Držet břitvu na tepu doby
Adam Pýcha
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495207/bmid_drzet-britvu-na-tepu-doby-nOi-495207.png
3
144
144
Nahlédněte do sbírky básní a próz, která cestuje časem. Pluje na vlnách minulosti, inspirované autorovým životem i příběhy jiných. Nesnaží se o reflexi současnosti, ale ignorovat ji nemůže. Zavede vás do daleké budoucnosti, méně růžové, než se může zdát, však stále podmanivě fascinující. Ocitnete se i v mezičasí, protože čas může plynout mnoha směry či ustrnout na místě. Sbírka Držet břitvu na tepu doby obsahuje více než osmdesát básní a jiných textů – rozdělených do čtyř tematických celků. Autor v ní neskrývá svou lásku k fantastice, ale věnuje se i tématům, která jsou běžnou součástí našich životů.... celý text
Přidat komentář
Tak na tuhle knihu pravděpodobně nejsem cílovka, bohužel mi čtení vůbec nesedlo. Věřím, že si kniha svoje čtenáře našla a najde, ale na mě to byla asi až moc velká, těžko uchopitelná divočina.
Tak..
Musím říct, že jsem nečekala tak zajímavou sbírku básní.
Dokonce mám v knize několik oblíbených úryvků, které jsem si četla pořád dokola.
Autorovi předtím vyšla kniha Druhá šance, která je žánrově scify - fantasy a řekla bych že je to jeho oblíbený žánr. Jde to poznat totiž i v této knize.
Bohužel narazila jsem ale i na několik veršů které jsem nepochopila a některé básně mi tak nesedli vůbec. Hlavně teda ty ze sekce budoucnost (tady je to scify cítit nejvíc).
Tam jsem byla více méně zmatená.
Minulost je za mně nejlepší. Tam jsem narazila na spoustu krásných myšlenek.
Držet břitvu na tepu doby stojí za přečtení a každý z nás si z knihy vezme něco jiného. To je totiž na poezii to co se mi líbí. :)
Doporučuji!
Zajímavá moderní poezie. Musím říct, že se hezký četla. Vadilo mi jen, že se u knihy plýtvalo místem. Jako dvě věty na jednu stránku, za mě je to plýtvání místem
Tak trošku jsem čekala, že se to bude víc rýmovat :-D Pro mě osobně je hodně těžké hodnotit poezii... intimní myšlenky autora. Bohužel se mi tato sbírka "básní" nelíbila:(
Fantastická poezie okořeněná špetkou prózy. Básně jsou velmi kvalitní, některé se drží zajetých básnických prostředků, jiné jsou velmi progresivní a originální.
Kniha je rozdělena do více částí Minulost, Přítomnost, budoucnost,mezičasí a příběh Dívka bez barvy, který má 10 částí. Vyzdvihnout bych chtěla básně: Růže nerostou v noci a Profesionál ty se mi líbily nejvíc.
Každé mé hodnocení knihy je osobní, ale o poezii to platí dvojnásob. Mám ráda poezii, jsou to zpěvy duše. Ke každému z nás však promlouvají jiná slova. Někdo slyší to a někdo to. A ke mně tyto verše nedopluli, není to však vina autora ale mého rozpoložení mysli.
Rýmy jsou chytré, básně mají tvar a hloubku. Kniha se mi líbí graficky a co více, oceňuji každého kdo dnes bojuje za vydání básnických sbírek. Člověk potřebuje potravu pro duši, a v podobě poezie je jí dnes zatraceně málo.
Přikládám báseň, která mě zaujala.
ZOBU
Dnes v práci bossing tropí boss
prý nepracuji dost
prý sukne krátká není moc
prý v úsměvu chybí oddanost
něco ROI
výkonnost či konverznost
blowjob sen
nikdy nezná strop, ale já nemám zlost
jedu level drozd
zobu
zobu
zobu
zobu na předpis
zobu beze studu
zobu na nudu
zobu za každou slzu
zobu za tebe
zobu za sebe
zobu za barvu
zobu za nebe
zobu dvakrát víc, když se to rozjede
zobu tak, až se to rozjebe
klidně středa
klidně Velikonoční neděle
aby Kristus řval...
