Držet břitvu na tepu doby

Přečíst tohle dílo bylo dost komplikované a nebylo to z důvodu, že by se jednalo o poezii, neboť tohle označit za 'poezii' skutečně nemůžu. Pro mou osobu má poezie hlubší význam a také nějaký formát. To co se nachází v této knize to nesplňuje.

Když se u toho člověk hodně soustředí, tak místy odhadne na co by mohl autor reagovat, případně co by jej mohlo inspirovat, ale jedno vím jistě - Freud by se na autorovi vážně vyřádil - a co mohu doporučit za sebe je to, že by nebylo špatné začít navštěvovat terapeuta.

Díky této knize jsem přesvědčený, že když má člověk vliv ve firmě jejíž součástí je nakladatelství, tak mu vydají naprosto cokoli a to i v případě, že jsou to splašky navoněné tak aby vypadaly jako poezie.

Věřím, že tahle kniha, i díky rozvržení jednotlivých stran, mohla naprosto v klidu vyjít ve formátu A6 a s měkkou vazbou a ušetřilo by se tím dost materiálu, zvlášť v době, kdy je ho nedostatek.

V rámci jakéhosi shrnutí: Jsem velice rád, že jsem knihu měl pouze půjčenou, protože tohle by byla asi první kniha v životě jejíž koupi bych si opravdu vyčítal. Doufám, že příště až bude autor vydávat nějaké své dílo, tak to dá přečíst nezaujatému čtenáři, který si nebude brát servítky při hodnocení, neboť když dáte něco přečíst rodině či přátelům, je jasné, že budou nějakým způsobem zaujatý a nikdy vám neřeknou pravdu o tom, jaká sračka to je.

27.05.2022

Nejsem sice zrovna náruživý čtenář básní, každopádně občas si něco takového ráda přečtu. Osobně se mi líbily například sbírky od Amandy Lovelace, ale absolutně mi nesedla Rupi Kaur.
Teď jsem dostala příležitost přímo od Adama Pýchy, přečíst si jeho sbírku Držet břitvu na tepu doby. Samotná obálka se mi líbila hned, přesně jak se říká, v jednoduchosti je krása a i na dotek kniha působí příjemně. Teď však k samotnému obsahu. Bylo několik částí, které jsem nepochopila a něco bych do knihy asi ani nepoužila. To, co se mi líbilo, jsem si označovala lepíky a několik jich tak v knize mám. Nejvíc se mi líbila poslední část, tam mám lepíků nejvíc a kdyby byla celá kniha v podobném smyslu jako poslední část, tak si myslím že by se mi to líbilo o něco víc. Takže, zasmála jsem se, několik částí mě zasáhlo víc, u některých mi upřímně zůstával trochu rozum stát.
Stále u mě vede Druhá šance, v tom se dle mého autor našel víc než v básních a próze. I když jsem u toho musela mnohem víc držet pozornost.
Ještě jednou děkuju Adamovi za poskytnutí knihy k recenzi. Snad se jednou také dočká podpisu.

3/5 ⭐️ bylo to takové půl na půl, plus do hodnocení zahrnuji povedenou obálku.

23.05.2022

Přesně 7 ... což je z celkového počtu dost málo... ALE jsou tam ....

09.05.2022

Poezie je podle mě něco, na co tady v ČR nejsou čtenáři připravení, takže takovou knihu málo kdo vezme do rukou. Asi je třeba si u takových textů vždycky uvědomit, že je v pořádku, když se nám nelíbí vše. Já si ty texty či básně, které se mi líbily, začala lepíkovat. Některé mi fakt vyloženě nesedly (narážky na válku, rap, anglická slova..), ale některé byly za mě celkem fajn. Nejvíc se mi líbila poslední část, kde se objevovaly lehce romantické texty. Co se mi ještě fakt líbilo, tak je ta obálka :)
Nemůžu si ale odpustit to, že celá strana v knize je věnována dvakrát (myslím, že si to pamatuju dobře) jednomu slovu - ticho, sám. Úplně mi to bylo líto :(.
Nakonec mi asi opravdu chybělo kompletně propojení, možná vysvětlení, jak tu sbírku uchopit. Většina sbírek, co jsem četla, se vždy točila okolo nějakého úzkého tématu, což mi tady bohužel moc nepřišlo. Dovětek by to vylepšil :).

