Duely
Antonín Bajaja
Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti.... celý text
Přidat komentář
Opravdu velmi příjemné překvapení.I já se přidávám s vysokým hodnocením k těm nemnoha čtenářům,co zde na databázi knihu hodnotili.Příběh je lidský,plný nostalgie a staré moudrosti.Je vyprávěn z různých úhlů pohledu,z různých časových i životních etap.Vidíme,jak jednotlivé události asociují vzpomínky.Koncept knihy je jedinečný,zdá se neohrabaný stejně jako život na "pasekách",je však neuvěřitelně plastický.Dílčí i velké životní duely jsou hnacím motorem,který nás žene až k netradičnímu a překvapivému závěru.
náročné čtení, ale když se do toho člověk vpraví, už to jede jako na klouzačce (venku zrovna mrzne:).
protože je to už dávno, co jsem knížku četl (i když leží mezi mými oblíbenými v knihovně) moc mě potěšila elektronická verze. asi se zase začtu:)
I přes krkolomný styl psaní, kdy každý odstavec vypráví příběh z jiného pohledu, musím hodnotit vysoce, poněvadž jako celek mi román učaroval.
Dnes a tenkrát, před sto lety.
Jak moc se žití změnilo. A to je kniha z r. 88, dnes jsme opět o kus dál...
...v řiti. (knižní mluva)
Jedna z krásných knih, které jsem četla. Příběh je psán lyrickým jazykem s epickým rozměrem. Je to sága jedné rodiny, o soudržnosti, lásce k lidem i rodné krajině s nářečím, které je tak líbezné a podmanivé. Určitě nezůstanu jen u této knihy, pan Bajaja napsal románů více, které mají taktéž hodně kladných ohlasů.
Kniha se krásně četla, líbí se mi, že se odehrává ve valašském prostředí, protože sama z takového pocházím, tak mi vyprávění bylo hodně blízké. Malebnost valašské krajiny z knihy přímo dýchá.
Líbilo se mi používání dialogů ve valašském nářečí, vnímání přírody, střet starého světa starých samot s novým moderním světem tehdejší kolektivizace a technického "pokroku".
A představivost postav při vyprávění příběhů byla taky ůžasná, např. popis chlapecké dobrodružné cesty za pokladem a bouřky v lese... a dost to kontrastuje s vnímáním světa chlapce o pár generací mladšího, který už se dokáže nadchnout jen při používání počítače - to bylo docela smutné.
Antonín Bajaja umí podmanivě vyprávět, jeho příběhy jsou hluboce lidské, svým postavám rozumí a má je rád. Vše je tu odžité a přesně odpozorované. Je to zralá a moudrá kniha. Jen ten efektní styl plný střihů, kdy se střídají časové roviny i úhly pohledu, mi přišel někdy zbytečně složitý. Ale to je jen můj čistě osobní postesk, mám raději více přímočařejší vyprávění. Rozhodně doporučuji.
Autorovy další knížky
2003 | Zvlčení |
2009 | Na krásné modré Dřevnici |
2005 | Nevěry II |
1988 | Duely |
1982 | Mluviti stříbro |
Potěšilo - i když forma skutečně působí neohrabaně. Prolínání generací, časů, osobních světů, vzpomínek. Paseky, JZD, plch, housle, kulhání a zmařené naděje. Tragikomický obraz, jak tančíme tak rychle, jak dokážeme - v každé době, v každé zemi. Některé části mistrovské (zpověď po vysílačce).