Druhé pohlaví

13.12.2023

Autorka se rozhodně snažila o co nejkomplexnější a nejširší záběr. Detaily, jednotlivosti a konkrétní příklady střídají širší souvislosti a čtenáři je tak snaha podat, dle mého názoru, objektivní, nebo alespoň nezaujatý obraz postavení ženy ve společnosti (a to, jak je toto postavení vnímáno). Jistě, jak se tu opakuje mezi komentáři, jsou tam pasáže pro dnešní dobu již zastaralé a s překonanými názory nebo teoriemi, naopak některé otázky jsou i dnes stále velmi aktuální; v knize jsou pasáže čtivé i ty méně čtivé, složitější nebo více filozofické, některý obsah je nadčasový, jiný pozbyl platnost už v době vydání českého překladu.
Nicméně, pro mne jako pro čtenáře (prvního pohlaví) bylo přečtení knihy přínosné. Musím se sklonit před autorčinou snahou, pílí a tvrdou prací, která je vidět, že za dílem stojí.
Byť staršího vydání, tak myslím, že je to četba určitě užitečná: rozhodně jako základ pro rozvoj vědomostí o feminismu, postavení ženy a muže společnosti v průběhu historie či obecně o roli ženy ve společnosti. Je to kniha, která poskytne široký rozhled, na kterém se dá dobře stavět dál a rozvíjet tak dále své znalosti.

16.06.2022

Jakkoliv se s některými tvrzeními v dnešní době rozhodně nedá souhlasit (jmenovitě třeba s konceptem ženské hysterie a neurotičnosti vyvolané dělohou, který vychází z dost pochybných pseudovědeckých poznatků mužů viktoriánské Anglie a doby lehce pozdější), je až zarážející, kolik konceptů popsaných v těchto esejích je dodnes aktuálních a poplatných. Vhled do mytologie a náboženství spjatých s "ženstvím" byl rozhodně hloubkový, velice podnětný a přiměl mě k zamyšlení se nad spoustou okamžiků, kdy jsem se cítila zoufalá ze stereotypů, které se váží s feminitou, ale nedokázala úplně popsat svůj primární zdroj frustrace. Dostalo se mi popsání mnoha archetypů, se kterými se běžně potkávám, ale nikdo mi k nim nedal verbální aparát. Rozhodně kniha, kterou budu ráda doporučovat dál.
Osobně mě velice pobavilo, že Patočka a spol. se na základě svého vlastního uvážení rozhodli pokrátit původní počet esejů z originálu. Velmi zábavné rozhodnutí u feministické práce, zasmála jsem se nad tou vesmírnou absurditou poměrně dost.

28.11.2021

Velmi detailní pohled na postavení ženy napříč historií a různými zeměmi. Samozřejmě, že dnes je jiná doba, než v které byla kniha napsána, ale i tak si myslím, že je kniha v některých případech aktuální a nadčasová. Souhlasím s komentářem Adies. Doporučuji nejen ženám, ale i mužům.

Čtenářská výzva 2021: Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná.

06.07.2021

Beauvoirová skvěle vystihla podstatu problematiky. Neříkám, že je vše úplně aktuální a nic se nezměnilo (hlavně v kapitole o manželce), ale některé z témat, kterými se zabývá jsou až děsivě nadčasové. Provede vás nejrůznějšími směry přes historii, biologii, psychologii i filozofii. Myslím si, že díky tomu podává ucelený přehled a základ pro další studium. Doporučuju každé ženě (ale i muži) k lepšímu pochopení sebe sama a některých vzorců společnosti, které přetrvávají i do dnešní doby.

"Vyobrazení světa, jako svět sám, je výtvorem muže; popisují jej z jejich vlastního úhlu pohledu, který zaměňují s absolutní pravdou."

23.12.2020

Zajímavá kniha.

28.08.2020

Biblia feminizmu alebo "čo čítať, keď som zakomplexovaná žena, ktorá si nevie nájsť chlapa?!"

Prečo som to teda čítal, keď nie som zástanca ani toho prvého, ani to druhé?

