Druhá Samuelova - Lesk a bída královské moci
Petr Chalupa
Ze Saulova stínu vystupuje David jako vůdce oddílu nezávislých bojovníků. Velice mu ovšem záleží na tom, aby nebyl nijak spojován se Saulovou smrtí. Ve chvíli, kdy izraelský sever nemá vhodného kandidáta na krále, osvědčuje David politickou prozíravost a schopnost diplomaticky vyjednávat. Stává se králem nejen nad judským jihem země, ale také nad izraelským severem. Také jeho vláda je zajištěna působením kněží a proroků. Největší pozornost věnuje vypravěč událostem, které se odehrávaly v Davidově rodině. Davidovi se podařilo vybudovat a zajistit království jako společenství kmenů, které sjednotil pod svou vládou. Zdaleka však nešlo o idylu. David i jeho synové se dopouštějí zločinů, které vedou k tragickým důsledkům. Navzdory některým temným stránkám své povahy se David stal příkladem panovníka, který naplňoval ideál izraelského krále, a modelovou mesiášskou postavou.... celý text
Přidat komentář
Kniha navazuje na autorův komentář k První knize Samuelově a má i stejné uspořádání: V úvodní kapitole se dozvíme, o čem a jakými prostředky kniha vypráví i základní informace o procesu jejího vznikání. Pak následuje podrobný výklad po oddílech textu (odpovídají zhruba kapitolám, ale jejich rozdělení je tematické). Ke každému oddílu je zařazen úvod, pak autorský překlad Petra Chalupy z hebrejštiny a následují textové a překladové poznámky. Pak je text vykládán po jednom až dvou verších, na závěr se autor zamýšlí nad významem textu daného oddílu.
V Druhé knize Samuelově je hlavní postavou král David, který si zřídil rezidenci v Jeruzalémě a sjednotil všech dvanáct izraelských kmenů do jednoho státu. Bůh je s Davidem, a David je díky tomu úspěšným králem. Ale jeho působení má i odvrácenou stranu – někdy používá prostředky, které mu nejsou ke cti – např. násilí v různé podobě i míře. Přesto se David stává modelovou mesiášskou postavou.
Podrobný komentář Druhé knihy Samuelovy vybízí k její poctivé četbě. Při té můžete objevit zcela nové souvislosti a „starý“ biblický text tak k vám může zcela „nově“ promlouvat.
Vybírám úryvek ze zamyšlení nad významem textu o Davidově zločinu s Batšebou v 2Sam 11,1–27:
"Epizoda vzbuzovala vždy na jedné straně rozpaky nad tím, že by se zbožný král David mohl dopustit takových zločinů, na druhé straně také údiv nad otevřeností, s níž tento text nešetří slavného krále, který byl prototypem Mesiáše (je pochopitelné, že v knihách Paralipomenon není po tomto příběhu ani stopy). V této podivuhodné dvojznačnosti se dostala Batšeba i do Matoušova rodokmenu Ježíše Krista jako „žena Uriášova“ (Mt 1,6).
Je výborné, když jsou významné historické osobnosti vzorem, který je možné následovat. Jen proto, aby byli ještě lepším příkladem pro ostatní, však není přípustné zamlčovat jejich prohřešky. Tento text mluví o prohřešcích krále Davida otevřeně a zdůrazňuje, že v Izraeli platí pro krále stejná etická omezení jako pro každého jiného člověka, nemá více práv než ostatní lidé, ani není nad zákonem či mimo zákon. U mnoha mocných lidí v minulosti i v současnosti se můžeme setkat se zcela jiným pojetím moci."
Text nepřináší moc nového, je zde málo impulsů, vlastně je zde jen shrnutí děje. Asi to není snadné vykládat takové texty, ale od současného výkladu Bible čekám víc.