Nečetla jsem sice celé, ale vzhledem k tomu, že jde o sbírku básniček (dobře, spíše parodií na básničky, ale říkejme tomu tak), to ani nepovažuju za nutné. Bohatě mi totiž stačí to, že v práci s kolegy při přestávkách pravidelně knihu otevíráme, společně si předčítáme a následně umíráme jak smíchy, tak i studem za to, že s panem autorem pracujeme ve stejné firmě. Doteď jsem byla spokojená, teď možná začnu uvažovat o změně pracovního místa, protože tohle je teda fakt silný kafe. Mám dojem, jako by si autor vygeneroval náhodný slovo, pak k němu přiřadil první rým, co mu přišel na mysl, a přidal pár dalších keců okolo. Voilá, báseň je na světě. Některé z nich navíc naprosto očividně vykrádají jiná literární díla, jako třeba rýmovačka s názvem Karavana, ve které i nepříliš zběhlý čtenář jasně pozná inspiraci Dunou. Je ubohé, že ani základní myšlenku si neumí vymyslet sám. Taky nevím, nakolik je dobrý nápad chlubit se tím, že tyhle verše napsal před deseti lety a teď je našel v šuplíku a vydal. Protože to fakt odpovídá tomu, jak sbírka ve výsledku působí. A nikdo mě nepřesvědčí, že to viděl nějaký redaktor. Akorát další ukázka toho, že marketingoví pracovníci si můžou vydat knihu, kdykoli se jim zamane, protože protekce (zdravím Nofreeusernames). Ještě je potřeba zmínit, že absolutně nechápu tu potřebu mít jednu strofu na jedný straně a druhou na druhý. Co strofu, někdy i jen samotnou větu. Je mi líto všech stromů, co na tenhle skvost padly, protože jestli pro stromy po smrti existuje peklo, řekla bych, že vypadá zhruba takhle. No, zkrátka jsem si vždy myslela, že poezie má mezi řádky skrývat nějaké poselství a snažit se čtenáři předat nějakou myšlenku. Tady nenajdete vůbec nic. Závěrem bych jen chtěla říct, že pokud si tohle zasloužilo vydání, tak básničky mého čtrnáctiletého já by měly být oceněny minimálně Nobelovou cenou.

Protrpěla jsem se až na stranu 76 a zde to vzdávám. Nejsem žádný odborník na poezii, ale tohle se fakt nedá.

Geniální! Napojme teď generátory na všechny mrtvé české básníky a užijme si spoustu elektřiny zdarma!

Říkala jsem si, že se podívám jak se panu Pýchovi podařila nová kniha. Říkala jsem si, že když do Druhé šance pořád rval nějaké ty nepadnoucí přemoudřelé obraty, tak snad třeba s poezií trefí svůj žánr. Říkala jsem si že v krátkých úsecích třeba udrží nit a nerozsype se mu celá struktura.

Upřímně jsem fakt čekala že to bude lepší. Nebo aspoň stejně špatný. Ale ono je to ještě horší... Tentokrát hodil nějakou moudrou knížku do mixéru, a poskládal novou ze slov, u kterých měl pocit(!) že se rýmují... A nebo se rýmovala doopravdy, ale to zas dala dohromady nějaký nicneříkající rádoby hluboký verbální výron, jemuž podobné jsem psala když mi bylo sedm.

Za toto, by se už i moje čtrnáctiletá sestřenice s přebujelou fantazií styděla. Ta aspoň ví, že když si není jistá, jaký použít přechodník, nemá používat žádný. (Viz třeba „báseň“ jménem „Chronický útěkář“.) A taky by se rozbrečela, že je to veledílo o stodeseti slovech tak nevkusně rozplizlé na skoro 200 stran a zabíjí nám lesy.

Hrozně by mě zajímalo, jak probíhal proces výběru pro tento rukopis. Protože podle mě buď řekli „Jasně Ádo, my ti věříme, dej to tam,“ nebo je pan Buzz Markeťák (pardon, to nejde jinak!) prostě užvanil stejným buldozeráckým způsobem, kterým teď všechny přesvědčuje, že si na něj zasedli, a prudí ve zdejší diskuzi i v soukromých zprávách. Kdyby to totiž fakt někdo ze zbytku nakladatelství viděl a dostal prostor na odpověď, tak by to podle mě nevydal ani za pět míčů v obálce.

A ano, četla jsem to bohužel celé. Ačkoliv jsem si naprosto jistá, že to u poezie není k vytvoření objektivního názoru potřeba. Už jsem totiž nějakou poezii v životě viděla.

Další knihu si přečtu taky, pan Pýcha už je můj osobní meme.

Naprostá ztráta času. Básničky postrádají jakýkoliv smysl. Mám trochu pocit, že Adam Pýcha použil generátor náhodných slov, ze kterých potom celou knížku poskládal.

