Dubajka – příběh letušky
Tereza Vichtereyová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436246/bmid_dubajka-pribeh-letusky-ggT-436246.jpg
3
70
70
Vstříc tomu nejúžasnějšímu dobrodružství! Dva roky prázdnin. Tak bych shrnula období, kdy jsem měla to štěstí nasadit červený klobouček a prolétat svět křížem krážem. Vytvořit si ty nejkrásnější vzpomínky a na vlastní kůži se přesvědčit, že láska i hory (a pouště) přenáší. Kdyby mi někdo před lety řekl, že tohle bude můj příběh, o kterém dokonce jednou napíšu knížku, vysmála bych se mu. Ale to, že teď čtete tyhle řádky, je důkaz, že se mi to jen nezdálo. Sny jsou tu asi opravdu od toho, aby se plnily.... celý text
Přidat komentář
Těšila jsem se na tuto knihu, protože jsem si myslela, ze se dozvím více ze zákulisí letušky v Dubaji, což se ale nestalo, až na popis tréninku. Samé zdrobněliny jako papu, sníďa, snídaňka, dlouhé popisy jídla. Nebavilo mě to, až na tu úvodní část a rozhodne znova bych si ji už nepřečetla.
Na knihu jsem se těšila. Zážitky letušek jsou pro mě hodně zajímavým čtením a ráda se v tomhle prostředí pohybuju. Přitom lítání úplně v lásce nemám, docela paradox.
Co byl ale pro už od začátku problém, je jazyk. Autorka používá hodně zdrobnělin, které mi celkem brzy začaly lézt na nervy. Jako občas bych to překousla, ale číst pořád o papů a o snídě bylo trochu moc. Je hodně znát, že původně byly příspěvky psané ve formě blogu pro rodinu. Před knižním vydáním měly rozhodně projít nějakou formou úprav a přepisování.
Těšila jsem se, že v díle bude věnována větší část popisům zemí, kam se letušky s Emirates dostanou. Ale Tereza se zaměřila hlavně na svůj volný čas, který hodně trávila u jídla nebo u kafe. Přírodu napříč kontinenty je možné taky v nějakých příspěvcích zachytit, přece jen se podívala nejen do zemí Evropy, ale navštívila i Austrálii nebo Nový Zéland. Jenom jsem čekala, že se to v titulu objeví ve větší míře. O pohovoru a průběhu přijetí ke společnosti se taky moc nedozvíme. Za to vnímáme kdy přesně se autorce stýská po domově.
Způsob zpracováním mě bohužel zklamal. Hodně bych osekala určité situace, které se dokola opakovaly a víc času věnovala buď samotným letům nebo pak popisu přírody v cílových destinacích. Takhle to působilo hodně povrchně a nedostatečně. Za mě docela zklamání.
Pokud čekáte nějaký popis práce letušky, jak probíhal pohovor a samotná práce, tak se toho zase tolik nedozvíte. Jedná se spíš o blog/diář, který Tereza psala pro svou rodinu a známé, a rozhodla se jej předělat na knihu. Stejně jako pár dalších čtenářů už mě časem trochu iritovaly "snídaňky". Taky zde byla hodně silná zamilovaná linka hlavní hrdinky a jejího přítele Martina. Něha a láska z knihy přímo stříkaly. Mě tenhle typ knížek nevadí, ale na plný počet bodů to ani tak nebylo. Mnohem víc se mi líbila kniha Veronika v Dubaji.
Uff.. konečně dotčeno. Musím říct, ze miluji všechny knihy, které se týkají létání, ale tahle pro mě byla trosku utrpením. Těšila jsem se, jak se o Emirates a vůbec celkově o této profesi člověk dozví něco víc. Bohužel se tak nestalo.. kniha je jen plná popisů víceméně nic neříkajících zastávek na “sňídaňky a papu”. Upřímně je za mě kniha poměrně velkým zklamáním a byla jsem ráda, že jsem ji neodložila.
Na knihu jsem se těšila, a ze začátku se mi moc líbila. Od druhé poloviny jsem se do čtení spíše nutila. I když to bylo zajímavé téma, už mi to přišlo více méně stejné pořád dokola, hlavně ty pohledy pro přítele.
Na knihu jsem se moc těšila, ale po přečtení některých recenzí jsem trochu znejistěla. Nakonec spokojenost. Člověk ke knize musí přistupovat tak, že je to vlastně blog, který autorka psala pro své příbuzné a přátele, aby věděli, jak se na cestách má. Sama pracuji v cestovním ruchu a pár historek mě opravdu pobavilo. Spoustu míst, kde autorka byla jsem osobně navšívila a tak jsem si příjemně zavzpomínala. U spousty míst, kde jsem zatím nebyla jsem si alespoň udělala obrázek, kam se tam vydat a zda je nutný místní průvodce, nebo se člověk může vydat sám na vlastní pěst. Zdrobnělin je v knize opravdu mnoho a ze začátku to člověka překvapí, ale po cca 50 stránkách jsem je přestala vnímat. Autorka ráda jí a umí svěle popisovat jídlo, takže mě během celého čtení honila mlsná :-)
Veľmi pekná a zaujímavá kniha, píšem aj keď som ju ešte nedočítala. Prostredníctvom knihy som sa dostala do celého sveta. (doplnila som to s youtubovými filmami) Bomba, vrelo odporúčam.
