Dukla
Andrzej Stasiuk
Autorský soubor povídek Svět pod Duklou lze označit za reflektivní prózu v pravém smyslu slova, za vyprávění s hlubším metafyzickým ponorem, jež propojuje mystické hledačství s motivem pouti krajinou. Městečko Dukla na polsko-slovenském pomezí a nevelká sídla v jeho okolí jsou pro Stasiuka bájnými končinami, „malou šachtou či vrtnou sondou“, s jejíž pomocí vypravěč opakovaně vstupuje do světa plného připomínek historie – té dobře známé a po léta omílané i té stejně intenzivně odsunované. Zaniklý svět Lemků, dávných a zmizelých obyvatel kraje, hrob šlechtičny s pohnutým osudem ukrytý v hloubi tichého kostela, rezivějící armádní technika jako ikona komunistické symboliky uměle vnesené do tohoto zapadlého koutu země, ale i žhavá současnost v podobě neúnavných překupníků, horlivých náboženských fanatiků nebo nekonečné šňůry kamionů táhnoucí se od ukrajinské hranice. To je jen několik z dlouhé řady motivů, které si Stasiuk pro své vyprávění zvolil. Delší prózu doplňují dokonale vybroušené krátké povídky, portréty lidí a života v přírodě nahlížené z neobvyklé perspektivy. Není proto od věci připomenout si Stasiukovo literární krédo: „Psát, škrtat, myslet, dívat se, naslouchat, psát a myslet, škrtat a zase škrtat...“... celý text
Přidat komentář
Útla, no hutná knižka. Dve tretiny rozsahu zaberá novela Dukla, kde autor popisuje toto zabudnuté, no pre neho akýmsi spôsobom významné poľské mestečko. Spomína na svoje staršie cesty do Dukly i na svoje opakované návraty. Dukla v rôznych ročných obdobiach, v rôznych dňoch v týždni, v každom počasí. Čo sa tu mení a čo ostáva. A hľadá asociácie so svojim životom, zážitkami z mladosti, cestami po okolí v zrelom veku. Do popredia vystupujú znova oba fenomény, ktoré Stasiuka fascinujú - priestor a čas.
Poslednú tretinu zbierky tvoria krátke poviedky, až mikropoviedky. Akási prírodná lyrika, poetický opis chvíľ v oblasti poľsko - slovenského pohraničia, kde autor žije. Znova charakteristické momenty, noc, búrka, príchod jari, skorý október, vlci lovia laň. Ohromne ma tieto texty oslovili! Že si prečítam jeden pred večerou... no nedalo sa od nich odtrhnúť! Skvelá knižka, Stasiuka mám rád a toto dielo ma nesmierne potešilo.
"Až všechno pomine, zbude tu ješte nebe, které se momentálne rozprostírá nad městečkem Dukla, nad vesničkou Losí, nad jižním Polskem a nad celým světem. Nebude tu ani živáčka, ale ten obraz lidské duše, jejího já a inteligence bude existovat dál v čase, který se bude zvolna proměňovat ve věčnost, až se nakonec i on sám rozplyne jako všechno to ostatní."
Autorovy další knížky
| 2012 |  Bílá vrána |
| 2009 |  Moje Evropa |
| 2001 | Haličské povídky |
| 2009 | Cestou do Babadagu |
| 2017 | Východ |
Stefania Szostok napsala výstižně v recenzi na Duklu, že „jazyková vytříbenost a spojení lyrické jemnosti s brutalitou a špínou současné reality jsou už Stasiukovým autorským poznávacím znamením. Nechybí ani v Dukle, která není pouze metafyzicko-intelektuálním projektem sebepoznání, ale také krásným portrétem naprosto skutečného podhorského městečka. Před našima očima vytváří autor z prachobyčejných událostí a věcí obtěžkaných světem soukromý mýtus."