Naprostá blbost. Poezii mám ráda, ale tohle je zbytečná ztráta času. Bláboly, které postrádají jakýkoliv smysl a vtip. A pane Markeťáku, nesnažte se něco dál psát, jestli vám to ještě nedošlo, tak já vám to řeknu. Neumíte to.

Ech, bohajeho. Tohle jsme si snad nezasloužili. Tenhle výtrysk nekvalitní gymnaziální poezie by měl snad radši zase zatrysknout.

Pan Pýcha asi celkem dobře dělá práci markeťáka a spoustě naivnějších uživatelů Fb nakukal, že je jejich kámoš (což je taky důvod, proč si tuhle knihu někdo koupí), ale psaní knih by se v zájmu duševního zdraví lidstva měl vyvarovat. V kšiltech se určitě vyzná líp.

EDIT: Tak už mi pan autor taky psal do inboxu. Je to smutný. Ale komentář nade mnou top - Buzz Markeťák!

EDIT 2: Tak nemusí tady autor ze sebe dělat mučedníka, že. Kniha tohoto typu se dá přečíst i v knihkupectví. A popravdě, stačí si přečíst půlku, abych si byl hodnocením jistý...

Mentální eintopf.

Znásilnění poesie
v této knize hrůzně žije.
Na vaši práci, vy literární netvore,
vyhlašuji klatbu; damnatio memoriae.

Abych se přizpůsobil jazyku této vskutku titánské lyriky:

Z hovna bitch neupleteš.
Pane Pýcho, prosím - ticho.
Ticho.
Ticho.

04.05.2022

Poezii čtu dost minimálně. Naposledy jsem se nechal zlákat doporučením právě od Adama na několik autorů, takže jsem byl dost zvědav, jak dopadne jeho sbírka. Nákup jsem bral čistě jako jeho podporu, ale i to beru jako relevantní důvod. Sbírka přišla včera a dnes je přečtena. To je obecně na poezii super. Můžete machrovat kolik máte přečteno. A jak bych to hodnotil?
- krásná obálka
- minimalistické
- aktuální
- někdy dost šílené
- dokonce jsem se zasmál, což jsem nečekal

Já poezii psát neumím a asi ji neumím ani číst. Ale klidně dám 5*, protože nevidím důvod činit jinak. Odcházím spokojen.

Já hvězdičky zanechávat nebudu, protože by to podle mého nebylo správné. Já poezii zrovna dvakrát nerozumím, takže nejsem dostatečně povolaná na to, abych ji nějak známkovala. Nedopadlo by to dobře. Zůstanu jenom u slovního hodnocení.

Poezii sice nerozumím, ale ta správná si ke mně cestu najde. Třeba Shakespear, Wolker, naše balady...to já můžu a ty správné verše mě skutečně osloví. Tady se to ovšem nestalo. U pár případů jsem si spíš říkala, proč sakra zase musíme přidávat tu válku, toho prezidenta, tuhle současnou situaci. Jasně, když autor chce, odráží ve své tvorbě aktuální situaci, ale zrovna toho už má jeden plné kecky, protože je to všude. Ale aby se neřeklo, rýpnuli jsme si i do současné vlády, aby se váhy vyrovnaly. No a zbytku jsem prostě nerozuměla. Nijak se mě tyhle verše, které mi ani nepřipomínaly verše, nedotkly. Nic ke mně nedoputovalo, nic mě nezasáhlo. Buď to bylo naprosto ploché a nic mi to nedalo, nebo jsem vrtěla hlavou nad tou válkou a spíš mě štvalo, že i tohle tady musí být.

Nejsem poeta, vážně ne, ale když je nějaká poezie dobrá, zasáhne mě. Tahle břitva mě jen přesvědčila o tom, že jestli si ještě někdy přečtu současnou moderní poezii od někoho, od koho bych to vážně nečekala, tak si tu břitvu budu preventivně držet na krku já. Jako pardon, ale jen proto, že člověk pracuje v nakladatelství, ještě neznamená, že se mu musí vydat všechno. Román? Dobře, za mě sice taky nebyl nijak valný, ale nějakou hodnotu měl. Ovšem tahle sbírka, to je spíš taneček na hrobečku těch stromů, co za to padly, o to truchlivější, když je takový nedostatek papíru. A stejně se jím plýtvá. Buď chybami v tiskárnách, nebo tím, že se vydá něco, co opravdu nutně nepotřebuje spatřit světlo světla a mělo by to zůstat spíš v šuplíku. Poezie je hodně nevděčný byznys a tady to opravdu hodně nevyšlo.