Dreyfusova aféra, jak jsem ji zažil

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36058/bmid_dreyfusova-afera-jak-jsem-ji-zazil-r7O-36058.jpg 5 2 2

Když byl důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus obviněn ze špionáže pro Německé císařství, začal se ve Francii odvíjet politický skandál, který na dlouhou dobu polarizoval a destabilizoval Třetí republiku. To vše v době, kdy byla francouzská republika ve složité vnitropolitické situaci ohrožována nároky monarchistů, sílících socialistů a politickými skandály, kdy především poslední kolem výstavby Panamského průplavu citelně podkopal důvěru v parlamentní systém. Alfred Dreyfus, třicetipětiletý francouzský důstojník, byl uvězněn 15. října 1894. Byl obviněn vojenským soudem z velezrady na základě ručně psaného dopisu, který zachytila francouzská kontrašpionážní služba a jehož autorství bylo připsáno Dreyfusovi. V soudním procesu, který byl zinscenován vojenskými kruhy (především tehdejším ministrem války a jeho generály) a v němž byly použity dva falešné důkazy, byl odsouzen k veřejné degradaci a doživotní káznici na Ďábelském ostrově. Veřejná degradace Přitížilo mu, že byl židovského původu a pocházel z Alsaska. Mohl mít tedy k nepřátelům Francie blízko. Jeho obhájce Démante prohlásil že „kdyby kapitán Dreyfus nebyl žid, neseděl by ve věznici Cherce-Midi“. Když se však stal novým šéfem kontrašpionáže Georges Picquart, nařidil nové vyšetřování, při kterém byl objeven dopis poručíku Esterhazymu, jehož rukopis byl identický s tím, na jehož základě byl odsouzen Dreyfus. Když o tom Picquart informoval své nadřízené, byl kvůli nesouhlasu se zatajením této zprávy nejprve odvelen do Tuniska a poté i odsouzen za to, že tyto informace předal senátorovi Scheurer-Kestnerovi, který je zveřejnil. Emile Zola V této době se do případu rozhodl vložit i spisovatel Émile Zola, který uveřejnil otevřený dopis prezidentu republiky „J´accuse!“ (Žaluji!), ve kterém se dožadoval spravedlivého soudu a zveřejnění okolností Dreyfusova odsouzení. To se mu podařilo v procesu, kde byl Zola obviněn z nactiutrhání a „znevažování armády“ a odsouzen k pokutě 3000 franků a roku vězení. Obhájcem mu byl pozdější francouzský prezident Georges Clemenceau. Na Zolovu obranu vystoupila řada francouzských intelektuálů (Anatol France, Marcel Proust) a na jeho a Dreyfusovu podporu vytvořili Ligu lidských a občanských práv. Dreyfus se tak stal symbolem lidských práv, spravedlnosti a svobody. Jeho protivníci naopak bránili armádu jako symbol národní velikosti a bojovali za přednost státního zájmu nad zájmy jednotlivce. Georges Clemenceau V opakovaném procesu, který nařídila vláda v září 1899, byl Dreyfus opět shledán vinným a odsouzen znovu, tentokrát na deset let vězení. Vyčerpaný a zlomený požádal o milost, která mu byla udělena novým prezidentem Ěmile Loubetem. Plně rehabilitován byl až v roce 1906, kdy se francouzským ministerským předsedou stal Georges Clemenceau a ministrem války Georges Pisquart. V průběhu první světové války byl povýšen do hodnosti plukovníka a vyznamenán Řádem čestné legie. Proces roznítil ve Francii silnou protižidovskou kampaň. Vedl k útokům proti republikánskému režimu a demokratickým svobodám a rozdělil francouzskou společnost. Armáda a katolická církev jako ochránce tradičních hodnot, konzervativní pravice, nacionalistické strany, royalisté a finanční kruhy využili obvinění židovského důstojníka k demonstraci patriotizmu, glorifikaci armády, antisemitských fobií a pomluvám republikánského systému. Francouzská antisemitská liga, ve které se sešli příslušníci všech společenských vrstev, šířila antisemitskou propagandu a kladla si za cíl bojovat s tajným spiknutím židovských finančníků, kterým přisuzovala odpovědnost za stav společnosti. Theodor Herzl O tom všem referoval z Francie jako pařížský dopisovatel vídeňského tisku novinář Theodor Herzl, který byl přítomen i veřejné Dreyfusově degradaci. Poté, co byl svědkem rozpoutaných antisemitských vášní (pokřiky davu „Smrt zrádci! Smrt Židům!“) dospěl k názoru, že Židé nejsou v Evropě v bezpečí a že antisemitismus nikdy nevymizí. Stal se proto zakladatelem a vedoucím činitelem politického sionismu, který usiloval o vlastní židovský stát. Jeho kniha Židovský stát, která vyšla ve Vídni v roce 1896, je považována za zakladatelské dílo světového sionismu. Důsledkem Dreyfusovy aféry bylo omezení vlivu armády, která se dostala pod větší kontrolu veřejnosti a církve, který vyústil až v konec římskokatolického náboženství jako státního náboženství ve Francii v roce 1905. Aféra také významně změnila klima ve francouzské společnosti popularizací republikánských demokratických hodnot. Díky aféře došlo ovšem také k nárůstu příznivců nedemokratické pravice, která ovšem ve Francii (na rozdíl od Německa nebo Itálie) nikdy nezískala dominantní podporu veřejnosti.... celý text