Dřevěný nůž
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12933/bmid_dreveny-nuz-Ux6-12933.jpg
4
122
122
Deset let na malém městě se může nekonečně vléci, nebo uběhnout ve vteřině, jak autor předznamenává v úvodu své nové knížky. Přes Nový Městec a okolní vesnice se od konce osmdesátých do poloviny devadesátých let minulého století převalí dějiny. Ale to, co otřásá hlavními hrdiny Hájíčkových povídek, jsou v porovnání s tím vlastně banální až všední životní události. Pavel a Libuna, cukrárna na Linecké třídě a kadeřnictví na náměstí, Harry Bouška a jeho mýtus. Hluboce vnitřně prožívané obyčejné věci, bezbranné i životem otlučené postavičky v koloritu jihočeského venkova. Soubor dvanácti povídek Dřevěný nůž jen potvrzuje Hájíčkův mimořádný vypravěčský talent. Civilní a jakoby nezaujatý styl vyprávění, který se stal pro něho charakteristickým, umocňuje vnitřní pnutí jeho hrdinů, kteří jsou poháněni až do krajností vášněmi a tužbami.... celý text
Přidat komentář
Knížka povídek, které jsou nějakým způsobem propojeny....
Někdy humorná jindy smutná...
Děkuji p.Hajíček
Známé prostředí, známí lidé, tedy alespoň mám pocit, že jsem je při čtení všechny znala. Kniha ve mně doznívá i měsíce po dočtení. Napsáno s lehkostí.
Až na tři poslední povídky, jsem si četbu užíval.
Bavilo mě jak výborně je umí spisovatel vypointovat.
Bavily mě jednotlivé charaktery i zachycení doby, kterou dobře znám.
Povídky dokazují, že Hájíček má co říct.
Povídková kniha o lidech z jihočeských vesnic Nový Městec a Neměřice, kteří prožívají své starosti i slasti života. Krásně popsané příběhy, které bych povětšinou nazval sladkobolné, které se ovšem nádherně čtou. Životy lidí z vesnice se tu navzájem proplétají ve všech povídkách. Kniha mě příjemně překvapila a jako u mnoha dalších knih musím říct, že nebýt databázeknih, tak by mě pravděpodobně minula a to by byla škoda.
Dost dobrá povídková kniha, ale žádná legranda to rozhodně není! Snad jen povídka "Příběh milovnice koňakových špiček" byla trošku úsměvná. Přesto jsem rád, že jsem si knihu mohl přečíst. Poměrně smutné, nostalgické a melancholické dílko.
Jo a do kronik by se měla psát pravda, i kdyby byla malinko lechtivá.
Skvělé vypravěčské nadání J.Hájíčka je zárukou až poeticky laděných povídek.
Asi nejvíce mě zaujaly povídky:
Milovnice koňakových špiček, Noblesa denních barů a Blbá noc zlato.
Oddychová povídková kniha.
Byl jsem spokojen, skvěle vystižený mikrosvět maloměsta (Nového Městce, tedy Městečka) a vesnice (Neměřice, kde se zjevně neměří stejným metrem) pár let před revolucí a pár let po ní. Jednotlivé osudy se začínají postupně propojovat a celý text kolísá na hranici depky a tragikomických obrázků, kde občas autor šibalsky mrkne, když osudové (běžné) problémy běžných lidí jsou najednou nabourány absurdní komickou situací - zpráva o kalhotkách, které si hrdinka svlékne u volební urny, zaznamenaná do obecní kroniky, nezapomenutelná čestná láska, ze které je daňový podvodník, pankáč klimbající v hospodě v kuchyni, zatímco ho banda výrostků z vesnice hledá po celém okolí... Vesnice prožívá přerod - dobu borcení socialismu až po dobu první kocoviny z demokracie, vidíme, jaký problém je pro lidi začít myslet v jiných dimenzích - a vlastně toho mnozí ani nejsou a nebudou schopní. V mnohých postavách čtenář vidí budoucí "slušnočechy", kteří pod rouškou velkých slov skrývají malost, omezenost, závist, strach a pokrytectví. Vidíme tam i motivy, které Hájíček hlouběji propracovává jinde - Rybí krev, Selský baroko.
