Přidat komentář
Knihu jsem si vypůjčila spíš náhodou v knihovně a překvapila mě. Četla se jedním dechem a mně se moc líbila. Doporučuji.
Výborně napsaná kniha o strastech Emila Holuba a jeho druhé výpravy do Afriky, kam jej (mimo jiné) doprovázela i jeho žena Růžena. Popisy až nelidských podmínek se čtenáři opravdu dostanou pod kůži, musím přiznat, že jsem sice cestovatele a jeho statečnost spolu s nadšením obdivovala, ale to, co všechno musel zažít a hlavně přežít, jsem mu nezáviděla ani trochu. Kniha je napsána poutavým stylem, čte se dobře a stránky jen letí. Kromě toho u mne probudila velký zájem o pana Holuba, kterého jsem doposud znala víceméně pouze podle jména. A až se příště vypravím do Vídně (což by mohlo být, jak pevně doufám a věřím, v příštím roce), tak se určitě půjdu podívat na jeho hrob...
Velmi poutavé vyprávění o cestě dr. Holuba Afrikou. Tento námět zpracovalo více našich spisovatelů, Valentova verze je, jak je u autora zvykem, i velmi stylisticky vytříbená. Čtěte Valentu.
Cestovatele Dr.Emila Holuba asi mladší generace nezná a možná by se jim tahle knížka o jeho strastiplném životě mohla líbít. Příběh vypráví fiktivní účastník doktorovy výpravy do Afriky a my jsme svědky toho, co těch pár nadšenců prožívalo a jak to všechno ztroskotalo . Mnozí dokonce zaplatili své dobrodružství tím nejcenějším ....Autor popisuje přímo hrůzné podmínky v nitru Afriky, setkání s místními kmeny, které viděly bílou tvář poprvé a všichni účastníci si vinou malárií, zimnic atd. nenávratně poškodili své zdraví. A největší zklamání prožil Dr.Holub, když o výsledcích jeho výpravy nebyl valný zájem a on své sbírky nakonec rozdal školám , muzeím - a to na své náklady .Zemřel na následky prodělaných nemocí ve Vídni a alespoň pohřeb měl velkolepý .
Autorovy další knížky
| 1956 |  Jdi za zeleným světlem |
| 1971 |  Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě |
| 1967 | Ledové povídky Eskymo Welzla |
| 1936 | Po stopách polárních pokladů |
| 1969 | Druhé housle |
Cestu dr.Holuba Afrikou se podařilo Valentovi pěkně formulovat.