Jen kvůli tobě, bejby, vstal jsem levou nohou z postele!
Kniha se mi líbí, některé básně mne hodně zasáhly. Hodně věcí dost sedí nebo alespoň já je vidím stejně.
Básně mají rým, to se mi líbí. Nemám ráda moderní poezie, ve kterých rým, aby člověk pohledal. To už pak není báseň.
Básně jsou hodně depresivní nebo větší část. Nejvíc se mi líbila asi přítomnost a pak některé vize budoucnosti, určitě ji budu ještě číst. Z některých básní jsem měla husinu, není asi pro každého.
Musím ale vytknout jednu věc a to rozkouskovaná jedna báseň na víc stránek, jedna věta na stránce, pláču za ty stromy, které na to padnou.
Knihu doporučuji. Ještě malá připomínka na ostatní čtenáře, opravdu je nutné dávat knize "odpad"? Nedávám to žádné knize, vždy alespoň jedna hvězda, domnívám se, že co jednomu se nelíbí druhému může.
Jestli něco dělám opravdu nerada, tak je to hodnocení poezie.
To je totiž něco tak subjektivního a intimního, že nemám pocit, že mám jakékoliv právo hodnotit autorovy niterné pohnutky a úvahy.
Co ocenit musím, je odvaha se takto odhalit a sbírku sdílet s veřejností. A čekat na ohlasy, čekat na reakce plné nepochopení, protože kdo jeho boty neobul, neuvidí to nikdy úplně stejně.
Osobně jsem si ve sbírce našla několik básní a textů, které se mnou zarezonovaly, které jsem si označila, ke kterým se ráda vrátím a budu v nich hledat ještě víc. Snažit se číst ještě víc mezi řádky.
Zvlášť texty nebásnického charakteru mě oslovily moc.
Ale taky je tam spousta veršů, kde mi chyběl rytmus, který (možná jsem staromódní) je pro mě u básní důležitý. A další spousta textů, kde se mi to mezi těmi řádky prostě nepodařilo najít, které mi nic neříkaly. Dost možná je to „chyba" moje, ne autora, ale s největší pravděpodobností jsme v tom nevinně oba. Protože já nezažila to, co on, on nemá tušení, co mám za sebou já a tak se to prostě nepotkalo. A tak to někdy je. Tam se můžu, co do hodnocení opřít jen o ten rytmus, zvukomalbu, plynulost a nějakou „vláčnost" básní a ta mi často chyběla. Takové to, jak se s vámi slova mazlí na jazyku, když je čtete. A to se mi tady moc často nestávalo.
Kolem a kolem hodnotím sbírku průměrně 5 / 10
Ale na Adama kvůli tomu jisto jistě nezanevřu, neboť si mě dostatečně získal Druhou šancí a dál budu netrpělivě vyhlížet další knihy z jeho pera.
Jako jistě spousta z čtenářů této knihy jsem relativně nedávno jsem četla autorovu první knihu Druhá šance, a byla jsem z ní naprosto unešená a nadšená. Když jsem se dozvěděla, že bude vydávat básnickou sbírku, přemítala jsem zda si ji mám přečíst, či nikoliv. Poezie je totiž pro mne velmi subjektivní a trochu jsem se bála, abych se nezklamala.
Držet břitvu na tepu doby ovšem není jen sbírka poezie. Obsahuje i několik více či méně krátkých próz. Je rozdělena na 4 tematické celky - minulost, přítomnost, budoucnost a mezičasí. Celá sbírka je laděna spíše do stylu moderní poezie - některé básničky zaberou jednu stránku, některé více, ale třeba tím stylem, že na jedné straně je pouze jedno nebo dvě slova.
Musím přiznat, že poezii hodnotím nerada. Jak jsem již říkala, je to podle mě velmi subjektivní záležitost a ohromně záleží na tom, jestli se osobnost autora a čtenáře v určitém bodě protnou a jsou tedy spolu "na jedné vlně." Bohužel musím říct, že většina básní pro mne byla změtí slov bez zřejmého smyslu. Nějak jsem nedokázala rozluštit, co tím vlastně autor chce říct, jaké byly jeho myšlenky, co ho vedlo k napsání zrovna těchto veršů. V celé sbírce jsem našla všehovšudy 10 básniček, které se mě nějakým způsobem dotkly, rezonovaly mnou. Úplně mi neseděly kousky, ve kterých byly použité příliš moderní výrazy, anglická slova nebo občas i vulgarismy. Asi jsem v tomhle trochu staromódní.
