Dům duchů
Isabel Allende
Audiokniha Dům duchů je nejlepší ukázkou románového magického realismu a okamžitě se zařadil mezi nejúspěšnější díla 20. století. Jedná se o groteskní až dojemný příběh rodiny chilského senátora Estebana Trueby na pozadí složité doby v Chile od počátku 20. století až po fašistický převrat v roce 1973. Zároveň je to také nádherný příběh ženy plné přirozené odvahy a síly. V roce 1993 byl také úspěšně zfilmován s Maryl Streepovou v hlavní roli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Audioteka
Originální název:
La casa de los espíritus, 1982
Interpreti: Dana Černá , Vladislav Beneš
více info...
Přidat komentář
Čtivá kniha z prostředí jižní Ameriky, pro nás trochu exotického. Pokrývá asi 70 let života Estebana Trueby a současně probíhajících změn ve společnosti, ve skutečnosti je spíš kronikou výjimečných a silných žen kolem něj. Každá z hlavních postav je svébytná a zajímavá, přes všechny zvláštnosti uvěřitelná. Magický realismus dílo příjemně odlehčuje a neruší, působí přirozeně. Ve čtyřech pětinách knihy jsem si začala říkat - ok, prima, je to zajímavé, ale proč, co chce kniha jako celek říct? A pak mě ta poslední část úplně smetla, a samozřejmě na položenou otázku odpověděla.
Knihu jsem objevila díky rozhovoru s Tonyou Graves, která spisovatelku I. Allende uvedla jako svou oblíbenou. Kniha byla fantastická... přesně podle mého gusta. Báječné, barvité vyprávění, které mělo grády a opravdu mně nutilo číst a číst....mohu všem jen doporučit. Za mně 10 bodů :)
Moje prvni setkani s magickym realismem. Tenhle zanr jsem si od te doby zamilovala.
Pozerám, že som knihu čítala druhý raz po 9 rokoch. Čo povedať o knihe, na ktorú už teraz myslím s nostalgiou a viem, že keď si ju znovu niekedy v budúcnosti prečítam, budem ju milovať viac a viac. Kniha dom duchov je jedna z najúžasnejších kníh môjho života a ja som chcela znovu prežiť ten pocit, ktorý som zažívala, keď som ju držala v ruke po prvý raz. Musím povedať, že druhé čítanie bolo ešte viac intenzívne, šetrila som si knihu po kapitolách.
Allende napísala svoj prvý román a zároveň svoj najlepší v roku 1982 a tým bol predurčený pre osobu, ktorá sa narodila v tom istom roku, a to pre mňa. V knihe je všetko, čo mám rada. Napriek tomu, že hlavná postava je Esteban Trueba, oveľa viac sa dostáva miesto nezabudnuteľným ženským postavám, od Clary, cez Blancu až po Albu. Okrem nich nechýba záplava menších postáv, ktoré nie sú o nič menej významné. Príbeh plynie strhujúcim tempom, miestami dojme, pobaví i zamrazí, informuje, odhaľuje, prekvapí, naznačuje a lapí vás do svojich osídiel. Skrátka moja knižná láska, ktorá starne spolu so mnou. Teším sa na opätovné čítanie do tretice :) PS: Mohol by sa už konečne niekto na databazeknih.cz zamyslieť nad možnosťou, že knihy sa dajú čítať aj opätovne? Re-reading tu chýba ako možnosť a tým pádom nesedia štatistiky.
Toto nie je kniha pre konzumný a lenivý typ čitateľa, ktorý sa chce len baviť. Ťažké, šokujúce a smutné ale aj milé, srdečné a magické. Príbeh pomaly plynie, smeruje k miestu kde všetka tá hromadená zloba a nenávisť prepukne. V závere prichádza zmierenie a odpustenie, ktoré oslobodzuje.
Chtěla jsem dát víc, ale časem mě kniha začala příšerně nudit.
Všechen ten "nákyp" nahňahňaný na hlavní linii příběhu mi přišel spíš k smíchu.
Film se mi líbil moc. Dost možná je tohle první počin, u něhož se mi film líbí víc než kniha.
Před lety jsem viděla film a teď jsem si konečně přečetla i knihu. Zamilovala jsem si oboje.
Není to extra čtivá kniha, ale je velice kvalitní. Jsem ráda, že jsem si díky výzvě přečetla, dozvěděla jsem se hodně o dějinách, kultuře a způsobu života lidí v Chile. Román vypráví příběh rodiny Truebů v průběhu tří generací, zachycuje skutečné události (vláda komunistů, vojenský puč, diktatura) a zmiňuje skutečné osobnosti (básník Pablo Neruda, prezident Chile - strýc autorky).
S prižmúrenými očami plný počet hviezdičiek. Prvá polovica ma bavila asi najviac. To bolo obdobie magickosti, zvláštnych bytostí, vzostupu ale aj miernych pádov Valleovcov a Truebovcov a rozvoja postáv. Druhá polovica bola moc politická, našťastie v poslednej štvrtine kniha spojila obidve tieto časti a čitateľ môže sledovať, ako sa navzájom ovplyvňujú.
Postavy sú veľmi dobre vykreslené a každej sa dostáva dostatok priestoru. Rovnako spôsob posunu deja je veľmi plynulý a celkovo je kniha dobre čitateľná.
