Dula
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533808/bmid_dula-65e9addfb1d17.jpg
2
109
109
Stárnoucí spisovatel Mojmír se nikdy nesmířil s rozvodem. Za maskou protřelého cynika se skrývá zklamaný, bolestínský a nejistý muž, který manželce Hedvice nikdy neodpustil, že od něj odešla, když ji nejvíc potřeboval. Vlastní dcery ho moc vídat nechtějí, a tak ústřední místo v jeho životě momentálně zaujímá dula (kterou čtenáři mohou znát jako vypravěčku předchozích románů Michala Viewegha Biomanželka a Biomanžel). Ta je sice jakousi Mojmírovou asistentkou, bez níž se neobejde, ale kterou také neustále shazuje a uráží. Když tedy Mojmírovi náhle zemře kamarád Felix, jenž ho měl doprovázet na dovolenou na Maledivy, spisovatel se rozhodne zájezd nerušit – a pozvat na něj právě svoji nepostradatelnou názorovou oponentku. Potom už stačí jen pár skleniček alkoholu, aby začalo něco, co Mojmír neplánoval ani v těch nejdivočejších snech... celý text
Přidat komentář
Hodně slabé, jako by autor vzkazoval svým čtenářům: " Občas něco napsat musím, abyste na mě nezapomněli, ale je to čím dál těžší a těžší..." Já bych k tomu ještě dodal: ...horší a horší...
Musím říci byť nerada vzhledem ke spisovatelově nemoci že,jsem knihu sice dočetla ale, jen sebezapřením. Nejhorší z celé trilogie. Je obdivuhodné, že opět píše, ale.....
A tohle se mi líbilo moc, docela trefně ukončená trilogie. A pana Viewegha v tom opět poznávám. Poslední kapitola je skvělá!
Původně jsem se chtěla rozepsat obšírněji, o tom jak si připadám jako masochista, když stále ještě čtu Vieweghovy knihy, ale pak mi došlo, že je to zbytečná ztráta času. Pan spisovatel si je jistě vědom, že jeho knihy mají silně upadající úroveň, když na svém facebooku citoval z knihy Michela Houellebecqa tuto větu: "Až u ostatních vyvoláte směs zděšeného soucitu a pohrdání, budete vědět, že jste na správné cestě. Budete moci psát." No nějak si tu kritiku svých literárních paskvilů omluvit sám pro sebe musí.
Kdyby to nemělo tolik vulgarit, bylo by to lepší...někdy vtipná ponta ve všech těch piiip piiip piiip neměla šanci vyniknout. Jedna hvězda navíc, protože kdysi jsem se u jeho humoru královsky bavila.
Tak tohle byl krutopřísný úlet... Kolik stromů asi mohlo zůstat stromy, aby se neplýtvalo papírem!? Styl autora je nadále znatelný, bohužel kdeže ty loňské sněhy jsou. Jedna hvězda z lítosti.
Knížku jsem četla kvůli čtenářské výzvě a doposud jsem od Viewegha nic nečetla... a už ani nebudu. Protože marně nacházím na této útlé knížce nějaké plus. Debilní dialogy, neustále se urážející postavy, věčné vykání, vulgarity, příběh naprosto nezajímavý... a ty vložené divadelní hry a povídky to byla jen vycpávka, aby ta knížka nebyla tak útlá, a stejně to čtenáře nijak neobohatilo. Ani mi to nepřišlo vtipné, jak některý pode mnou píší. Tohle jako fakt ne! Škoda papíru.
Takova „rychlovka“ na odpoledne.
Tak si rikam, kolik ja na tom „vypsaneho“ a kolik ze „zivota“
Viewegh,ironicky, rypavy, tak jak ho zname.
Ted by to, ale chtelo zase nejakou detektivku, coz?
Přesně jak píše Martin. Michal Viewegh byl, je a bude literárním úkazem, po své zdravotní příhodě či jak nazvat to, čÍm prošel, evidentně přemýšlí i píše trochu jinak. Vzhledem k jeho předchozím, vesměs čtivým, vtipným a úspěšným dílům trochu přimhouřím oko. Dula je i místy vtipné čtení, a rukopis Viewegha nezaměnitelný.
Já mám pro autora slabost, pro to jeho snobství, občasnou ufňukanost, ale hlavně mě baví jeho schopnost sebeironie a také nesporný humor. V devadesátkách, kdy byl na vrcholu a jeho knihy se hojně prodávaly a zfilmovávaly, mě tolik nezajímal jako teď, kdy si dost nabil pusu, ale vzchopil se a jde dál. A já mu fandím. Akorát ta Dula nemusela obsahovat tu vycpávkovou rádoby divadelní hru, kterou akorát natáhl stránky...
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Opět velké zklamání a mám takový pocit, že se už Vieweghovi vyhnu, rozplizlé zdlouhavé, bez nápadu, jen ta temnota na pár stránkách byla zajímavá.