V lesích
Tana French
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43594/bmid_v-lesich-GIl-43594.jpeg
4
894
894
Dublinské oddělení vražd série
1. díl >
Policejní vyšetřovatel v Dublinu Rob Ryan se svou kolegyní Cassií Maddoxovou dostanou na starost případ dvanáctileté holčičky brutálně zavražděné v lese blízko místa, kde si před dvaceti lety hrály o prázdninách tři děti a dvě z nich se už nikdy nevrátily. To třetí, které se vrátilo a které si ale vůbec nic nepamatovalo, je Rob Ryan, jenž si kvůli svému traumatickému zážitku dokonce i změnil jméno. Nový případ, který je čím dál jasněji provázaný s onou starou tragédií, otvírá Robovu hluboce skrytou minulost a každá stopa pátrání vede vždycky do lesa. Tana Frenchová je mladá irská autorka, vystudovala herectví a v současné době žije v Dublinu. Její debut z r. 2007 se stal v žánru kriminálních thrillerů senzací roku.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
In the Woods, 2007
více info...
Přidat komentář
Asi půjdu proti proudu a souhlasím s Majuš333. To bylo" utrpení ", dlouhé věty, dlouhé kapitoly, zdlouhavé vyprávění. Skoro celou dobu jsem chtěla knihu odložit, ale přesvědčovalo mě poměrně slušné hodnocení. Čekala jsem rozuzlení, ale vůbec se nekonalo.... spíše taková nudná povídka, něž detektivka. A do toho hlavní hrdina, pro mě total nesympat, charakter žádný...No, musím si spravit chuť něčím povedenějším.
Téééda, působilo to obyčejně, ale z příběhu se vyklubala plynulá jízda v prostoru a čase. Od dětského dobrodružství a divného zážitku, po vraždu holčičky, která chtěla být baletkou... Do toho se mi fakt líbil vztah hlavních hrdinů. Jejich chemie byla vtipná a přátelská a příběh, byť detektivní, zasunuta do trochu jiné škatule. Jasně, policejní práce se konala, ale tak nějak... jinak.
Určitě každý má nějaké živé vzpomínky na doby dávno minulé. Také se mi vybavoval les. Oživila jsem si několik letních zážitků, jednu noční můru a bezstarostnost.
Právě i ta z části příběhu dýchala, když hlavní hrdina popisoval své dětství.
Autorky další knihy ráda znovu vyhledám.
Velmi pěkně napsaný příběh ten konec byl hodně zajímavý. Bylo mi pak líto vyšetřovatelů jak to mezi nimi nakonec dopadlo. Pořídím si další díl od této autorky
Pro milovníky pomalého vyprávění, pak skvělé. Kdo hledá rychlovku plnou dějových zvratů, bude zklamán. Posloucháno jako audiokniha - výborně načtená Petrem Jeništou.
Toto bolo ako čo???
Ako pozerám na komentáre, tak veľmi ani proti prúdu nepôjdem... V lesích bola jedna z mála kníh, ktorá bola pre mňa čistou katastrofou... 25.kapitol na 500 stranách bol horor, v tých dlhočizných kapitolách som sa doslova strácala... Dlhé a rozvinuté vety pozliepané zátvorkami a pomlčkami mi tiež nepomáhali... Keď som dospela na koniec vety, v niektorých prípadoch som si vôbec nepamätala, ako veta vôbec začínala a o čom vlastne bola... Posledných 50 strán už bolo pre mňa čistým utrpením a keby som nebola zvedavá, ako to dopadne, tak by som to vzdala... Ale asi som mala, pretože to, na čo som celú knihu čakala sa aj tak nevysvetlilo...
"Pamatuj, poutníče, jenž procházíš, čím jsi dnes ty, byl jsem i já; čím jsem dnes já, budeš i ty…"
(SPOILER) Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a měla přes 20 hodin. Uteklo to jako voda. Líbilo se mi, že si autorka vystačila s jedinou vraždou. Poslední dobou mě už unavuje trend desítek vražd a nejlépe i popisu různého mučení, takže jsem ocenila poklidné tempo vyprávění. Hlavní pár vyšetřovatelů (později trio) mě bavil, líbily se mi nejprve jejich legrácky a později i jiné vztahy, které na pracovišti mohou postupem doby nastat. Byla jsem ráda, že se autorka tolik věnovala jejich minulosti, že jsem mohla poznat, co mají odžito a z jakého prostředí pocházejí, co je utvářelo. Protože to zase dost ovlivňovalo, jak se chovali během vyšetřování. A archeologické vykopávky! To je moje, takže ty jsem si užila taky. Mám i výtku. Tedy opravdu hodně mě zklamalo, že jsem se nedozvěděla, jak to bylo s dětskými přáteli vyšetřovatele Ryana. Chápu, že i v životě se člověk prostě všechno nedozví, ALE tady mi to přišlo trochu jako podraz na čtenáře. Od autorky mám ještě Temnou zahradu, kterou si nechávám na seznamu k přečtení. Neboť V lesích se teď řadí mezi moje oblíbené detektivky.
