Pravda

Nezačetla jsem se, nic se tam neděje.

07.01.2020

Zajímavý uvolněný styl autora, který kolikrát ale je výhodou i nevýhodou a čtenář se často hledá, i když nakonec se vždycky nějak dříve či později najde. Netradiční pohled na práci kriminalisty, který řeší vícero případů současně, dohání ho jeho osobní problémy i minulost, asi více reálné, než v mnoha jiných detektivkách. Kriminalista je především také člověk, který má své sny, kořeny, chyby, ale i tak se nemůžu ubránit pocitu, že mi kniha nic nedala, nic nevzala, jen tak nějak proplula. 3,5 hvězdičky tentokrát raději šoupu směrem dolů. (Leden 416 str.)

14.10.2016

Pravda chronologicky předchází Drsnému pobřeží, přičemž pozici hlavního hrdiny tentokrát převzal Stephen Villani, šéf melbournského oddělení vražd. A podobně jako v předchozím románu, i zde se Peter Temple víc soustředí na rodinné a kariérní problémy, než na vyšetřování předestřených zločinů. Ty sice přispívají k jednotlivým tragédiím stejnou měrou, ale jejich linie jako by byly pouze vedlejším produktem politického dramatu, ve kterém se nekompromisně stírají hranice mezi upřímnými záměry a prachobyčejnými ambicemi.
Silnou stránkou je opět hutná atmosféra australského velkoměsta, kdy si autor příliš neláme hlavu s tím, jak moc ústředním postavám ublíží. Je v tom hodně reality, ale zároveň nucených ran osudu, jako by život sám byl od určitého momentu jen šňůrou depresivních epizod. Proto příliš nepřekvapí nejednoznačné vyústění, ani zakončení policejních případů horkou jehlou. Sice to přesně odpovídá tónině celého příběhu, ale v rámci délky by si čtenář možná zasloužil trochu víc.

27.09.2013

Moc řečí kolem, o minulosti osobní, rodinné i policejní, připomínky případů dávno minulých, příliš mnoho lidí a jmen, rozmělněné policejní vyšetřování, vše na úkor hlavní zápletky, takže zajímavá vražda z počátku knihy přijde ke slovu znovu až tak kolem strany 300...Po dvou spíš prolistovaných než přečtených knihách už musím připustit, že tohle není autor pro mě (i když příběhy z Austrálie mám obecně velmi ráda).

09.02.2013

Temple se se čtenáři nemaže. Úsporné dialogy, rychle ubíhající myšlenky bez polopatických vysvětlivek trochu připomínají poslední zfilmování Sherlocka nebo seriál o dr. Houseovi. Kdo chvíli na stránky jenom čučí nebo je vyrušován okolím, už stojí opodál a nechápe. Pokud potom chce pochopit o co gou musí se pokorně vrátit a hledat někde v minulosti narážku, která mu další děj opět ozřejmí. Asi to není čtení pro každého, ale pro sečtělé fanoušky detektivek je to něco nového, něco o čem mohou přemýšlet i potom co knihu odloží. Děj také určitě stojí za tu trochu větší námahu. Zajímavé kulisy australského oddělení vražd nám znovu potvrzují, že korupce, nenažranost a zákulisní pletichy nejsou jen českou specialitou, ale celosvětovým fenoménem, s kterým můžeme nesouhlasit, ale to je tak asi všechno... však to znáte. Postava hlavního vyšetřovatele je také hodně hustá, není to naivní bojovník za nápravu světa, ale tvrdě poučený a stále znovu tvrdě zkoušený bojovník bez iluzí. Co se týče zápletky, kdo hledá klasiku, ať se do toho radši ani nepouští. Pátrání probíhá v mnoha rovinách, navzájem propletených a oddělených a to jsme znovu u nutné pozornosti a střehu. Ale proč vlastně čteme?