Treba mať prehľad o čo najširšom diapazóne myšlienok a názorov. Nepatrím ani k mizogýnom Schopenhauerovho typu, ani k zoženštelej generácii dnešných metrosexuálov. Preto nemám problém ani s knihou od S. de Beauvoir, ani s jej názormi (dokonca na pár miestach s ňou súhlasím). Rozhodne ide o dielo, ktoré netreba zhadzovať, hoci to z prvej vety tak mohlo vyznieť. Pre mužov je to povinnosť. Aspoň sčasti tak pochopíme problematiku ženskej otázky.

Skvelá knižka a to som muž ????. Neraz až prekvapivo trefná aj voči samotným feministkám a pritom skvelo vystihujúca celú problematiku z ako historického tak aj biologického a ekonomického či psychologického hľadiska. Samozrejme východisko je existencialistické a ja s ním celkom aj súhlasím.
Zaújmavé sú úvahy na začiatku aký je rozdiel medzi utláčaním žien, černochov či proletariátu.

26.02.2019

„Člověk se nepozdvihuje nad zvíře tím, že dává život, nýbrž tím, že ho dovede dát v sázku. Proto také lidstvo nepřiznává nadřazenost tomu pohlaví, které rodí, ale tomu, které zabíjí.“

Beauviorová se pouští do detailního náhledu do historie postavení žen a mužů a hledá důvody, kvůli kterým na ženy bylo od prvopočátků (až na výjimky) pohlíženo jako na podřadné - jako na ty druhé. Zabývá se různými mýty, které lidstvo mělo o ženském pohlaví, o menstruaci, o panenství, o sexuálním styku. Sleduje vývoj a význam manželství a vliv jeho (ne)dobrovolnosti na psychologii ženy i muže. Kromě toho vyzdvihuje, že velkou roli sehrává markantní rozdíl ve výchově chlapce, jenž je podporován k rozvoji své osobnosti, a dívky, která je chystaná na svou největší kariéru - výhodné manželství.
Říká, že ženy často samy volí toto nečinné místo a nechávají se vydržovat, ale je důležité pohlédnout na důvody tohoto rozhodnutí - na výchovu a okolnosti ve společnosti, které nejsou svobodné ženě příznivé.
I přesto, že ženy postupem času získaly stejná práva jako muži, nelze očekávat, že toto je konečným cílem, pokud se nezmění i přístup ve společnosti a rodinná výchova.

Ačkoli je kniha pár desítek let stará, některé feministické otázky v naší společnosti zůstaly stejně důležité doposud, některé se zmírnily a nové vyvstaly. A myslím, že tato kniha je důležitým nahlédnutím do historie soužití ženy a muže, abyste pochopili situaci, jejíž důsledky stále nejsou zcela vymýceny, a fakt, že tím, že žena byla zrovnoprávněna s mužem, neznamená, že už není společností diskriminována.

20.11.2018

Hezký literární jazyk s obsahem, který nepřináší nic nového, ani pocit, že bychom se nějak posunuli 1) společensky a kulturně 2) i v textu samotném, jakoby autorka opakovala neustále to samé máchané v jiné omáčce. Což je pocit způsobený tím, že posuny jsou tak jemné, že si ničeho nevšimnete, pokud neděláte zevrubný rozbor. Ale k tomu mě nikdo dnes — po dokončeném studiu — nedonutí, tak jsem nucena si přiznat, že základní literaturu feminismu jsem sice v ruce měla, ALE TA ŽENSKÁ SE TAK MOC VYKECÁVALA.

Nejvíce mi vadilo, že esejistický styl přebíjel odbornost. Raději těžší jazyk sociologie... Simone i na tom, o čem VÍM, že se děje, dělo, ve mně zanechávala patinu dojmologie. Zvláštní.

