Druhé pojednání o vládě
John Locke
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29602/bmid_druhe-pojednani-o-vlade-KDH-29602.jpeg
4
26
26
Klasické dílo politické literatury anglického myslitele. V prvé části v důkladném rozboru polemizuje Locke se spisem R. Filmera Patriarcha čili o přirozené moci králů, obhajujícím absolutismus královské moci. Tato polemikavyjadřuje vyhrocené rozpory dvou tříd, feudální a buržoazní, a dvou epoch. V druhé části formuluje autor své názory na původ, rozsah a účel občanské vlády. Lockovo dílo působilo převratně nejen v Anglii, ale i Francii a USA.Pomáhalo překonávat fanatismus církve, absolutismus vlády, scholastickou výchovu a sterilitu metafyziky.... celý text
Přidat komentář
Druhé pojednání o vládě je dílo génia, které musí číst každá generace. Řadí se po bok Hobbesova Leviathana, Platónovy Ústavy nebo Aristotelovy Politiky a říká nám něco zásadního k tomu, čím je, nebo spíše má být naše republika a demokracie. Něco z Lockových argumentů zestárlo, avšak nezestaralo.
Ústřední myšlenky okolo přirozených práv člověka jsou nadčasové. Předpoklad, že člověk má přirozené právo na svou svobodu, život a majetek, nelze "dokázat", lze to pouze přijmout nebo odmítnout. John Locke tento předpoklad domýšlí do důsledků a domýšlí, co to znamená pro politickou moc a její omezení.
Zákonná vláda stojí na souhlasu těch, jimž je vládnuto - ne však pouze lidu, ale i jednotlivců. Lockovo Pojednání je logické a přesvědčivé a není divu, že položilo základy politického liberalismu, který fakticky změnil svět. Je ale docela smutné, jak do pozadí se Locke postupně dostal a kam se naše politické systémy a „liberální“ strany zatoulaly.
Locke v knize formuluje svou teorii o původu a legitimitě vlády. Locke odmítá teorii absolutní moci monarchie a namísto toho tvrdí, že lidé mají přirozené právo na svobodu a rovnost a že vláda by měla sloužit k zajištění těchto práv. Podle Lockeho mohou lidé převést část své moci na vládu, aby byla schopná zajistit společenskou stabilitu a ochranu práv, ale zároveň mají právo se proti vládě postavit, pokud vláda selže v ochraně těchto práv.
Vysvětluje legitimitu politické společnosti,
z racionálního souhlasu přirozeně svobodných lidí v přirozeném stavu,
kde žijí lidé jako svobodné a nezávislé morální bytosti, kde každý má právo sebe-řízení se, a nikdo nemá právo vládnout druhým. Tak vypadá dle Locka sociální, ale stále před-politický stav.
Smyslem ustanovení politické společnosti je pak zabezpečit podmínky soužití …
(až potud, zdá se, že mají s Hobbesem, do kterého jsem se pustila v předchozím komentáři, leccos společného)
… jenže Locke to vidí jinak …
… jedná se tu totiž o podmínky čistě mírového soužití!
(což je v Lockově přirozeném stavu, tak jak si ho představuje, docela dobře možné, protože tito lidé jsou, na rozdíl od těch Hobbesových, kde je „člověk člověku vlkem“, morální bytosti, tudíž, zapomeňte na „boj všech proti všem“, na morálku, bez autority, která by ji vymáhala, a na vzdání se dobrovolně svého přirozeného práva ve prospěch suverénní, ničím neomezené moci)
Jak tedy vypadá politická koncepce dle pana Locka?
Účelem politické společnosti, a vlády, která z ní vzešla, je zajistit čistě mírové soužití – což je i podmínka pro její autoritu – vláda bude ochraňovat přirozená práva a usilovat o obecné dobro!
Tady už ovšem neplatí žádná absolutní autorita – neplníš si své povinnosti (správy svěřené) – pak si ono delegované právo společnost bere bez pardonu zpět.
Tudíž (a z historie víme, že na to vlády dost často rády zapomínají) legitimita každé vlády je omezená!
Vláda nemá právo zasahovat a porušovat přirozená práva (každého na sebe-záchovu),
a i vláda je pod mocí zákona!
(tady obzvlášť je třeba zpozornět, protože je to právě tento bod; nedávná i dávnější historie by mohly vyprávět, který se vládám, resp. jejich členům, poměrně dost často nedaří dodržet, vlastně se dá říct, že v tomto bodě Lockova koncepce vůbec nefunguje :-/ … nevím, asi lidstvu nebylo dáno na takovou společenskou smlouvu do vínku dost rozumu :-) , a v tomto případě bych řekla, že to platí opravdu globálně!