Co mě ovšem nadchlo a přesvědčilo o tom, že Adam opravdu umí psát, byly krátké prózy doplňující básně. Mou nejoblíbenější se bezpochyby stala Dívka bez barvy I., protože se svým stylem ohromně přiblížila právě mé oblíbené Druhé šanci. Byla to stejně uchvacující sci-fi podivnost, která by podle mě mohla být námětem minimálně na povídku, ne-li na celou knihu. Na tenhle příběh budu dlouho vzpomínat.
Mou závěrečnou myšlenkou tedy zůstává, že ač na poli básnickém jsme se s autorem tak trochu minuli, u jeho další prózy nebudu váhat ani vteřinu a půjdu si ji přečíst.
Vztah k poezii je něco tak strašně subjektivního a intimního, až mě to někdy i děsí. Ve svém životě jsem přečetla hodně básnických sbírek. Od českých klasiků až po prokleté básníky. Dodnes si pamatuju krásné, temné i odvážně verše spisovatelů jako byl Charles Baudelaire nebo Arthur Rimbaud. A kdo by neznal Paula Verlaina, no ne? Nicméně, pokud bych měla jmenovat básníka, který se opravdu dotkl mé rozervané duše, pak bych asi musela zmínit praotce literárního hororu Edgara Allana Poea.
Poezie šla ale značně dopředu a odklonila se jiným směrem. Ve světě rezonují volné verše, rytmus přestává dominovat a tempo udává básník dle svého uvážení. Zvlášť poslední roky převažují verše agitační, které mě až tak moc neberou, ale vzhledem k době, ve které žijeme, tento projev chápu.
Do rukou se mi dostala básnická sbírka Adama Pýchy, která na první pohled zaujme svou překrásnou obálkou. Slibuje čtenářovi výlet do minulosti, přítomnosti, budoucnosti a tzv. mezičasí. Nalezneme v ní básně kratšího i delšího rozsahu, verše převážně subjektivního rázu, kdy se autor zkusil ze všeho, co ho dusilo, vypsat touhle poetickou formou. Spoustě veršům jsem bohužel nerozuměla a dle mého mají pro autora svůj specifický význam, který ani není možné pochopit širší veřejností. Některé básně ale jasně odkazovaly na konkrétní dobu a troufám si říct, že i postavy a situace dnešní zlomené doby. Střídaly se verše veselé i smutné. Chvíli vás tak autor naladil na melancholickou vlnu, aby vás z ní pak mohl další slokou vysvobodit.
Tahle sbírka nebude pro každého. Už jen z toho principu, že jsou v ní verše často napsány stylem, který je pro autora scifi typické a řekla bych i blízké. Verše tak někdy pochopíte, někdy je pochopíte jinak, než byly napsány a bohužel je někdy nepochopíte vůbec.
Přečteno v rámci štafety. Není to kniha, kterou bych si koupila a jednoznačně je to absolutní výstup z mé čtecí zóny. Přesto si určitě nějaký čas čtenáře zaslouží a najdete si tam místa, která jsou k zamyšlení. Několik částí je velmi povedených a jiné jsou dost šílené. Nicméně mi to jako cele drží pohromadě a tu hodinu považuji za dobře investovanou. Takže jako proč ne. 4* z 5* klidně dám. PS. Obálka je krásná a i sazba.
Říkat tomuto "poezie" je urážkou poezie. Všichni velcí básníci minulosti musejí rotovat ve svých hrobech (pokud tedy nebyli zpopelněni - co se v takových případech děje s popelem, to netuším). A žijícím básníkům a milovníkům kvalitního básnictví přeji, aby se jim tahle věc, která měla zůstat v šuplíku (stolu stojícího ideálně někde uprostřed Sibiře a obsypaného pro jistotu hašeným vápnem), nikdy nedostala pod ruce. Mohla by je totiž do věčných lovišť přivést.
