Duch liturgie
Joseph Alois Ratzinger
Liturgická hudba, liturgický oděv, liturgické úkony - na první pohled snad až příliš prozaická témata pro prefekta Kongregace pro nauku víry. Při bedlivé četbě však autor dojde ke zcela opačnému závěru - kardinál Ratzinger, dnešní papež Benedikt XVI., se úmyslně věnuje nejviditelnějšímu projevu víry. Liturgie dává víře její tvář. Je však ještě jeden důvod k pozorné četbě této knihy. Autor neváhá poukázat na některé nešvary v liturgické praxi, které přineslo postreformní nadšení druhé poloviny minulého století. Skutečnost, že autorem je dnešní Svatý otec, navíc dává tomuto aspektu zcela zvláštní ráz. Předkládaná kniha tak dobře poslouží nejen odborné veřejnosti, ale zejména všem, kteří při návštěvě bohoslužby chtějí porozumět její podstatě.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2006 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
Geist der Liturgie
více info...
Přidat komentář
Zvlášť v exegéze ako obvykle exelentné.
Mojími "highlightmi" bolo biblické zdôvodnenie kľačania pri omši, netušila som že sa k tomu dá nájsť toľko, analýza židovského "tau" ako predkresťanského symbolu kríža a znovuobjavenie súvislosti medzi východom z Egypta a liturgiou. (cieľom Exodu nebolo len zabratie zeme, ale aj obeta - „Prepusť môj ľud, aby mi slúžil na púšti!“)
Prekvapením bol dôraz na orientáciu na východ, celkom ostrá (a dobre odôvodnená) kritika rocku či tanca na omši.
Citát:
"Tanec nepatrí medzi prejavy kresťanskej liturgie. Gnosticko-doketické smery sa ho asi v 3. storočí pokúšali zaviesť do liturgie. Podľa ich názoru bolo ukrižovanie iba zdanlivé: Kristus opustil telo, ktoré nikdy skutočne neprijal, už pred umučením a tak mohol na miesto liturgie kríža nastúpiť tanec, veď kríž predstavoval len niečo zdanlivé. Kultické tance rozličných náboženstiev majú rôzne ciele - zaklínanie, analogálne čary, mystickú extázu - žiadna z týchto podôb nezodpovedá vnútornému cieľu liturgie „slovnej obety“. Je úplne nezmyselné, ak sa v snahe o zatraktívnenie liturgickej podoby zavádzajú tanečné pantomímy - niekedy dokonca v profesionálnom prevedení tanečných skupín - ktoré nato často (z hľadiska prevedenia úplne právom) vyústia do potlesku. Ak sa v liturgii objavuje potlesk ľudskému výtvoru, je to isté znamenie toho, že sme úplne stratili zmysel pre liturgiu a nahradili si ho akýmsi druhom nábožensky mienenej zábavy.
...
Žiaden z kresťanských rítov nepozná tanec. To, čo sa bežne nazýva tancom v etiópskej liturgii alebo v zairskej forme rímskej liturgie sú len rytmicky usporiadané kroky, ktoré zodpovedajú dôstojnosti. Tá usporadúva rozličné cesty v liturgii a vnútorne ich vychováva, udeľuje im tak krásu a predovšetkým: Božiu dôstojnosť. Pokiaľ ide nie o liturgiu ale o ľudovú zbožnosť, otázka spočíva na inom základe." (čo neskôr smeruje k záveru, že tam to spojiť ide - moja pozn.)
Nepřečetla jsem celé, ale obsahuje mnoho myšlenek, které by se daly tesat do kamene :o)
Excelentní studie, jejíž četba se nedala uspěchat. Než jsem knihu začala považovat za přečtenou, uplynula dlouhá doba, a stejně se k ní budu vracet - je to zatím jeden z nejpodnětnějších Benediktových textů
Autorovy další knížky
2011 | Ježíš Nazaretský I. |
2007 | Úvod do křesťanství |
2006 | Deus caritas est |
2006 | Duch liturgie |
2008 | Eschatologie: Smrt a věčný život |
myslím, že je to dielo par excellence - nadčasové a rezonujúce. Autor dôstojne nadväzuje na dielo Romana Guardini O duchu liturgie. Excelentný výklad liturgie, ktorý v slovenčine dosiaľ nemal obdoby - a zial sa už nedá kúpiť