Líbil se mi styl psaní, vyprávění bohaté na detaily, dokonce mi ani nevadily prvky magického realismu. Užívala jsem si i spletité vztahy mezi mnoha postavami, rodina Truebových by ani nepotřebovala další společnost vedlejších postav, vystačila by si sama. Z nějakého důvodu jsem se ale dost nudila.
(Jako první jsem viděla film a Clara se nemohla vyhnout převzetí podoby Meryl Streep, která oplývá stejnou nadpozemskou aurou jako postava, kterou představovala...)
Teď musím jen s nostalgií vzpomínat na jednu z nejúžasnějších knih mého života. Nevím co napsat. Došly mi slova na psaní komentáře.
Chvílemi jako bych četl Sto roků samoty. Ovšem Marquez to není, spíše jeho kopie. Pak se ale děj přehoupne do dějů z dob prezidentování Allendeho a následného teroru vojenské junty. A najednou předchozí motivy získaly smysl a román dostal šmrnc.
Autorku jsem objevila díky Marquezovi a patří mezi ty, které jsou pro mě nezapomenutelné. Tento román je mě navíc velmi silně oslovil proto, že akcentuje skutečné události a není to jen fikce od A do Z. Patří mezi knihy po jejichž přečtení člověk neví, jestli má být na své lidské pokolení být pyšný nebo stydět za to, čeho jsme schopni.
O existenci Domu duchů jsem se dověděla z komentářů u Sto roků samoty, a tak jsem jukla do Městské knihovny – a hele – ta kniha je tak v kurzu, že jsem si ji musela zarezervovat. Po půl roce na mě došla řada a musím říct, že kniha vyplnila vysoká očekávání. Tohle mám ráda – když dějiny cloumají osudy malých lidí, navíc pokud má každá postava svůj jedinečný charakter a vášně a ještě k tomu je příběh okořeněný fantazijními motivy.
Tak tohle bylo NĚCO, pro mě mimořádná kniha. Román zachycuje život tří generací rodiny Truebů a příběh je to opravdu fascinující a strhující. Je to hutné čtení a najdete v něm vše - špínu, pot, tvrdou práci, násilí, mučení, korupci i smrt, a najdete v něm i lásku, přátelství, vděčnost, odpuštění a porozumění. Styl autorky je velmi podmanivý, její jazyk je precizní, bohatý a výstižný, píše velmi sugestivně a přesvědčivě. Přitom je její dramatické vyprávění mnohdy stejně vzrušující jako kouzelné a lyrické. Charaktery a psychologie postav jsou velmi dobře vykresleny, jsou to postavy zajímavé a složité, postupně se vyvíjející a zrající, a svou podstatou opravdu živé a skutečné. Náročnějším čtenářům vřele doporučuji.
PS: Filmové zpracování knihy je také moc dobré, a i když je příběh místy mírně pozměněný, určitě vás nezklame. Herecké výkony M.Streep, J.Ironse, A Banderase a W.Ryder jsou excelentní.
Naprosto fascinující příběh jihoamerické rodiny. Asi nebudu mít objektivní "oko", neboť jsem mohla navštívit Jižní Ameriku 2x a zcela se zamilovat. Takže očarována i kouzlem země a zatuchlostí knihy staré vazby, která již dlouhou dobu odpočívala u kamaráda v knihovně, jsem totálně propadla jejímu kouzlu. Když jsem se zasnila, tak jsem k tomu knihu očuchávala a dostávala se do do naprosto jiných dimensí.
kniha byla velmi zajímavá. akorát některými kapitolami jsem se musela prokousávat a možná, že až si jí přečtu za pár let, budu se na ní dívat jinak.
Štítky knihy
totalitní stát zfilmováno rodina magický realismus političtí vězni ságy Chile chilská literatura hispanoamerická literatura diktaturaAutorovy další knížky
| 2002 |  Dům duchů |
| 2006 | Eva Luna |
| 2003 | Dcera štěstěny |
| 2003 |  Město netvorů |
| 2001 | Paula |
Vojenský převrat v Chile, zavraždění levicového prezidenta Allendeho a nastolení fašistické diktatury byly jedinou zahraničně-politickou událostí, kterou si z dětství pamatuji, neboť jí byly plné noviny a dlouhá léta v nás doznívala, třeba na různých koncertech solidarity, četbě poezie Pabla Nerudy a pod.
Až teď jsem však poprvé četla drásavou výpověd očité svědkyně, působivou o to víc, že byla "zabalena" do románové formy a podaná jako zajímavá a barvitá sága jedné rodiny.
Je samozřejmě smutné, ale současně i zákonité, že ty nejtragičtější kapitoly dějin se stávají námětem velkých literárních děl, cynicky řečeno - díky takovým událostem je častokrát světová literatura obohacena; ne všechny krvavé převraty však najdou tak citlivou a talentovanou "kronikářku", jakou je v případě této knihy Isabel Allende.
Místy mi připadalo, že český překlad trochu drhne, ale na poutavost příběhu to nemělo dopad (po dlouhé době toto byla kniha, od které jsem "neodbíhala" a neprokládala její četbu četbou ještě jiné, další knihy) .
Doslov ke knize je doslova rozpačitý, ale přičítám to tomu, že v roce vydání knihy - 1990, v roce radosti z pádu komunistického režimu u nás, nebylo asi snadné do hloubky procítit tu tragédii surového, vražedného chilského antikomunistického převratu. Nedovedu si představit, jak poté, co se tam dělo to, co autorka popisuje v poslední pětině románu, mohou tam ti lidé vedle sebe žít ...