Druhé město
Michal Ajvaz
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/6718/bmid_druhe-mesto-9eM-6718.jpg
4
507
507
Osamělý hrdina knihy narazí v antikvariátu na knížku psanou neznámým písmem a přinese si ji domů. Tím začíná dlouhé hledání neznámého města, z něhož kniha pochází a jež žije v podivné symbióze s Prahou, na jejích okrajích a na rubu známých prostorů. Vypravěč prochází Prahou za noci, kdy druhé město ožívá, setkává se s jeho obyvateli, svádí boje s jeho zvířaty, uniká před zbraněmi obránců druhého města, sleduje jeho slavnosti a debatuje s jeho kněžími. Přitom se stále snaží porozumět smyslu města, které se před ním rýsuje, a proniknout do jeho středu, který před ním uniká.... celý text
Přidat komentář
Pro mě asi nejvíce rozporuplná kniha, kterou jsem kdy četla. Každou druhou stránku jsem přemýšlela, jestli číst dál nebo tuhle knihu zaklapnout a s čtením přestat. Zvědavost byla ale silnější a hranice druhého města mnou postupně prorůstaly natolik, že jsem se pak už nemohla odtrhnout od čtení.
Nesmírně těžké pro mě bylo nějak racionálně uchopit všechny ty metafory a ve většině případů se mi to ani nepodařilo. I přesto si myslím, že jsem knihu, nebo spíš její děj jakž takž pochopila, i když smysl jako takový mi stále uniká.
Když ale vytrhnu z kontextu některé výroky autora, našla jsem v nich hlubokou životní pravdu. "Je to jen tvé hledání středu, co tě od středu vzdaluje. V okamžiku, kdy jej přestaneš hledat, kdy na něj zapomeneš, zjistíš, že jsi jej nikdy neopustil. ... Není množství středů, je jen jeden střed, jeden počátek, ten je však celý ve všem, co z něho vyrostlo. Návrat je jen metafora, ve skutečnosti je návrat vždy jen rozpomenutím se na to, že jsme vlastně doma, že jsme domov nikdy neopustili. ... Bytí je plamen, který vyšlehl a který jednou zhasne - jak chceš v plameni oddělit, co je původní a co je odvozené, jak chceš hledat střed plamene? Plamen je celý středem..." (s. 71)
Ať už je to o hledání pravdy, Boha, štěstí, lásky atd. Dosaďte si za slovo "střed" cokoliv jiného a jste tam - uvnitř i vně. Vše totiž vychází z nás samých. Nic nelze najít někde jinde, někde mimo, někde za nějakou hranicí, kterou musíme překročit. Kdepak - to vše je v nás. Hledáme TO a přitom nevíme, že TO máme stále, že jsme TO nikdy neztratili ani neopustili. Jen zapomněli. A tak je třeba se rozpomenout...
Za mne ne. Líbí se mi představa paralelních světů a jako námět na knihu výborný nápad. Ne ale u této knihy. První kapitola mě zaujala, děj odehrávající se v antikvariátu, v zimě, padá sníh. Už to temno je tam. Pak ??????????????????? a poslední kapitola, kterou jsem dočetla, protože jsem chtěla vědět, co bude na konci (třeba probuzení se doma v posteli?) a možná trochuze setrvačnosti. Závěr mě ani nepřekvapil. Chvílema jsem se styděla, že nemám takovou představivost (tekuté psací stroje pomazané marmeládou ???), a pak jsem si uvědomila, že to není ve mně. Značnou část knihy jsem se snažila rozluštit metafory, ale pořád se mi tam vkrádala myšlenka, na čem autor jel. Ještě, že to bylo tak krátké.
V prváku na gymplu nám ta kniha přišla magická, neuvěřitelná, plná fantazie... byla zlatá devadesátá, chodili jsme po Praze v místech, kudy chodil autor a hledali znaky druhého města. Tak jsem ji vytáhla z knihovny, když do věku podobného došla další generace. Dcera ji smutně odložila po pár stranách, že teda nechápe, co jsem na tom viděla a já s odstupem taky nechápu. To kouzlo za ty roky prostě někam vyprchalo.