Locke je neprávom neuznaný, čo sa týka jeho sociálnej filozofie. Taký Hobbes alebo Rousseau sú filozofi, ktorých myšlienky o spoločenskej zmluve sú viac než známe. Locke sa však nachádza akosi v úzadí. Možno za to môže jeho štýl, ktorý nie je tak kvetnatý ako Hobbesov "Leviathan" alebo za to môže nie tak radikálna filozofia ako je filozofia Rousseaua, ktorá dala základy francúzskej revolúcii. Nech je ako chce, Lockov spis je hodný prečítania a následná komparácia s Hobbesom a Rousseauom v otázke založenia spoločnosti bude o to plodnejšia.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Druhé pojednání o vládě |
| 1984 | O výchově |
| 2000 |  Dopis o toleranci |
| 1983 | Rozprava o ľudskom rozume |
| 1906 | Několik myšlenek o vychování. O studování |
Než začnu komentoval samotný Lockuv spis chtěl bych se zastavit u předmluvy pana Krejčího, ten tuto předmluvu napsal v květnu 1989, takže je pochopitelné, že ještě "nepřevlékl kabát". Jeho kritika Lockova konceptu, který údajně neuvědomoval dopady buržoazie( čtěte zlé buržoazie). Jak je známo známo, již od dob Hayekových: “If socialists understood economics they wouldn't be socialists.
Abych však autora předmluvu pouze nehanil souhlasím s ním v tom, že samotná Lockova politická koncepce, postrádá jakékoliv empirické základy, ač je Locke považován za predstavile tohoto filosofického směru.
Další věci, která mě přičtení trochu štvala, je Lockův důraz na přirozenost, což souvisí s nedostatkem empirického základu, který jsem zmínil již předtím. To mu že Locke odvozuje od toho, že Locke odvozuje od přirozeného stavu - stavu absolutního svobody a koncepu vlastnictví, lidská potažmo politická práva je přelomové a brilantní, avšak já zkrátka nemohu věřit té koncepci přirozenosti. Locke například tvrdí, že člověk je v přirozeném stavu dokonale svobodný, ale nemůže usměrnit sám a ani předvést vlastníci svého života na někoho jiného. Proč? Protože Bůh. Takže celá Lockova teorie nemá žádný sekulární základní a tím pádem je v sekulární společnosti naprosto nevalidní. Což je taková hnidopiška poznámka. Uznávám, jelikož musíme hodnotit myšlenky Druhého pojednání v historickém kontextu doby ve kterém vzniklo, stejně s tím mám však ten samý problém, argumentaci vágními pojmy, jako přirozenost. Například v kapitole O PREOGATIVĚ Locke uvádí: ,,Kde moc zákonodárná a výkonná jsou v různých rukou (jako je tomu ve všech umírněných monarchiích a dobře uspořádaných vládách), tam dobro společnosti vyžaduje, aby některé věci byly ponechány rozvážnosti toho, kdo má výkonnou moc. Protože totiž zákonodárci nejsou s to předvídat a opatřit zákony vše, co může být užitečné spo- lečenství, vykonavatel zákonů, který má moc ve svých rukou, má ji podle obecného zákona přiroze- ného užít pro dobro společnosti v mnoha mnoha případech, kde pozitivní zákon nedal žádnou směrnici, dokud se legislativa nemůže náležitě shromáždit, aby to opatřila. Je mnoho věcí, jež zákon nemůže nikterak opatřit, a ty musí být nutně ponechány rozvážnosti toho, kdo má ve svých rukou výkonnou moc, aby jím byly zařízeny tak, jak budou veřejné dobro a veřejný prospěch vyžadovat."
Kde mého závěru nic jako veřejné dobro či veřejný prospěch neexistuje, veřejné dobro je dle mého názoru eufemismus prosazení sobeckého zájmu většiny, toto není v žádném případě kritika demokracie, ale konstatování faktu, proto je v tomto jediném ohledu sympatičtější Hobbesova koncepce války všech proti všem. Občanská vláda válku totiž podle mě totiž stavu války nezamezuje, pouze ho tranformuje do formy Politics.
Každopádně Locka jako zakladele liberalismu pokládám za jeden z nejdůležitějších vlivů ve formování mých pohledů na svět.