Kniha byla čtivá až do konce. Příběh mě bavil, bylo to napínavé. Nedočkavě jsem se těšila na konec až se konečně dozvím kdo, kde a proč. A pak to přišlo... mám z toho depku. Jakože cože? No jasně život není fér a vždycky všechno nedopadne jak by mělo. Jen mám pocit, že to čím to začalo se mělo taky vyřešit. Z toho konce jsem prostě trochu zklamaná.
Zajímavá detektivka, která vlastně z mnoha stránek skončila špatně a mnoho, o čem se psalo, vlastně ani nevysvětlila. A to, že ze vztahu dvou hlavních postav nezůstalo vůbec nic, to mělo až archeologický rozměr - že všeho zbydou jen kosti, střepy a prach. Když se to tak vezme, tak ten konec byl pošmourný jak irské počasí, a jednomu by se z toho až chtělo zkoumat láhev whiskey až do smutného dna.
Už jsem přečtla několik knih této autorky. Dokonalá podoba mě nadchla, Místo pro tajnosti mě také zaujalo a obě tyto knihy si velmi dobře pamatuji i po pár letech. Na Věrnosti už bylo horší a Vetřelce jsem četla nedávno, ale bylo to takové nějaké průměrně zapomenutelné. Tak jsem Tanu French pomalu začala opouštět.
Pak jsem byla přesvědčena, abych si přečetla i toto a jsem opět nadšená. Ne tak tématem a hrdiny, ale autorčiným stylem. Bylo to hezky napsané. Vypravěč komunikuje se čtenářem, komentuje děj i své chování a rozhodnutí, v chytrých náznacích předjímá, co se bude dít, což vzbuzuje zvědavost. Zajímavá je psychologická linka příběhu a výborné popisy, zvláště popisy lesa. Jako bychom tam s těmi třemi dětmi byli... Krásná prvotina.
Tak tedy…mám momentálně intenzivní potřebu u literatury odpočívat, takže detektivka by měla být k tomuto účelu ideální; tohle mě ale spíš vyčerpalo.
Na hlavního zloducha autorka od samého počátku doslova ukazuje prstem, takže následně další asi ¾ příběhu čekáte a trochu doufáte, že vás jen tahala za fusekli. No…
Toto už je samo o sobě docela výrazné mínus.
A obdivem nelze planout ani ke dvojici hlavních vyšetřovatelů. Jsou, mírně řečeno, lehce infantilní.
S tím asi souvisí i nadužívání výrazu „křenit se“. Ti dva se na sebe kření prakticky při každé vzájemné konverzaci (tedy zejména ze začátku, pak jim trochu dojdou příležitosti). Občas se, pravda, zakření i nějaký jejich kolega, popř. i civilista. Nejsou v tom sami.
Z představy křenících se policistů mě jímala hrůza.
Ty milostné tanečky ani nekomentuju.
Celkově je to tedy taková podprůměrná detektivka, snažící se šokovat a překvapit alespoň v závěru.
Ale to už mi to celé bylo úplně jedno a zajímalo mě pouze to, jak to dopadne se stavbou dálnice.
Za mne čtivé, zajímavé, děj měl spád a rozuzlení bylo jiné, než jsem očekávala. Autorka mi byla doporučena jako tip. Určitě si přečtu další knihy této série.