01.04.2018

Kniha bezesporu zajímavá, ale četla se mi děsně špatně, je moc filozofická, abstraktní, nedokázala jsem ji pořádně uchopit, spousta citací různých děl mě spíš rušila. Navíc mi přijde už poněkud zastaralá, přece jen dnes už jsme zase o kousek dál.
Nicméně je tam hodně věcí vysvětleno, to zas ano, i když bych tedy rozhodně upřednostnila poněkud jasnější podání. Každopádně mě to zaujalo, natolik, že se poohlédnu ještě po nějaké podobné literatuře.

14.02.2018

Svým stylem dlouhých, myšlenkově hutných souvětí s mnoha filozofickými odkazy kniha k pomalému opakovanému čtení (z její občasné těžkopádnosti jí moc neubírá ani první a dosud jediný český překlad z roku 1966, který vynechává některé části originálu a o některých filmech vzhledem k neznalosti předkladatele píše, jako kdyby šlo o knihy). Na každý pád kniha, jejíž myšlenkové jádro nezestárlo a měla by si ji v rámci doporučené školní četby přečíst každá dospívající dívka, jíž dá větší (intelektuální) moc než mi – dospělému chlapci, který zjistil, co doopravdy „dělá" ženu ženou a uvědomil si, že tady někde se pohlaví začalo oddělovat od genderu.

10.10.2017

K teto knize jsem se dostala, kdyz jsem se zacala zajimat o feminismus (termin nejednoduchy, ktery je potreba prostudovat, aby se predeslo definicim zalozenych na ignoranctvi) a po cetbe knizky "Feminismo para principiantes" (preklad: Feminismus pro zacatecniky) od spanelske spisovatelky Nuria Varela se stala moji druhou "must read" knihou (povinna cetba), nebot se zde jedna o prvni knihu ZAKLAD MODERNIHO FEMINISMU, a ikdyz je psana v 60tych letech, je to OPRAVDOVY POKLAD. Ano, mozna se muze zdat, ze ma kniha utocny ton, ale ne vzdycky a preci jenom, po dukladnem rozboru roli zen v prubehu historie Francie, Arabie, Recka, Rima, Egypta, a dale potom feudalismu, burzoazie, prumyslove revoluce bych rekla, ze je ton naprosto odduvodnen. Pro me je klicovym argumentem PRICINA UTLACOVANI ZEN - SOUKROME VLASTNICTVI (pocinaje feudalismem, kapitalismem konce): "...vlastnik zcizuje svou existenci ve vlastnictvi, ze na nem lpi vice nez na svem zivote; vlastnictvi presahuje uzke hranice casneho zivota [...] k tomuto prezivani dochazi jen tehdy zustava-li vlastnictvi v rukou majitele; a po smrti muze zustat jeho jen tehdy, patri-li jedincum, v nichz on sam sebe preziva a v nichz se poznava, kteri jsou jeho. [...] KDYZ SE PATRIARCHAT STANE MOCNYM, ODEJME ZENE VSECHNA PRAVA NA DRZENI A POSTUPOVANI STATKU. ZDA SE TO OSTATNE LOGICKE. KDYZ PRIPUSTIME, ZE ZENINY DETI NEJSOU JEJI, NEVAZE JE UZ TAKE NIC KE SKUPINE, Z NIZ ZENA VYSLA [...] JE UPLNE VYNATA ZE SKUPINY, V NIZ SE NARODILA, A PREVTELENA DO SKUPINY SVEHO MANZELA. [...] A DETI, KTERE PORODI, PATRI RODINE MANZELOVE. (komentar: doposud se dedi prijmeni muzske a zenske mizi, v CR i ve Spanelsku, zeme o kterych to muzu potvrdit) [...] PROTOZE NIC NEMA, JE TAKE ZBAVENA OSOBNI DUSTOJNOSTI, JE POUZE SOUCASTI MAJETKU MUZE, ZPRVU SVEHO OTCE, POZDEJI MANZELA."

