Duely
Antonín Bajaja
Rozsáhlá románová freska z valašského prostředí Duely vypráví osudy několika generací kopaničářů, jejichž paměť vlastně vytváří zázemí současnosti. Postižení návazností i proměny v myšlení dědů, otců a synů směřuje k hlavní myšlence díla, jíž je kategorický zákon lidskosti a mravnosti, individuální a společenské odpovědnosti. Reálný současný i historický děj se nezřídka prolíná s mytickou folklórní obrazotvorností a s kresbou jedinečné horské přírody moravsko-slovenského pomezí. Vše ve formě krátkých, mnohdy kontrastně přerývaných střihů, jejichž motivy se někdy prolínají, jindy vracejí či zas ironicky vyvracejí, aby nakonec vytvořily harmonickou skladbu, stylově i kompozičně promyšlenou a ucelenou. První duel a Druhý duel jsou však nejen osobitou výpovědí – předkládají vnímavému čtenáři hned celou řadu vtíravých otázek týkajících se vnitřního citového bohatství člověka i stanovení žebříčku hodnoty toho, co je v životě skutečně důležité.... celý text
Přidat komentář
Opravdu velmi příjemné překvapení.I já se přidávám s vysokým hodnocením k těm nemnoha čtenářům,co zde na databázi knihu hodnotili.Příběh je lidský,plný nostalgie a staré moudrosti.Je vyprávěn z různých úhlů pohledu,z různých časových i životních etap.Vidíme,jak jednotlivé události asociují vzpomínky.Koncept knihy je jedinečný,zdá se neohrabaný stejně jako život na "pasekách",je však neuvěřitelně plastický.Dílčí i velké životní duely jsou hnacím motorem,který nás žene až k netradičnímu a překvapivému závěru.
náročné čtení, ale když se do toho člověk vpraví, už to jede jako na klouzačce (venku zrovna mrzne:).
protože je to už dávno, co jsem knížku četl (i když leží mezi mými oblíbenými v knihovně) moc mě potěšila elektronická verze. asi se zase začtu:)
I přes krkolomný styl psaní, kdy každý odstavec vypráví příběh z jiného pohledu, musím hodnotit vysoce, poněvadž jako celek mi román učaroval.
Dnes a tenkrát, před sto lety.
Jak moc se žití změnilo. A to je kniha z r. 88, dnes jsme opět o kus dál...
...v řiti. (knižní mluva)
Jedna z krásných knih, které jsem četla. Příběh je psán lyrickým jazykem s epickým rozměrem. Je to sága jedné rodiny, o soudržnosti, lásce k lidem i rodné krajině s nářečím, které je tak líbezné a podmanivé. Určitě nezůstanu jen u této knihy, pan Bajaja napsal románů více, které mají taktéž hodně kladných ohlasů.
Kniha se krásně četla, líbí se mi, že se odehrává ve valašském prostředí, protože sama z takového pocházím, tak mi vyprávění bylo hodně blízké. Malebnost valašské krajiny z knihy přímo dýchá.
Líbilo se mi používání dialogů ve valašském nářečí, vnímání přírody, střet starého světa starých samot s novým moderním světem tehdejší kolektivizace a technického "pokroku".
A představivost postav při vyprávění příběhů byla taky ůžasná, např. popis chlapecké dobrodružné cesty za pokladem a bouřky v lese... a dost to kontrastuje s vnímáním světa chlapce o pár generací mladšího, který už se dokáže nadchnout jen při používání počítače - to bylo docela smutné.
Antonín Bajaja umí podmanivě vyprávět, jeho příběhy jsou hluboce lidské, svým postavám rozumí a má je rád. Vše je tu odžité a přesně odpozorované. Je to zralá a moudrá kniha. Jen ten efektní styl plný střihů, kdy se střídají časové roviny i úhly pohledu, mi přišel někdy zbytečně složitý. Ale to je jen můj čistě osobní postesk, mám raději více přímočařejší vyprávění. Rozhodně doporučuji.
Štítky knihy
Valašsko venkovské romány folklór kopaničáři romány
Autorovy další knížky
| 2003 |  Zvlčení |
| 2009 |  Na krásné modré Dřevnici |
| 2005 | Nevěry II |
| 1988 | Duely |
| 1982 | Mluviti stříbro |
Potěšilo - i když forma skutečně působí neohrabaně. Prolínání generací, časů, osobních světů, vzpomínek. Paseky, JZD, plch, housle, kulhání a zmařené naděje. Tragikomický obraz, jak tančíme tak rychle, jak dokážeme - v každé době, v každé zemi. Některé části mistrovské (zpověď po vysílačce).