Pokud je tato kniha autorčina prvotina, potom klobouk dolů! Je neskutečně čtivá, má napínavý a strhující děj, takže se od ní jen těžko odchází. A navíc ji celou prolíná tajemství, co se tenkrát před lety v lese doopravdy stalo... Bohužel zrovna tato linka zůstává nevyjasněná až do konce. Případ, který zde vyšetřují Rob a Cassie spolu s dalšími kolegy, se odehrává v současnosti a je neméně zajímavý. Máme zde poměrně zvláštní rodinu zavražděné dívky a také stopy, které vedou hned několika různými směry. Obě dějové linky se prolínají a nechávají čtenáře v nejistotě, zda spolu přece jen nějakým způsobem nesouvisí ;-). Víc už však prozrazovat nebudu, musím ale přiznat, že závěr knihy se mi líbil a pachatele jsem neodhalila ani náhodou :-). Jen by mne opravdu zajímalo, zda bude ten starý tajuplný případ zmizení vůbec kdy vyřešen? Za tuto knihu si však autorka právem plný počet zaslouží, podařilo se jí totiž vytvořit jedinečnou atmosféru - a mrzí mne jen to, že z Roba, který mi byl na začátku moc sympatický, udělala v průběhu vyprávění člověka, který selhal (skoro) na celé čáře...
Jak napovídá anotace ke knize, zápletka tohoto příběhu je opravdu velice spletitá. Zvláštností je také fakt, že je tento příběh vyprávěn s odstupem času hlavním vyšetřovatelem Adamem Robem Ryanem. Vyprávění na mě působilo jako kdyby se chtěl vyznat ze svých chyb. S tímto způsobem vyprávění jsem se u detektivního příběhu ještě nesetkala. Bylo to velmi originální a moc se mi to líbilo. Příběh je plný dialogů, někdy je jich možná až nadbytek, ale myslím si, že jsou to právě tyto dialogy, které dokáží vytvářet tu správnou atmosféru. Všichni tři vyšetřovatelé se chovají spíš jako pubertální výrostci než seriozní kriminalisté. Ale, to byl autorčin záměr a vzhledem k závěru knihy to byla i nezbytná nutnost. Za mě obrovská spokojenost. Psychologická část pro mě byla naprosto strhující. Miluji Cassií, nechápu Roba. Ale to je život! Audioknihu čte Petr Jeništa. Je to dobré, nikoliv vynikající.
Neměla jsem žádná velká očekávání a byla jsem příjemně překvapena. Pěkně napsaná kniha. Moc se mi líbilo vyprávění z pozice Adama, jak byla vykreslena atmosféra vyšetřování, vztah s Cassií a společné večery ve třech, úplně jsem jim to záviděla. Starý příběh byl také moc zajímavý, ráda bych se dozvěděla více.
Na druhou stranu to bylo místy rozvláčné, a ten konec.... Tomu zase chybělo alespoň 5 stránek s tím, co mě nejvíce zajímalo.
Cassie a Sam byli velmi sympatičtí a fandil sem jim. Rob se ze začátku jevil stejně, časem se z něj však stal ubulený sobec, který se uměl akorát litovat a přitom to byl jen a pouze on, kdo pokazil co mohl a ani se to nesnažil napravit. Na konci knihy nám Rob říká, že ví, jak na nás asi působí, ale že jsme naletěli všichni stejně jako on. Inu Robe, já nenaletěl...
Každopádně velmi dobré krimi a nejzajímavější postavou z celé knihy pro mě byla jednoznačně Rosalind.
Nápad dobrý, zpracování příšerné. Postavy mi nakonec lezly krkem, konec - vlastně co to bylo? Konec? Už nikdy víc...hvězda za obálku...
Štítky knihy
děti detektivní a krimi romány Irsko irská literatura Dublin 80. léta 20. století ztráta paměti, amnézie mysteriózní, mystéria parta dětí prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2010 |  V lesích |
| 2012 | Na Věrnosti |
| 2013 | Ztracený přístav |
| 2015 | Místo pro tajnosti |
| 2017 |  Vetřelec |
(SPOILER) První polovina knihy se četla svižně, postavy sympatické, byla jsem zvědavá, co se z toho vyklube. Ale zhruba od poloviny začal být děj celkem zdlouhavý a hlavně Rob/Adam se začal chovat jako idiot a lezl mi na nervy. Celkově to, jak dopadli s Cassie a jejich dějová linka byla ke konci dost smutná (ale zároveň ze života - jak to může dopadnout kvůli ublíženému egu:). A velké mínus za mě bylo to s tou lopatkou - vždyť mě to došlo hned, jak to na začátku zmínili, ale jim to trvalo 3/4 knihy? Vlastně nevím, jak hodnotit. Na začátku jsem myslela, že to bude na 4 hvězdy, místy klidně i na 2, ale paradoxně mě čtení celkově bavilo. Možná to bylo tím, že mi postavy přišly celkem propracované a i situace byly dost reálné (žádní superdetektivové, kteří neudělají žádnou chybu, žádná zázračná hypnóza, která vám jen tak vrátí paměť).