Hájíčka mám celkem načteného a musím říct, že po určitém rozpačitém pocitu ze Selského baroka jsem pak byl s ostatními knihami, které jsem zatím četl, hodně spokojený. Doporučuji.
Zdařilé povídky zasazené do okolí jedné lokality s všedními příběhy lidských osudů místy se vzájemně prolínající.
Je to depka. Kvůli místu, kam je děj zasazen i postavám. Ale je to skvěle napsané, jako všechny Hájíčkovy knihy.
“Vlastně je to pořád stejný, točí se to dokola jako kolotoč, duben, to jsou zvýšený teploty, a v máji horečka z lásky, pak metání trav a přejde úpal, uschne listí na stromech a nakonec zamrzne voda...Je to furt stejný, ale nesmí tě to nikdy omrzet, nebo aspoň ne na moc dlouho. Jinak jsi vyřízenej...”
Čím víc Hájíčkových knih čtu, tím víc jim přicházím na chuť. Miluju tu letní vesnickou melancholii, zdánlivou nudu a překrásné líčení všedních starostí obyčejných lidí. Do tohoto obrazu dokonale zapadla tato kniha povídek a úplně mne dostala povídka Metení trav-nevím proč, ale nádhera. Jo a taky miluju jižní Čechy...
Ac na povidky moc nejsem, tady jsem rad udelal vyjimku a nezklamal se. Obycejne, lidske, normalni, prijemne.. Asi tak bych to charakterizoval.
Knihy od JH se mi líbí, dobře se čtou a příběhy, postavy i osudy lidí jsou mi blízké.
Ač normálně povídky nečtu (jsou pro mě příliš krátké, mám raději rozsáhlejší romány), tentokrát jsem udělala výjimku a nelituji.
Jen bych některé trochu prodloužila a přidala více děje a rozpracovanosti.
Četla jsem těsně po Vzpomínkách na jednu vesnickou tancovačku, takže mi zbyly pouze čtyři nové povídky – a mohu srovnávat. Tento soubor je sevřenější, povídky jsou propojenější, atmosféra tím více vtáhne, působí domáčtěji. Hájíčkův způsob vyprávění, propojení realistického a poetického, mám moc ráda, stejně jako jeho živé dialogy. Ještě jedno srovnání: Dědina Petry Dvořákové, mnou též vysoce ceněná, mě chytila za vlasy a držela pod hladinou spolu s venkovskými charaktery, které jsou součástí mých špatných vzpomínek. Hájíček mi svým hledáním toho lepšího v lidech a soucítěním připomíná tu lepší část. Potřebuji obojí a oba pohledy považuji za stejně pravdivé.
Působivě vykreslená atmosféra malé a spíše skomírající vesnice. Hrdinové často staří lidé vzpomínající v polistopadové době na minulost. Žádné nečekané zvraty či vygradované pointy. Vše plyne klidně - občas vlnka.
Povídkám se vyhýbám, dávám přednost příběhům, které mají delší trvání, ale tady jsem udělala výjimku a nelituji, styl psaní se mi líbil, některé povídky mě upoutaly více, jiné méně, ale celkově mohu knihu doporučit a určitě od autora zkusím i jiné knihy.
Samostatne pribehy se poji v mozaice lidskych osudu do celistveho obrazu malebne vesnice.
Libi se mi ta poeticnost obycejnych veci, lehkost a urcita laskavost se kterou autor pise. Hned po docteni mam chut se zacist znova od zacatku.
Mám ráda povídkové knížky. Vždycky je naděje, že když člověku jedna povídka nesedne, další to může napravit. A v téhle knize nebyla taková, co by nesedla :-)
Štítky knihy
Česko, Česká republika 80. léta 20. století 90. léta 20. století vesnice každodenní životČást díla
Akcionáři
2004
Americký cigarety
2004
Blbá noc, zlato
2004
Dřevěný nůž
2004
Havrani ve městě
2004
Autorovy další knížky
| 2012 | Rybí krev |
| 2005 | Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Nemám moc ráda povídkové knihy, ale musím říct, že tato mě docela bavila. Povídky Koně se mají pohřbívat, Příběh milovnice koňakových špiček, Noblesa denních barů a Blbá noc zlato jsem si opravdu užila. Některé povídky mě vzali za srdce a některé jsem byla ráda, že jsem vůbec dočetla.