Skvělý únik do jiného světa, krásný jazyk a samá překvapení! Moc dobrý počin.
Jeden z nejzajímavějších fantaz, do které se člověk ponoří naplno hned od začátku a nevypne až do konce. Celé dílo je protkáno filosofií, že vše má své paralely, o kterých asi nemáme ani tušení. Postavit tuhle myšlenku na příběhu noční paralelní Prahy byl naprosto skvělý nápad.
Jedno z nejlepších fantasy čí jak to nazvat, co se mi dostalo pod oko. Zajímavá myšlenka, čtivě podaný napínavý obsah s myšlenkou, která zaujala, jazykově pestré.
Tak tohle je jízda. Uvolněte se, odhodte veškeré zábrany a nechte se vtáhnout do kouzelného fantazijniho paralelního světa, který nezná naší logiku, pojem normalnosti ani naše hranice.
Fantasmagorická jízda Prahou se souvětími dlouhými přes půl stránky, ve kterých se absurdní informace nabalují jak sníh na sněhovou kouli poslanou z kopce. Zajímavý, neotřelý zážitek pro čtenáře s větší fantazií (a tipuji, že nekonečný a zmatený zážitek pro čtenáře s menší fantazií).
Podruhé přečteno s odstupem téměř dvaceti let a podruhé jsem se nechával unášet neskutečnou fantazií autora. Naprostá pecka a moje srdcovka.
Hele, tohle ne. Ajvaze jsem si zkusila ve dvou knihách, což bude asi i finální počet mých přečtených děl od tohoto autora. Co ale říct k Druhému městu? Námět to vskutku není originální (Nikdykde, Kobercové apod. zvládli paralelní světy mnohem lépe), hlavní hrdina je plochý, celý děj se dá shrnout tak, že aktér prochází městem a něco vidí. Nikam to nesměřuje, zápletka neexistuje, popisy dějů a jevů připomínající drogový trip to bohužel nezachrání a nejsou ani k dobru. Být kniha objemnější, určitě bych ji odložila, takhle jsem ji se zaťatými zuby vydržela.
Na tuhle knížku jsem se těšila už od dob vysokoškolských, kdy jedna spolužačka nadšeně básnila o Ajvazovi a tvrdila, že nic víc než druhé město není, ty popisy, ta imaginace, ach...
No tak za mě spíš ach ne. Asi nejsem dost sur-real, asi neumím prohlédnout ty kouty v našem světě, abych zahlédla aspoň střípeček druhého města. Celou dobu jsem si říkala, že to dočtu, abych zjistila, jak to dopadne, jenže konec byl přesně takový jako celý průběh - nic proti originalitě, která se dílu upřít nedá, ale já bych přece jen radši i nějaký děj namísto dokazování toho, co všechno autor ví a dokáže smíchat dohromady.
Také mi to bezprostředně po dočtení připadalo závratně originální, nové, zábavné a současně dokonale snové. Ale jak se to postupně "odleželo", tak nejprve vyvstal jakýsi matný rys "četby pro mládež", skoro jako by to patřilo třeba do časopisu ABC na přelomu 70. a 80. let (nebo to tím bylo aspoň inspirované) a když jsem si přečetl "Nikdykde" od Neila Gaimana a shlédl třeba i animovaný film "Cesta do fantazie", shledal jsem k svému překvapení, že i ta tolik vzývaná originalita je v tomto případě jaksi relativní. Ale ještě větším překvapením pro mě bylo, že ani tato okolnost nesrazila hodnocení nijak výrazně.
Největší předností této knihy je originalita. Na můj vkus je však příliš imaginativní. Moje fantazie nestíhala zpracovávat absolutně nereálné obrazy, a proto jsem se ztrácela v ději. Každopádně je to zajímavá kniha, která si své příznivce najde.
Velmi zajímavé dílo. Dýchá z něj silný pocit snů či dokonce nějaké psychické choroby. Autor si prohrává s realitou a magičností, postavami, místy a jevy, které se objevují jak v Praze, tak v druhém městě. Nejvíc mě asi dostala nebezpečná džungle schovaná za knihovnou.
