsat. Krátké povídky mají opravdu něco do sebe. Přestože mám často pocit, že bych knihu a její příběh ještě rozvedla a pokračovala v něm, tak tady mi všeho přijde tak akorát. Knihy mají v sobě určité české kouzlo. To co je Svěrák ve filmu mi připadá Hájíček v literatuře. Skvělá je i paralela v jeho knihách. Je to už druhá kniha, která se odehrává u Nesměřic. Postavy v povídkách se tak trochu paralelně zjevují a vystupují do popředí. Moc se mi líbila stará paní s akciemi, Dřevěný nůž a volební povídka... Doporučuji všem, ale počítejte, že Hájíčka už neopustíte. :-)
Krátké a přesto dost pomalé příběhy z vesnice mapující její proměnu od roku 86 do roku 96.
V pořadí třetí kniha od Hájíčka mě opět nezklamala! Ač povídková, tak stejně kvalitní jako romány.
Líbilo se mi, že i přesto, že se dějově neprolínají, tak stejné postavy z Neměřic a Nového Městce na nás vykukují v různých povídkách.
Doporučuji, a těším se na další!!!
zasmála jsem se:
"Ach jo...Je to stejně legrace, představ si, že starej doktor Liška, alergolog, ještě je živ, dneska je mu snad devadesát let, kapacita první třídy, už před válkou dělal výzkumy a tenkrát musel alergiky shánět po celý republice na inzerát, jak jich bylo málo..."
moudro jsem si odnesla:
"Mládí je přece pomyšlení, že všechno to nejkrásnější teprve bude..."
Skvěle napsané povídky. Úžasný vypravěčský talent. Bavila mě jeho rybí krev, bavily mě i jeho povídky. Tenhle autor stojí za povšimnutí, a daleko víc. :)
Jiří Hájíček je výborný vypravěč, který i ty nejobyčejnější věci podává velmi čtivě. Osobně mám raději romány než povídkové knihy, ale Dřevěný nůž jsem si přečetla s chutí. 10 let v obyčejném lidském životě se všemi jeho sny a touhami. Povídky nejsou dějem nijak převratné, právě naopak - jsou úplně "obyčejné", ale přesto (nebo právě proto) se v nich odrážejí ty nejzásadnější střípky člověka.
Hájíček má (podobně jako Balabán) talent vyjadřovat věci prostě a zároveň přidat takovou drobnokresbu lidských pocitů a postojů, že jeho povídky zcela vtáhnou do atmosféry venkovského života . Po přečtení jeho textů jsem měla podobné pocity jako po zhlédnutí českého filmu Divoké včely. Hájíčkovy povídky nutí k zamyšlení, osudy postav z mysli hned tak nezmizí. Nejvíce jsem na příbězích asi ocenila autorovu snahu zachytit a porozumět lidským charakterům, touhám a ideálům (možná spíš iluzím o světě).
Štítky knihy
Česko, Česká republika 80. léta 20. století 90. léta 20. století vesnice každodenní životČást díla
Akcionáři
2004
Americký cigarety
2004
Blbá noc, zlato
2004
Dřevěný nůž
2004
Havrani ve městě
2004
Autorovy další knížky
| 2012 | Rybí krev |
| 2005 | Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Povídky smutné, smutné a zádumčivé. Doba nedávná, sama jsem si z toho kousek prožila. V některých postavách jsem našla osudy svých známých. Postavy z povídek se neustále proplétají , povídky na sebe navazují . A nenudí, pořád jsem chtěla číst.