Krásná knížka,tyto mám velice ráda, kdy můžu s autorkou, která si splnila sen a stala se letuškou a mohla procestovat svět, se podívat co vše navštívila, co prožila během letu a jak se jí různé destinace líbili, více takových knížek prosím:)
Milá knížka, která mi zpříjemnila chvíle v nemoci, kdy jsem byla připoutána na lůžko a přesto procestovala téměř celý svět. Hezký styl psaní. Číst její pohlednice příteli mne nebavilo, ale nebylo problém je přeskočit.
Knížku, kterou napsala jedna bývalá kolegyně o mé stále aktuální práci, jsem nemohla jen tak vynechat. Byla to taková příjemná jednohubka. Všechno pravdivě vystiženo a objektivně popsáno. Akorát já se nemohla přenést přes ty zdrobněliny. A stále se opakujícímu vyznání lásky k příteli. Škoda také, že se neobjevila zmínka o tom, jak Dubaj je neuvěřitelně kosmopolitní- dohromady čítající přes 150 různých národností žijících pospolu. To vytváří úžasnou atmosféru a nepřeberné možnosti.
Souhlasím s autorkou, co se týče vděčnosti, otevřenosti a celkově pocitu, ze díky téhle práci máte pocit nekonečně dlouhých prázdnin! Ovšem vykoupených fyzickou i psychickou únavou, jet lag a osamělostí v různých koutech světa. Ja měla to štěstí, že jsem zde našla svou životní lásku a ani po 8 letech bych neměnila.
Jen doufám, že další knížky bývalých letušek už vycházet nebudou. Přeci jen toho bylo dost. A když už, tak uchopené úplně jinak a neotřele.
Nejdříve bych se chtěla pochválit, že jsem to zvládla přečíst až do konce.
Jedná se o jednu z nejhorších knih, kterou jsem kdy četla. Během čtení jsem chtěla knihu několikrát odložit a už se k ní nikdy (!) nevrátit, bohužel jsem notorický dočítač, dobře mi tak.
Kniha má neskutečný potenciál, a věřím, že kdyby byl využit naplno, i těch 264 stran by bylo málo. Jak asi tušíte, bylo to neuvěřitelně dlouhých 264 stran plných zdrobělinek jako papů, vyspinkat, snídaňka, zprávičky, které se vyskytují snad v každé větě a nutí vás si vydloubnout oči. Tohle neuvěřitelné množství zdrobělin je ještě proloženo vylíváním srdíčka a milostnými pozdravy z navštívených měst. O práci letušky se dozvíte jen nutné minimum, zbytek jsou popisy jídel (a že jich bylo!), sem tam popis dané destinace.
Kniha je složena z blogových zápisků, které během svého pobytu autorka psala nejbližší rodině. Bohužel kniha před vydáním nepotkala korekturu ani zdaleka a autorka se nejspíš ani nenamáhala si to před vydáním přečíst a nějak upravit. Upřímně nechápu, jak to po přečtení mohlo některé nakladatelství vydat.
Navíc je zde absence jakýchkoliv fotek.
Stručně a jasně - NEDOPORUČUJI ke čtení, pouze v případě, že máte sebetýrací sklony, pak vám nejspíš udělá radost.
Jedna z mala knizek,ktere jsem nedocetla. 50 stranek stale to same..a po rychlem prolistovani se nic nemeni ani po dalsich 150. Pribeh zadny,popisy destinaci letem svetem a to, co mel kdo k snidani a kde koho potkal, to me cist nebavi.
Knihu Dubajka hodnotim ako jednu z vynikajucich autobiografickych knih,ktore som za posledne obdobie citala. Autorka putavo popisuje proces vyberu, priebeh kurzu a nasledne samotnu pracu stewardky. Velmi putavo opisuje jednotlive lety a krajiny,ktore navstivila. Pacilo sa mi,ze do deja zahrnula aj priatela a rodinnych prislusnikov. Knizka sa mi velmi pacila a odporucila by som ju aj dalej. :)
Začalo to divně, probíhalo to divně a nešlo to číst dýl než pár minut. Škoda. Tady se opravdu vyplnilo to, co psala sama autorka, když o sobě pochybovala s tím, že "psát může opravdu každý a že její vzpomínky nebudou nikoho zajímat". Bohužel ano :(
Miluju životopisy, miluju realitu, ale tohle nešlo.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst, protože mě zajímalo, jaký to vlastně je stát se letuškou u takové firmy. Čekala jsem víc stránek o tom než letěla první let.
