Duch domu Ashburnů - limitovaná edice
Darcy Coates
Strašidelné domy série
1. díl >
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb. Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2024 , FobosOriginální název:
The Haunting of Ashburn House, 2016
více info...
Přidat komentář
Příběh se mi moc líbil... Strašidelná atmosféra, tajemství, napětí, to vše jsem v knize našla :)... A samozřejmě jsem si koupila i autorčinu další knihu, která vyšla nedávno :) :D ... Ráda dám 5 * :) ...
Po knize jsem sáhl proto, že jsem najednou dostal hroznou chuť na duchařinu ze starého (nejlépe anglického) panského sídla. Má očekávání se naplnila jen zčásti, protože o duchařinu v pravém slova smyslu se nejedná a lokalizace děje je mi neznámá (asi USA, případně Austrálie). Čtyři hvězdy dávám především proto, že kniha je děsivá (občas se mi ji nechtělo večer číst) a je čtivě napsána.
Vytknout pohříchu musím prvoplánovitost zápletky. Mladá dívka bez jakéhokoliv zázemí, majetku či sociálních kontaktů (nepočítaje kocoura) se zčista jasna nastěhuje do staré barabizny uprostřed lesů, ke které přijde jako slepá k houslím. Dům má pochybnou a záhadnou minulost. Tím si autorka výborně připravila půdu pro další hororové motivy, ale je jasné, že to strašně láme přes koleno.
Dále mi trochu vadilo dávkování děsivosti. Nechci příliš vyzrazovat z děje knihy, ale přišlo mi, že ve většině knihy o žádný zvláštní děs nejde, spíše se jedná o neurčité náznaky, noční zvuky, domněnky a také báje a zvěsti s domem spojené. Nic moc. V poslední čtvrtině knihy se oproti tomu dostaví hororový motiv tak strašlivě děsivý, že je čtenáři skoro až k smíchu, jak úporně se snaží autorka čtenáře vystrašit, působí to jako scény z amerického hororového filmu.
Nenazvala bych knihu úplně hororem, jelikož ve srovnání s mistrem žánru S. Kingem je hóóódně průměrná. Ze začátku mě děj vtáhl, z podivností v domě příjemně mrazilo a s napětím jsem četla dál. Příběh měl velký potenciál, ale bohužel ho nebylo využito. Zhruba od poloviny kniha sklouzává k lehce trapnému béčkovému zombie hororu (já ale chtěla pravou duchařinu!) a konec autorka úplně zabila. Celá záhada domu byla odfláknutá a nepromyšlená, těšila jsem se na konec až si řeknu: "Aha, tak takhle to bylo, to do sebe hezky zapadá." Bohužel jsem byla zklamaná. Knihu jsem četla v noci a bylo mi to úplně jedno, jelikož druhá poloviny byla spíše úsměvná, než děsivá. Plus dávám za pěknou atmosféru starého domu a čtivost a bojovného kocoura:) Tak 70%
Mám poněkud rozporuplné pocity. Začátek vypadal dobře, pak začali být popisy zdlouhavé a scéna neustále se opakující. Poslední kapitoly jsem už jen přeskákala, abych věděla jak to končí. A ani konec mě tedy moc neuspokojil.
První z mých horových knížek, co jsem přečetla a musím říct, že v některých momentech jsem se opravdu bála číst v noci :). Jen mi ten prostředek/konec přišel trochu jak z amerického filmu, ale tak to má asi být. Já jsem moc velký realista na horory. Každopádně knížka se četla hezky.
Číst tuto knihu těsně před půlnocí asi nebyl nejlepší nápad, ale aspoň jsem si tu atmosféru vychutnala dokonale. Musím ale přiznat, že první polovina knihy je podstatně strašidelnější a děsivější, než ten zbytek.
Kniha se mi hodně líbila, možná i proto že to byla taková moje hororová prvotina. Místy mi běhal mráz po zádech a příběh mě pohltil (tak moc, že jsem přejela ve vlaku zastávku) :D Kniha má promyšlený děj, spád a sympatickou hlavní hrdinku. Za mě super!
Miluji horory, naposledy jsem četla skvělého Kinga a Šmehlíka, po dlouhé době jsem se k tomuto žánru natěšeně vrátila. Začalo to slibně, ale pak mi to přišlo úplně mimo, vysvětlování historie nepřesvědčivé, navíc se mi nelíbil příliš primitivní popisný styl psaní. Prostě se to moc nepovedlo.
Můj první horor.
No, co dodat. Nebyl špatný, ale rozhodně jsem se nebála a čekala jsem víc. Nicméně psáno hezky, svižně, hlavní postava příjemná, a tak uvidím zda dám další horor někdy...
Asi jsem viděla už moc hororů. Stále jsem čekala na to zlo, na ten strach, kdy se začnu bát.... Za mě dost průměrné
Kniha se četla opravdu jedním dechem ale nebyla tak strašidelná jak jsme si myslela a čekala..
Tak tahle knížka mě naprosto pohltila. A to doslova od první stránky. Žádný nudný a pomalý úvod. Ne, tady se jelo hned na plné obrátky.
Autorka píše vážně perfektně. Děj byl neskutečně pestrý, zajímavý, plný napětí, a doslova mi běhal mráz po zádech. Při čtení jsem dělala pauzy, a nenápadně se ohlížela přes rameno. Není to zrovna nejvhodnější četba, když jste večer sami doma :-)))
Hlavní postava Adrienne, byla opravdu hodná obdivu. Já bych zdrhla už první večer :-))))
Musím říct, že už mi opravdu dlouho žádná hrdinka nebyla tak sympatická.
Už se moc těším na další autorčinu knihu. Věřím, že bude také stát za to .....
Strašidelná atmosféra je velmi pěkně vykreslená, příběh nijak extra nepřekvapí, ale nudit se určitě nebudete. Je to taková hororová oddechovka.
Autorovy další knížky
2019 | Duch domu Ashburnů |
2019 | Tajemství sídla Craven Manor |
2021 | Kořist |
2020 | Přízraky domu Carrowů |
2021 | Hlasy v bouři |
Měla jsem obavy, aby to nebyla podobná slátanina jako její druhá kniha, ale jde o příjemné překvapení. Tato knížka se mi jeví promyšlenější a propracovanější. I napínavější. Naše knižní hrdinka překonává vlastní strach, projevuje velkou statečnost a těžko by se asi našel někdo, kdo by po prvních zkušenostech nevzal přenosku s kocourem a neutekl do bezpečí. Nezbytné setkání s příšerou, boj s ní a překvapivé zjistění, jak to tenkrát vlastně všecko bylo. Wolfgang je kocour jaksepatří a i když se nezdá, i on se přidá s pomocí. Jenom jsem skoro až do konce knihy čekala na to, až Adrienne konečně zapálí tu svíčku! Nic jí v tom vlastně nebránilo. Jen mi vrtá hlavou: je kousnutí od zombie infekční? Vždycky jsem si myslila, že mrtvolný jed zabíjí v krátké době. Tady se to jaksi neřešilo.