Drion opouští Zemi
Václav Klička
Posledním románem, který Václav Klička napsal v ruštině, a zároveň prvním, který napsal také v českém jazyce, je Drion opouští Zemi (Albatros 1983). V tomto románu přistane na Zemi, poblíž tábora sovětských geologů, kosmická loď mimozemšťanů, kteří pátrají ve vesmíru po planetách postižených nebezpečnou chorobou guolou. Ta zachvacuje civilizace a nutí je zabíjet a vést války. Zdá se, že i Země je touto chorobou nakažena a autor řeší problém, zda je správná mimozemská pomoc, která by lidstvo guoly zbavila, ale zároveň by podstatně zpomalila vývoj lidské civilizace zbavené agresivity. Ve druhé části románu odlétá jeden z hrdinů, Václav Jiskra, na domovskou planetu návštěvníků. Drion opouští Zemi připomíná styl sovětských SF románů – většina hrdinů v první části má ruská jména, děj se jen zvolná posunuje vpřed a také pro kontext české SF přehnané moralizování a protiválečné apelování více připomíná sovětskou tvorbu. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction (zdroj: www.legie.info)... celý text
Přidat komentář
No boril som sa s tým. Mám rád sci fi, ale toto je už fakt archaizmus. Občas pridlhé opisy, veľa Ivanov Sergejevičov, literárna stránka asi na žiadne ocenenie. Ale autorova fantázia v tom čase určite vyšperkovaná. Max 70 percent.
V dobe, kedy sa cítim asi tak slobodný, ako to dovoľoval komunizmus, v dobe prvého výročia "sedenia" doma, mám nejako podozrivo viac času na čítanie. A keďže som presýtený všelijakých vrážd, nešťastí, katastrof, skrátka všetkého negatívneho, tak siahnem po sci-fi. Lenže aj sci-fi môže mať negatívne posolstvo a obsahovať varovanie. Do rúk sa mi dostala kniha, ktorá má skvelú nosnú myšlienku na ktorú je nabalený celý zvyšný príbeh. To, že sa nejaká mimozemská civilizácia rozhodne za použitia ich merítok, že nejaká iná mimozemská civilizácia je na najlepšej ceste k svojej záhube, neznamená, že má pravdu. Každá civilizácia má svoje vlastné merítka. A čo platí tu, neplatí o svetelné roky ďaleko, alebo akou mierou to iné civilizácie merajú. Možno prekonávajú hranice svetla len taký fukot a stanovili si iný limit. V každom prípade sa ľudstvo správa k Zemi ako horda barbarov k antickým pamiatkam, alebo ISIS k pamiatkam z kolísky ľudstva a k tomu ľudstvo premenilo krásnu zemeguľu na krásku plnú odpadu. Nezaslúžime si ju a z môjho pohľadu, merajúc to našimi merítkami, sme jednoznačne kandidátskou planétou na deguolizáciu. Literárnu stránku knihy nehodnotím, len myšlienkovú, ak by som to sčítal a vydelil, tak dostanem tri nekomunistické červené hviezdičky.
No, sice si myslím že kdyby měl velvyslanec cizí inteligence posuzovat míru agresivity a zhoubnosti lidstva podle ranně stalinovského Sovětského svazu, tak by zděšen neprodleně provedl úplnou sterilizaci planety, čímž by děj románu neslavně skončil, ale budiž. Povídání o Drionu jsem četl kdysi dávno a vnímal ho jako napínavé dobrodružství. V paměti mi ovšem utkvěla jen jediná a zcela bezvýznamná věta, takže mě příběh překvapil. Respektive překvapil mě rok vydání, protože styl vyprávění, chování postav a naivní zápletka připomíná pulpové příběhy třicátých a čtyřicátých let. Jen z toho důvodu má smysl román číst. Ve srovnání nejen s dnešní, ale i dobovou sci-fi osmdesátých let je totiž ve všem překonaný.
Sci - fi ktore na to obdobie malo svoje caro, dnes to moze vyzerat ako daky naivny blabol. Naposledy ked som to cital som sa s odstupom vratil do detskych cias ked som taketo knihy doslova hltal. A "goula"? Vecna choroba ludstva... Myslim si ze kniha ani neprekvapi dako zasadne ale urcite nesklame.
Průměrná sci-fi, plná moralizování v sovětském stylu. Některé nápady jsou docela originální, ale celkově nic moc.
Jedna z prvých Sci-Fi z deckých čias. Zaujímavý námet a aj opisy. Trocha moralizovania, ale to nezaškodí.
Je to kniha s hlbokou myšlienkou. Možno bude neskôr vyhľadavaná milovníkmi retro.
Túto sci fi knihu si pamätám z detstva a dokonca ju mám vo svojej knižnici. Vynikajúci nápad ktorý mi pripomínal film : Deň kedy sa zastavila Zem.
Autorovy další knížky
1981 | Noční orel |
1983 | Drion opouští Zemi |
1986 | Ve jménu Metanoona |
1992 | Smrt číhá u klavíru |
Nadčasová kniha! Až mě mrazí, jak je to aktuální (když si v textu semtam odmyslíte výrazy jako "imperialiasta" nebo "soudruh", které jsou tam jen kvůli době, v níž kniha vznikla). O to víc mě mrzí, že autorovy povídky psané rusky nebyly přeloženy do češtiny. Konec knihy byl mrazivě depresivní.