„Kdy jsem se narodila? Dnes. Dnes byl ten den.”
Je pro mě těžké sepisovat názor na poezii, protože každá strana zasáhne každého člověka jinak. Někoho se dotkne či rozesmutní, někoho rozesměje a někdo ji nepochopí.
U čtení se mi totiž prolínaly všechny 3 tyhle hlavní pocity. Některé strany mě fakt vzaly, u něčeho jsem se i zasmála.. ale u dost z nich jsem jen koulela očima.
Řekla bych, že by mi více sedlo, kdyby byly básně a texty psané v jednom smyslu - takže buď jen ty smutné nebo jen ty veselé či absurdní. Takhle se člověk na jedné straně zamyslel nad svým životním osudem a na druhé straně četl o tiktoku, který tomu moc hloubky nedodá. (Chápu, že zrovna ten tiktok je prostě zobrazení dnešní společnosti, ale nic to nemění na tom, že by to za mě bylo lepší jet jen jedním směrem :D)
Poprvé jsem lepíkovala jinou knihu než štafetu, protože k nějakým zápiskům jsem se potřebovala vrátit - a jak jsem to tak probíhala podruhé, nejvíc se mi prostě líbila Dívka bez barvy I. To sice nebyla poezie jako taková, ale líbilo se mi to nejvíce a myslím, že autor by se měl spíše ubírat k psaní takovýhle věcí. Druhou šanci jsem posílala do štafety a za chvíli se mi má vracet, tak jsem zvědavá, co řeknu na tu. :)
Co velmi zaujme na téhle sbírce je obálka - ta je opravdu super - jednoduchá a přitom krásná. :)
Tahle kniha mě opravdu pořádně překvapila. Nebudu si tady na nic hrát, poezii zkrátka nečtu a každý měsíc ve škole mám hrůzu z toho, že se nám nějaká objeví v povinné četbě. Je to ale obrovská škoda a dostáváme se k tomu, jak povinná četba ničí zájem o knihy. Kniha mě moc bavila, určité básně a texty jsem si obvzlášte zamilovala a pozastavovala se nad tím, jak výstižné vlastně jsou. Myslím si, že básně v této sbírce jsou úžasně a srozumitelně napsané, takže jsem většinu pochopila. Rozdělení na časové linie bylo skvělé a moc dobře fungovalo. No a do obálky jsem se naprosto zamilovala. Takovéhle typy obálek mám nejraději - jednoduché, ale upoutají pozornost.Doporučuji!
Tahle kniha se čte skvěle rychle a má opravdu nádhernou obálku. Nesedla mi však celá ale pár básní mi sedlo a dala jsem si tam lepíky. Některé však šly mimo mě, ale kdo má rád poezii tak proč to nezkusit. Já se těším až si najdu čas na knihu Druhá šance.
Tak do této sbírky jsem nakoukl v místní knihovně a po zběžném prolistování jsem došel k závěru, že tenhle druh poezie (?) skutečně nemusím, mimochodem prozaické texty také docela bída.
Autor je správcem skupiny o knihách takže se mu tam skrz knihu lichotí horem dolem tak jsem se na ni teda taky podívala a uhm...
NE, NEDÁ SE TO.
Za tohle je i těch oslavovaných 99,- příliš.
Tato kniha se mi dostala do ruky a jelikož mám poezii poměrně ráda, tak jsem si chtěla přečíst i tuto.
Bohužel je to nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla. Verše jsou dosti chabé, jako by to psalo náctileté dítě a ani nedávají smysl. Člověk by čekal určitou úroveň, ale ta tu bohužel chybí.
Jediné pozitivní na této knize je pěkná obálka, avšak je mi líto stromů, které se kvůli této knize pokácely.
Štítky knihy
postmoderna parodie básně epické básně fantaskní poezie reflexivní poezie česká poezie sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2021 |  Druhá šance |
| 2022 | Držet břitvu na tepu doby |
| 2019 |  V odstavném pruhu |
| 2020 | Desatero |
| 2022 | Víš, tak to prostě musí být |
Zajímavá moderní poezie. Pár z nich bylo super a pár zase co se mi absolutně nelíbily, ale
není na světě člověk ten,
aby se zalíbil lidem všem! ;-D