Místo pro tajnosti přehled

22.05.2024

(SPOILER) Začalo to skvěle. Dostala jsem přesně to, po čem srdce toužilo – sympatického vypravěče, atraktivní prostředí nóbl internátní školy, dlouho nevyřešené tajemství, neočekávaný průlom.
Užívala jsem si každou větu, košatý styl, poetické popisy. Útěky dívek z internátu se podobaly spíš výletům do elfí říše, než obyčejné lumpárně. Přátelství čtyř dívek mi imponovalo a, no, litovala jsem, že mne nic podobně velkého nepotkalo.
Překvapením byly dvě linie vyprávění. Jedna týkající se vyšetřování, která se vlastně odehrávala v průběhu jediného dne, byla vyprávěná v ich-formě hlavním hrdinou. Druhá popisovala události více než rok staré z pohledu dívek.
Asi do půlky se tohle všechno slévalo v kouzlo. Bohužel ve chvíli, kdy vyšetřování případu historickou linii „předběhlo“, a já najednou věděla, co se mezi dívkami odehraje v následující kapitole, můj zájem ochaboval. Souběžně mi začal ten hezký květnatý styl lézt víceméně na nervy. Kniha má kolem pěti set stran, ale například o rodinném zázemí dívek se nedozvíme vůbec nic, o případu, v němž Holly před lety svědčila, také ne. Informace o samotném vypravěči jsou útržkovité a obraz poskládají hodně polámaný.
Nejvíc mi ale začalo vadit, kam to celé směřuje. Podezřelých bylo málo, takže jsem se modlila, aby to byl někdo zvenčí a došlo aspoň k malému překvapení. Mimochodem autora „kartičky“ jsem uhodla na první dobrou, ale to nebylo nic těžkého. Pak mi vadilo vyšetřování v průběhu jediného dne, které mělo být extrémně hektické (a je otázkou, zda by se vůbec v tomto rozsahu dalo stihnout), ovšem při čtení jsem měla pocit vlekoucí se nudy.
A závěr? Na jednu stranu tu irskou rozervanost a určitou vychýlenost chápu, na druhou mi opravdu extrémně vadilo adorování přátelství a možná i lásky v takto pokřivené formě.
Ve dvou třetinách jsem uvažovala, že četbu vzdám. Dočetla jsem, ale se skřípěním zubů. Na můj vkus příliš přepjatých citů, hysterie, patosu, neupřímnosti a velmi zkresleného chápání reality. A minimálně dvě členky gangu byly psychopatky, pokud ne všechny.
Jediným opravdu světlým momentem byla scéna, kdy Conwayová vytře zrak slizkému hadovi Mackeymu. Ale to je málo.

12.12.2023

Zatím nejslabší z autorčiny tvorby, kterou znám. Napsané je to dobře, ale ani jeden z vyšetřovatelů mi nebyl sympatický a prostředí dívčí internátní školy mě k smrti nudí.