09.05.2016

Ke knize jsem přistupoval s šovinistickou arogancí, neb autorka pro mne vždy byla ta druhá ( po J.P. Sartrovi ). Teď vážně - pro mne, náročná, přesto však zajímavá četba. Beauvoirová umí zaujmout, své názory se snaží podložit fakty ( příklady ). Mám však dvě zásadní výtky - kniha je z principu útočná, muže staví do role vládců světa a pomalu všeho zla, takový bleděmodrý šovinismus, byť šikovně napsaný - ale nutno uznat, nezachází do krajnosti a nežádá si sypání popílku na ty naše vousté hlavičky.
Druhou věcí je aktuálnost - pro mne byl objevný náhled na společenskou situaci žen ve Francii v polovině 20. století, je však otázkou co z toho platí ještě dnes a co se již stihlo převrátit
Závěrem bych rád dodal, že přečtením této knihy neprohloupíte, chce to však mít oči a hlavu otevřenou...

03.02.2016

Jako filosofka a intelektuálka dokázala Simone de Beauvoir přesvědčivě popsat řadu jevů a jako empatický člověk se (nejen v této knize) zaměřuje na rozmanité nespravedlnosti. Podle mě ideální kombinace.

07.02.2015

Nevím, jak bych ji vnímala dnes, ale na druhém stupni základky jsem ji přečetla snad stokrát a myslím, že mi dost pomohla. Jednu takovou nápomocnou úvahu umím dodnes zpaměti: "Když se dívka nesetkává s láskou, setkává se s poezií. Protože nejedná, dívá se, cítí a vnímá. Místo aby se zajímala o to, jak bude umět věci zvládnout, přimyká se k jejich významu. Barva nebo úsměv v ní probouzejí hlubokou ozvěnu."

02.11.2013

Druhé pohlaví mě překvapilo. Není to knížka, nad kterou lze jednoduše mávnout rukou, ale hodnotit ji je docela těžké. Beauvoirová ve svém zkoumání postavení ženy shromáždila spoustu materiálu z nejrůznějších oblastí a její líčení jsou psychologicky hluboká a románově živá. Na okraj dodám, že trochu zbytečně mnohomluvná. Především ale líčí úděl ženy poněkud jednostranně jako holé neštěstí, a to s takovým zaujetím a s takovým vzmachem pera, že místy překračuje žánrové hranice až na pokraj hororu a čtenáře začne polévat studený pot.
Kdykoliv si ale začnu říkat, že ta deskriptivní část je sice jednostranná, ale vcelku dobrá, vyvodí autorka závěry, se kterými nelze souhlasit. Její kontroverzní závěry vycházejí z předpokladů, které označuje jako existencialistickou morálku: Cokoliv nepochází z autonomní svobody, cokoliv nepochází z jedince, který se ve své transcendenci svobodně určuje, to je buď mravní poklesek, nebo trpěný útisk, v každém případě naprosté zlo.
Problém je v tom, že lidská existence prostě je biologicky a historicky určená a příroda ani dějiny nejsou žádným garantem společenské spravedlnosti. Pokus osvobodit se od všeho určení a určit se pouze jako to, co se svobodně určuje, vede paradoxně k tomu, že člověk sám sebe ztratí, protože pak není nic určitého a jeho existence se vypaří v abstraktní možnosti. Takové tragické existenci nakonec zbudou jen nářky na přírodu, společnost a všechno kolem, protože všude naráží na meze své svobody: Prokletím ženy je, že se neúčastní válečných výprav. Jejím největším neštěstím je, že rodí děti. Jenže život je dialektický, a tak by se dal namítnout pravý opak.
Kniha je to rozhodně zajímavá a přináší spoustu podnětů k zamyšlení. Jenže místo toho, aby přinesla slibovanou tečku za „ženskou otázkou“, opíše kruh a postaví vás znovu na její počátek.

Možná jsem na tuhle knihu moc mladá, možná moc hloupá, ale pro mě je absolutně nečtivá. Zvládla jsem asi jen 89 stránek a dost! Zaklapla jsem ji a už nikdy mě nikdo a nic nedonutí tuhle knihu dočíst, natož vzít do ruky. Je to jen snůžka bezbarvých vět, ale pokud v ní hledáte nějaký hlubší názor týkající se feminismu, tak doporučuji pevné nervy ....