Duely
Antonín Bajaja
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467517/bmid_duely-pGA-467517.jpg
4
23
23
Realistická a jazykově vynalézavá kniha je mozaikou obrazů ze života na Valašsku především ve druhé polovině 20. století. Nositelem děje je zemědělský inženýr, který se nad skleničkou ve vinárně zamýšlí nad smyslem a výsledky své práce v zemědělském družstvu, snaží se přijít na podstatu generačních problémů a ve chvílích prozření přehodnocuje své názory na složité mezilidské vztahy na vesnici, na změny, k nimž došlo zhruba od 60. let 20. století. Reálná přítomnost se v osobité výpovědi prolíná se vzpomínkami a s působivými obrazy horské přírody na moravskoslezském pomezí.... celý text
Přidat komentář
Valašský venkov a jeho postavičky, historky pamětníků, práce v JZD, život na pasekách a konfrontace se "zbytkem světa". Je více než patrné, že autor toto prostředí důvěrně znal.
Potěšilo - i když forma skutečně působí neohrabaně. Prolínání generací, časů, osobních světů, vzpomínek. Paseky, JZD, plch, housle, kulhání a zmařené naděje. Tragikomický obraz, jak tančíme tak rychle, jak dokážeme - v každé době, v každé zemi. Některé části mistrovské (zpověď po vysílačce).
Opravdu velmi příjemné překvapení.I já se přidávám s vysokým hodnocením k těm nemnoha čtenářům,co zde na databázi knihu hodnotili.Příběh je lidský,plný nostalgie a staré moudrosti.Je vyprávěn z různých úhlů pohledu,z různých časových i životních etap.Vidíme,jak jednotlivé události asociují vzpomínky.Koncept knihy je jedinečný,zdá se neohrabaný stejně jako život na "pasekách",je však neuvěřitelně plastický.Dílčí i velké životní duely jsou hnacím motorem,který nás žene až k netradičnímu a překvapivému závěru.
náročné čtení, ale když se do toho člověk vpraví, už to jede jako na klouzačce (venku zrovna mrzne:).
protože je to už dávno, co jsem knížku četl (i když leží mezi mými oblíbenými v knihovně) moc mě potěšila elektronická verze. asi se zase začtu:)
I přes krkolomný styl psaní, kdy každý odstavec vypráví příběh z jiného pohledu, musím hodnotit vysoce, poněvadž jako celek mi román učaroval.
Dnes a tenkrát, před sto lety.
Jak moc se žití změnilo. A to je kniha z r. 88, dnes jsme opět o kus dál...
...v řiti. (knižní mluva)
Jedna z krásných knih, které jsem četla. Příběh je psán lyrickým jazykem s epickým rozměrem. Je to sága jedné rodiny, o soudržnosti, lásce k lidem i rodné krajině s nářečím, které je tak líbezné a podmanivé. Určitě nezůstanu jen u této knihy, pan Bajaja napsal románů více, které mají taktéž hodně kladných ohlasů.
Kniha se krásně četla, líbí se mi, že se odehrává ve valašském prostředí, protože sama z takového pocházím, tak mi vyprávění bylo hodně blízké. Malebnost valašské krajiny z knihy přímo dýchá.
Líbilo se mi používání dialogů ve valašském nářečí, vnímání přírody, střet starého světa starých samot s novým moderním světem tehdejší kolektivizace a technického "pokroku".
A představivost postav při vyprávění příběhů byla taky ůžasná, např. popis chlapecké dobrodružné cesty za pokladem a bouřky v lese... a dost to kontrastuje s vnímáním světa chlapce o pár generací mladšího, který už se dokáže nadchnout jen při používání počítače - to bylo docela smutné.
Antonín Bajaja umí podmanivě vyprávět, jeho příběhy jsou hluboce lidské, svým postavám rozumí a má je rád. Vše je tu odžité a přesně odpozorované. Je to zralá a moudrá kniha. Jen ten efektní styl plný střihů, kdy se střídají časové roviny i úhly pohledu, mi přišel někdy zbytečně složitý. Ale to je jen můj čistě osobní postesk, mám raději více přímočařejší vyprávění. Rozhodně doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Zvlčení |
| 2009 |  Na krásné modré Dřevnici |
| 2005 | Nevěry II |
| 1988 | Duely |
| 1982 | Mluviti stříbro |
Jsem na rozpacích. Ta valašská řeč se nádherně čte, duely samy o sobě jsou hezké, ale bohužel tak zpřeházené, že z vyprávění je jeden velký chaos. Mně se to tedy motalo všecko dohromady. Takže za tu šílenou formu dávám jen tři hvězdy.