Nejdřív negativa - nejsem jistě sama, ale vadily mi všechny ty zdrobněliny, a to dost! Dopřála bych tohle čtení i manželovi, ale už předem tuším, že on by to nedal, škoda.. Podobné to bylo i s těmi všemi vyznáními, asi bych nechtěla, aby tolik lidí vidělo tak hluboko do mého soukromí? Ale teď už k tomu, co já osobně vidím pozitivně. Tahle holka měla "koule" opustit všechno a všechny a šla si za svým snem. Několikrát jsem si říkala, že tenhle stesk po domově, který prosakuje vším tím vyprávěním, bych já prostě nedala. Klobouk dolů! Pro mě hodně zajímavé vyprávění, ať už na začátku, kdy si člověk najednou uvědomí, na co všechno jsou ty holky připravovány, tak i popis všech těch navštívených míst. Já mám prostě toulavý boty a hrozně mě to čtení bavilo, bylo to zase něco jiného. Není to typická kniha, ale já to beru, podle všeho to byl původně deník psaný hlavně pro rodinu a přátele. Kdyby byl od začátku plán to jednou vydat, nejspíš by to vyprávění bylo jiné, o to víc to ale pro mě bylo opravdové. Měla jsem dost často pocit, že je ta holka moje krevní skupina, těžko to popsat, ale prostě tím přístupem k životu.. Třeba to bude i tím, že máme narozeniny ve stejný den? ;-) Držím Terezo palce, ať si dál plníte sny..
Nejdřív jsem se nemohla dočkat, až tuto knížku začnu číst... potom jsem se nemohla dočkat, až bude u konce. Jsem ten typ, který vše dočte do konce (i když mě to přestane bavit a musím se do toho nutit).
Anotace je opravdu lákavá, člověk se těší, že to bude zajímavé čtení letušce, která pracovala dva roky u společnosti Emirates a procestovala svět. Sama autorka popisuje tohle období jako dva roky prázdnin, což vás navnadí. Knížka je psaná formou deníku (blogu) a je plná, doslova plná, popisů toho, co autorka jedla, jak odpočívala a poznávala nová místa. To není až tak špatné, jen to bylo takové nicneříkající a člověk si o navštívených místech neudělal ani pořádnou představu.
Co mi ale opravdu vadilo, bylo nadměrné užívání zdrobnělin, které nemusím... teď už je nesnáším. Také autorka popisuje vše až moc růžově. Mám ráda slaďárny, ale tohle bylo moc i na mě - je hezké, že miluje svoji rodinu a partnera a je jasné, že jí chyběli, ale nemusí to být zmíněné pomalu v každé druhé větě.
Hlavně si myslím, že čtenáři očekávali realitu, chtěli se dozvědět i to špatné z práce letušky. Život není jen růžový. Myšlenka to byla hezká, ne každému se podaří procestovat svět, ale chtělo to jinak uchopit.
Letuška u Emirates? Češka? Tak to bude určitě nejen moc hezká a inteligentní dívka. Bude určitě velmi pracovitá, cílevědomá, zdravě dravá a zcestovalá. Tak hurá, určitě se dozvím spoustu zajímavostí. Sem s knihou.
No a teď realita.
Jsem na konci knihy, hurá!
Bože, to je, ale h..a!
A pak už jen známá hláška z Černých baronů: "Chce se mi zvracet"!
Téměř v celé knize nám Terezka popisuje jak se hezky napapala, vyspinkala, jak si užila volníčko, snídaňku, bazének.... A ty citové výlevy! Chápu, odloučení od partnera a rodiny je těžké a určitě i velmi citlivé a bolestivé téma, ale proč tím neustále obtěžovat okolí? Když už se jednou rozhodnu napsat knihu o dvou letech "prázdnin" zdržím se citových výlevů na každé stránce!
O práci letušky jsem se moc nedozvěděla, o cestopisu nemůže být ani řeč, jako cestovní průvodce nepoužitelné.
Ano, v dnešní době může knihu vydat opravdu každý.
Ano, pokud máte peníze, není potřeba žádné korekce, či rady odborníka.
Ano, já to fakt dočetla!
Dubajka – příběh letušky
Za mě skvostné oddechové čtení. Nevadily mi zdrobněliny, nevadily mi snídaňky, naopak, kapaly mi sliny, všechno jsem si barvit představovala. Popisy měst a jejich krás ve mě vyvolávaly potřebu, hledat je v mapách a touhu, podívat se do nich osobně a beru to, jako tipy na cíle možných cest. Z pohlednic, adresovaných Martinovi, byla cítit obrovská, nekonečná vroucí láska, souznění, touha a vzajemná důvěra. Klidně budu číst znovu.