Druhé jaro Mimi Tulipanové
Susanna Kubelka
Mimi Tulipanová, pětapadesátiletá mladá žena, režisérka reklamních filmů, která kromě toho studuje medicínu, přichází do let a zjišťuje, že jsou mnohem lepší než jejich pověst. Začíná nový, svobodný život - a to nesouvisí jen s tím, že Mimi právě šťastně vypořádala se svým manželem, ale i s poslední menstruací. Návaly horka zmizely, nikoli však horké a žhavé noci v Paříži. Neboť Mimi se právě seznámila s bohatým psychiatrem, velmi potentním, ale bohužel se zálibou pro červené střevíčky na podpatku. Navíc udělá objev v jeho ložnici... Ale je tu ještě Bébé, sladký devatenáctiletý mladík, který se Mimi bouřlivě dvoří. A Joel, vysoce nadaný kameraman. Mimi je nerozhodná, ale nakonec se rozhodne... pro to správné. ... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2006 , Ikar (ČR)Originální název:
Der zweite Frühling der Mimi Tulipan, 2004
více info...
Přidat komentář
Očekávala jsem lehkou, svěží a vtipnou knihu.
Místo ní autorka naservírovala příběh o nechutně sebevědomé, namyšlené a táááák dokonalé osůbce, kterou jsem měla po celou knihu sto chutí nakopat do ...
Kapitoly byly poměrně dlouhé a úplně mě to nenutilo, abych se hned vrhla do čtení té další.
K srdci mi nepřirostla žádná z postav.
Doporučuji ženám, které jsou ve věku hlavní postavy. Pro ně bude tato kniha příjemné čtení. Pro ostatní to nebude zajímavá kniha.
Teda pro mě to bylo hrozné. Čekala jsem nějaký vtip. Ale nedostavil se. Hlavní hrdinka je tak zahleděná do sebe,že jsem měla chuť několikrát knihu nedočíst. Prostě toho egocentrismu je tam moc. Kniha má být povzbuzením,ale přijde mi spíš scifi fantazií. Přes odpor k hrdince, přes odpor k tomu jak je cely její život dokonalý (přiznám se,kolikrát jsem jí přála nějakou katastrofu) dávám jednu hvězdu. A to za to,že přeci jen sem se chtěla dozvědět v určitý moment co bude dál. Knihu bych ale ukončila klidně o takových 30 stran dříve. ..
Ano, také jsem v tomto věku a čtenářka přede mnou přesně popsala to, o čem jsem přemýšlela po dočtení poslední stránky.
Pro tuto knihu můj čas již vypršel. S knihou jsem se nedokázala popasovat.
Možná proto, že nejsem ani dcera baletky, ani režisérka krátkých a dokumentárních filmů, nevlastním exkluzivní apartma v Paříži a milence o třicet let mladšího považuji za velkou úchylnost. Psychiatry poznám na sto honů a udržuji si od nich dost velký odstup :-).
Optimismus knize rozhodně neschází, sebevědomí a aktivity hlavní hrdinky jsou úctyhodné.
Popsala v knize spisovatelka svoji realitu, nebo se nechala unést svými představami?
A víte co? Já ve svém životě budu raději milou, vlídnou babičkou :-)))
Tímto zdravím svoji dceru.
Kniha byla docela zajímavá, ale nic závratného. Taky si myslím, že takovýhle život po padesátce žádnou z nás nečeká.
Vzhledem k tomu, ze jsem vedela do ceho jdu, tak jsem nijak nebyla zklamana. Je to oddychovka. Ale jako vzpruhu pro padesatnice to nevidim. Bezdetna padesatileta nejzadanejsi reziserka co ma ctyricet i s posteli. Ze zacatku to bylo zajimave, psychologicky, ale pak asi od poloviny knizky jsem trpela a slibovala si, ze uz takovy typ knizky uz cist nebudu. A to nejsem narocny ctenar.
Určitě doporučuji jako příjemnou knížku na relax, styl psaní velmi příjemný, dle mého subjektivního dojmu nejlepší kniha od této autorky.
Super čtivá knížka, oddechovka. Psychiatr Marlon byl děsivý, na můj vkus s ním vydržela až příliš dlouho. Rozhodně stojí za přečtení.
Krásně jsem si dva dny relaxovala, i když jsem se ocitla v trochu vyšší společenské vrstvě, než Mimi Tulipanová, ale bavila jsem se.
Doporučuji jako letní odpočinkové čtení, které pobaví a posilní důvěru vás samým, že každá z nás je krásná a zaslouží si to nejlepší. A garantuji že do 2 - 3 dnů nebudete mít co číst.
Do knihy jsem se tak ponořila, že za 4 dny byla přečtená. Je velmi čtivě napsaná, optimistická, a komu nevadí podrobněji popsané erotické scény, je skvělá na "vypnutí".
Autorovy další knížky
2004 | Konečně přes čtyřicet: Zralé ženě patří svět |
1995 | Madame dnes přijde později |
1995 | Hrad mám, hledám prince |
2000 | Roztržená šněrovačka |
2006 | Druhé jaro Mimi Tulipanové |
Zase jsem se nechala nachytat. Knihy od této autorky nemám ráda, žádná se mi ještě nelíbila a přece jsem tomuto dílu dala šanci. No to jsem si dala! Něco tak hrozného jsem se už dlouho nepokoušela číst. Naštěstí půjčeno a rychle vráceno. Nedá se nic dělat paní Kubelko, vaše knihy pro mě prostě nejsou to pravé.