Mrzí mě, že jsem na toho dílo neměla dostatek času a musela jsem jej číst poměrně narychlo, určitě se k němu plánuji někdy v budoucnu vrátit a věnovat mu více pozornosti.
PS: Pořád nemůžu dostat z hlavy, jak knihovníci zákazníkovi nabízeli knihu s jedlými stránkami, kterou člověk může po dočtení sníst. Nerozchází se to přímo se samotnou filozofií knihoven? Jakápak by za takové nevrácení knihy z důvodu snězení asi byla pokuta? :-)
Měla bych se stydět, je zde tolik nadšených komentářů! Nebudu hodnotit hvězdami, to se prostě nedá. Ponižovat úsilí autora nebudu, a povyšovat nemůžu.
Knih o městě skrytém v druhém městě je víc, a to mě velice baví. Paralelní svět. Situace, kdy někudy jdu a vedle mě či přede mnou je něco, o čem vůbec nevím, co nevidím, a pak se možná otevřou skryté dveře, zajdu do nějaké neznámé ulice a ocitnu se v místech, kde jsem nikdy nebyla a o nichž jsem netušila, že vůbec existují... A budu žasnout, protože je to naprosto jiná skutečnost než kterou znám, a je zrovna tak skutečná, jako ta moje. Tato představa mě odjakživa fascinuje.
Ke knize: snaha byla. Občas také lepím dohromady dlouhá souvětí, snažím se, aby můj jazyk byl básnický... tohle mi není neznámé. Je zjevné, že autor ovládá jazyk, dokáže kouzlit se slovy. Ale čeho je moc, toho je příliš. Začátek jsem četla poctivě, pak s přeskoky až nakonec, kdy hrdinu odváží tajemná zelená tramvaj... kdo ví, kam? Možná že někam do Prčic.
Tímto způsobem zpracovanou povídku či novelu by snad bylo možno unést. Ale rozsáhlý text, v němž není čeho se pořádně zachytit, kde se kupí slova a věty na obrovské promíchané hromady... tak na to můj selský hloupý rozum prostě nestačí.
Věřím, že autor psal knihu krví svého srdce, že v ní žil, procítil místa, která popisoval, a jejich atmosféru. Je to na ní vidět. Chtěl něco říct krásnými zvučnými slovy... ale mě ohlušil a oslepil a musela jsem, bez lítosti, jeho skryté město po krátké návštěvě opustit.
Kniha pro náročnější čtenáře. Děj zasazený do Prahy, prolínání rovin reality a fantazie, bravurní.
Curiouser and curiouser... Nonsensová surreální hra se slovy, obrazy i významy mě bavila. Co skutečně obdivuji je autorova rozsáhlá znalost nejrůznějších oborů a schopnost je geniálně propojit. Pokud se poštěstilo a rozuměla jsem v jedné větě všem slovům (což nebyl častý jev...) věta jako by se najednou rozzářila zeleným světlem druhého města... A přesto... jsem si knihu nezvládla stoprocentně užít, protože jsem si zkrátka nedokázala oblíbit hlavního hrdinu, asi jsem srab, ale měla jsem tendenci zakrývat si oči (metaforicky, u knihy to nepomáhá tak jako u filmu páč se děj vůbec neposune...) a brumlat si pod fousy "bože, kam to zas leze"... Navíc na mě kniha vůbec nevyzařovala pozitivní pocity, ale čišela z ní na mě existenciální krize - to asi nemusí být nic špatného, ale... já nevím. Zkrátka mistrné zpracování, které jsem si ale zdaleka neužila tak jak bych měla....
Autorovy další knížky
| 2005 |  Druhé město |
| 2011 | Lucemburská zahrada |
| 2008 |  Cesta na jih |
| 2004 | Prázdné ulice |
| 1997 | Tyrkysový orel |
Zajímavá kniha plná rozporu, jejíž čtení ztěžují metafory. Od čtenáře vyžaduje určitou dávku schopnosti přijímat chaos a nonsens, a především se jich nezaleknout.